Jdi na obsah Jdi na menu
 


LAPIDARIA MARGARETAE

2. 6. 2013

p1050957.jpgLapidaria margaretae je jediným druhem svého rodu, rostoucím na několika izolovaných lokalitách na jihu Namibie a severu jihoafrického Kapska. Podle údajů v literatuře je rostlina v přírodě stejně dokonale maskována jako známější kamínky rodu Lithops, jimž se tato rostlina v mnohém podobá. Drobné rostlinky mají zakrnělý stonek a páry listů jsou u báze srostlé. Pokožka listů bývá světle šedá (na plném slunci i s jemně hnědým nádechem), a hrany listů se na plném slunci v některých obdobích zbarvují do fialova, stejně jako okolí nově narůstajících párů listů v růstových středech rostlin. Párů listů mívají starší jedinci několik, a společně tvoří husté, neprostupné trsy.
Lapidarie v kultuře rostou pomalu. Hlavními vegetačními obdobími jsou pro ně v našich podmínkách jaro a podzim. V létě si občas vybírají různě dlouhý oddychový čas, především v době letních veder, kdy ani noční teploty neklesají pod 15-20°Celsia. V jejich případě se vyplácí opatrná zálivka v malých, ale pravidelných dávkách. p1050921.jpgV zimě zaléváme jen nárazově (asi 1x za měsíc), většinou teprve když se těla rostlin začínají výrazněji svrašťovat. V létě naopak mohou kýlnaté listy z přemíry vody praskat, přestože mají nezvykle silnou pokožku. Vhodný je chudý písčitý substrát, který po zálivce rychle vysychá. Osvědčilo se nám také večerní kropení rostlin, především v době letních veder, kdy je nemůžeme z výše uvedených důvodů příliš zalévat!V literatuře bývá uváděno, že v našich podmínkách rostlina nejčastěji kvete na podzim, a také že co se kvetení týče je značně náladová. Naše rostliny kvetly zatím jen dvakrát, a vždy to bylo v období na přelomu května a června! Květy zlatožluté barvy se otevírají vždy až v odpoledních hodinách, a pouze za slunečných dnů. Když je obloha podmračená, poupata trpělivě vyčkávají na „lepší časy“. Průměr květů bývá v rozmezí 3-5cm, a každým dnem kvetení se o maličko zvětšují!
p1110341.jpgLapidaria margaretae bývá někdy také označována za rostlinu chloulostivou, ale dle našich zkušeností není její pěstování o nic složitější než u zmámějšího příbuzenstva rodů Pleiospilos, Titanopsis, Frithia nebo Lithops. Problémem je, že spousta pěstitelů pro své rostliny volí příliš velké květináče, a někdy i zbytečně hluboké, v nich pak substrát pomaleji vysychá. Přitom právě jeho rychlé vysychání je alfou a omegou pěstitelského úspěchu u podobných rostlin. A samozřejmě také vhodné načasování zálivky, kvůli němuž se vyplatí pravidelně sledovat předpovědi počasí (nebo alespoň oblohu!). Letnění této rostliny je možné pouze na slunečném, ale před deštěm chráněném místě, kde může pěstitel účinně regulovat přísun vody. Střídání vysokých denních a nízkách nočních teplot má samozřejmě na zdraví a vitalitu rostlin blahodárný účinek!
V odborné literatuře jsem četl, že Lapidaria margaretae roste v přírodě na křemenných polích i ve skalních štěrbinách. Viděl jsem pár fotografií z jip1070695.jpghoafrické přírody, a svraštělá těla lapidárií jsou mezi křemeny opravdu jen těžko rozeznatelná! Když jsem se rozhodl, že si udělám malou nádobu s těmito rostlinami pro vlastní potěchu a radost, přizdobil jsem skupinku Lapidaria margaretae světlými kameny a obsypal drobným štěrkem, přesátým z říčního písku. Výsledek vypadá docela dobře, a rostlinám se ve společné keramické misce dobře daří už třetí rok. Mezitím samozřejmě byly už i přesazeny a jejich počet v nádobě částěčně zredukován. Jsou samozřejmě zalévány o trochu více než jejich příbuzné v plastových květináčcích, protože v keramice substrát vysychá podstatně rychleji. Misce říkám „lapidárium“, i když skutečný význam toho slova je samozřejmě jiný, o čemž jsme v minulosti (5.7. 2012) psali v rubrice „Sukulentní maličkosti“.
Lapidaria margaretae je kytička drobná, ale tvrdá jako kámen. Je jako stvořená na jižní nebo východní okno bytu. Do květináčku o průměru osmi centimetrů se jich vejde docela slušná kolonie! Na úvodním z nich je naše „lapidárium“ v červenci loňského roku. Následují dva snímky kvetoucích rostlin Lapidaria margaretae, a na závěr ještě pohled na trochu pozměněnou podobu našeho „lapidária“ v březnu letošního roku.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář