sukulenty

Pod názvem Monanthes brachycaulos se skrývá široký komplex rostlin v mnohém odlišných, ale nepostrádajících zároveň společné znaky. V klasifikaci těchto rostlin také panuje náležitý zmatek, způsobený značnou variabilitou druhu. Rostliny jsou také zároveň známy i pod hojně používanými označeními M. praegeri nebo M. niphophila. Pod název Monanthes brachycaulos se schová i množství nejrůznějších rostlin, které můžete vídat na internetu jako Monanthes sp., za nímž následuje ještě zeměpisné pojmenování přírodní lokality jejího nálezu. Výrazné odlišnosti v habitu těchto rostlin bývají často zdůvodňovány odlišnostmi podmínek na jednotlivých lokalitách, ale z mého laického pohledu jsou to prostě a jednoduše různé druhy rostlin, vzniklé přírodním křížením s druhy jinými. Rostliny rodu Monanthes totiž často rostou na jediném místě v několika druzích (které kvetou zároveň), takže vznikají křížencí, kteří se posléze kříží zpět s původními druhy. Tuto hypotézu zastávají i odborníci, zabývající se dlouhodobě těmito drobnými endemity Kanárských ostrovů (např. Reto Nyffeler).
Monanthes brachycaulos roste na ostrovech Tenerife a Gran Canaria. Na prvně jmenovaném ostrově jsme rostliny nacházeli na mnoha místech, často navzájem velice vzdálených. Někde rostly drobné růžice v polostínu řídkých lesů, jinde na dosti exponovaných místech, kam svítilo slunce po většinu dne (zde společně s M. polyphylla a M. laxiflora). Zde však byly rostlinky proti slunečním paprskům a dlouhodobému proschnutí kořenů chráněny mechy a lišejníky, jejichž polštáři byly ponejvíce obklopeny. Možná i podle podmínek jednotlivých přírodních lokalit jsou uzpůsobeny tvary listů jednotlivých typů rostlin. Variabilní je rovněž hustota  olistění v drobných růžicích, dosahujících podle typu rostliny průměru 7-35 milimetrů.
Bublinové buňky vystupují na povrch listů většinou po celé jejich horní ploše, a botanici mají zato, že právě ony pomáhají rostlinám výraznou měrou v přežití delších období sucha. U některých typů Monanthes brachycaulos se na této vynucené obraně podílejí také značně ztloustlé kořeny, které mají u některých rostlinek charakter klasického kaudexu, tak jak ho známe z definicí v sukulentářské literatuře. Řepovitý či mrkvovitý kořen svým vzhledem připomíná  podzemní části kaktusů rodu Ariocarpus, nebo i některých listových sukulentů. Průměr ztloustlých kořenů dosahuje nezřídka poloviny průměru listových růžic, které z nich nad povrchem substrátu (nebo mechu či lišejníku) vyrůstají.
Díky své podzemní části tyto rostliny nereagují v kultuře na přísun vody ani zdaleka tak spontánně jako druhy s vlasovitými kořínky a výrazně hustšími růžicemi měkkých lístků, jakými jsou například Monanthes muralis nebo M. polyphylla. Zaléváme je proto nárazově podle potřeby, za normálního počasí jednou týdně mírnou dávkou vody. Její nedostatek dávají rostliny najevo částečným zatahováním listových růžic pod povrch substrátu, jehož horní část jsme vysypali drobnými kamínky. Jejich účelem, podobně jako třeba u rostlin r. Lithops nebo Titanopsis, je chránit krčky  rostlin před hnilobou při dlouhodobějším přemokřením.
Jakmile trochu vysvitne zimní sluníčko, listy se v některých místech nápadně zbarvují do hněda či hnědofialova, ale kresba se po několika podmračených dnech většinou zase vytrácí. Proto jsme byli zvědavi, jak se rostliny budou zbarvovat zjara a na počátku léta. Teprve s příchodem letošního „jaroléta“ se zvýraznily rozdíly nejenom mezi rostlinami z nejrůznějších přírodních lokalit, ale také mezi jedinci rostoucími v přírodě na stejném místě!
Podobně jako ostatní druhy rodu Monanthes, i tato rostlina prožívá uprostřed našeho léta kratší období vegetačního klidu, provázené zastavením růstu, a tudíž i nízkou spotřebou vody. Toto období by měly rostliny prožít v polostínu. Obdobím nejintenzivnějšího růstu, zakončeném kvetením, je konec zimy a jaro (podobně jako v přírodě Kanárských ostrovů). Pro zdravý vývoj listových růžic i budoucích květů potřebují v tuto dobu rostlinky naopak maximum světla, a tomu odpovídající zálivku. Pěstování, a především zalévání těchto rostlin vyžaduje všeobecně trošičku pěstitelského citu a včasné reakce na životní pochody rostlin.
Vzhledem k nepatrným rozměrům je Monanthes brachycaulos rostlinou vhodnou pro okenní pěstitele, a to bez problémů i celoročně. Pokud dostanou rostlinky místo na okenním parapetu směrem na jih či východ, bude jim to vcelku vyhovovat. Vzhledem k letnímu odpočinku nejsou pěstitelsky ani zdaleka tak problematické jako rostliny s odpočinkem zimním. Na malém prostoru se dá při pestrosti komplexu rostlin Monanthes brachycaulos vytvořit docela hezká sbírka zajímavých a dekorativních rostlin, které svým vzhledem v mnohém připomínají spíše než sukulenty australské trpasličí rosnatky rodu Drosera.
Největším překvapením pro nás byla barevná pestrost kvítků, které se hromadně začaly objevovat v průběhu měsíce dubna. Větvená květenství byla do poslední chvíle přisedlá k listovým růžicím, a trochu povyrostla teprve bezprostředně  před rozkvětem. Pro mne byly postupně se rozvíjející kvítky fascinující, protože jsem je viděl naživo poprvé. Jejich variabilita předčila všechna očekávání, a to ještě se značným zpožděním budou dokvétat rostliny z tmavé soutěsky Tegüigo. Ty jsou ze všech nejmenší, nádherně kompaktní a pod zemí opatřeny náležitým soudkem na vodu. Podle velikosti poupat budou květy zřejmě také menší. Je obdivuhodné, jaké množství kvítků zajímavého tvaru jsou schopny rostlinky Monanthes brachycaulos vyprodukovat při své zanedbatelné velikosti. Vždyť jedinci o průměru dvou centimetrů kvetou i 25-30 květy najednou!
Všechny rostliny Monanthes brachycaulos se pohodlně vejdou do nejmenších „Pavlíčkových“ květináčků 4x4cm i s rezervou, takže na parapetu jediného okna jich pěstitel může mít desítky. Věřím že jakmile se je podaří namnožit, stanou se oblíbenými rostlinami mezi okýnkáři, a zajímavým zpestřením pro milovníky kaudexů. Jen mám trochu obavu, aby jejich zltoustlé podzemní části postupem času příliš nepohubly, protože v kultuře rostlinkám přece jenom děláme pomyšlení ve srovnání s tím, co můsí přečkat v přírodě ostrova Tenerife.
Na úvodním snímku můžete vidět první letošní kvítky Monanthes brachycaulos z počátku dubna. Na dvojici následujících fotografií jsou rostliny uprostřed vánočních svátků, kdy svým vzhledem (i velikostí) ještě silně připomínaly australské trpasličí rosnatky. Z trojice dalších snímků je patrná variabilita květů Monanthes brachycaulos. Všechny tři typy květů jsou přitom z rostlin z jediné lokality! Předposlední fotografie patří M. brachycaulos z tmavé a vlhké soutěsky Tegüigo (ve skalách nad městem Güímar), která se vykvést teprve chystá. Na závěr jeden pohled na takřka kolmé skály nad městečkem Los Silos, kde rostlo největší množství Monanthes brachycaulos, jaké jsme na svých toulkách ostrovem Tenerife viděli. Všimněte si, jak jejich populace kopíruje skalní rýhu, v níž mají rostliny díky skromnému (ale přece alespoň nějakému) množství zeminy a vyšší vlhkosti šanci přežít.