sukulenty

Už kdoví po kolikáté přinesl nový komerční název slávu a popularitu rostlině mezi pěstiteli notoricky známé, jen momentálně tak trochu opomíjené. Tentokrát se o to v případě Crassula rupestris ssp. marnieriana zasloužily západoevropské pěstírky sukulentů, a v jejich díle zdárně pokračoval televizní pořad s ptákem loskutákem a sourozenci Gondíkovými. Má to svou logiku, protože původní název rostliny je na zapamatování pro laika dosti dlouhý. „Hottentot“  začal dobývat pěstitelské pole, které Crassula rupestris ssp. marnieriana před mnoha lety v tichosti vyklidila. Přitom se jedná o rostlinu velice efektní, atraktivní a pěstitelsky nenáročnou i odolnou.
Rostlina pochází z jihu Kapska, kde roste na poměrně rozsáhlém areálu i s dalšími typy rostlin z okruhu Crassula rupestris. Ssp. marnieriana se od ostatních odlišuje svým výrazně poléhavým růstem, takže se přímo nabízí její pěstování v závěsných nádobách. Její drobné lístky jsou ve dvojicích v podstatě srostlé, a pouze uprostřed mají malý otvor, kterým prorůstá stonek. Celek pak připomíná korálky nebo knoflíky, navlečené na niti. Stonek je zprvu pružný, ale postupem času dřevnatějící.
Stonky narůstají nějaký čas soliterně, ale později se samy větví, což lze ještě výrazně podpořit krácením vrcholů, které můžeme následně využít k velice snadnému a rychlému vegetaticnímu množení. Pokud má rostlina dostatek slunce, a nedostává příliš velké dávky vody, listy narůstají na stoncích hustě a tvoří neprostupnou, celistvou masu. Zároveň slunce dokáže na jejich povrchu vytvořit pestrou a nádhernou červenou kresbu, zatímco při nedostatku světla zůstávají listy sytě zelené a narůstají daleko od sebe. Tím rostlina ztrácí své kouzlo, a stává se pěstitelsky nepříliš atraktivní. Navíc Crassula rupestris ssp. marnieriana ve stínu málo kvete, nebo nekvete vůbec! Pokud má naopak světla dostatek, zárodky budoucích květenství se na vrcholcích výhonů objevují vcelku pravidelně na sklonku léta. Kvítky jsou drobné, bělavé a bývá jich značné množství. Společně s atraktivní vizáží rostliny tvoří nádherný celek, který si nové pěstitele určitě rychle získá. Na naší podzimní výstavě jsme se o tom měli možnost přesvědčit . Zkušenější pěstitelé už přišli této rostlině na chuť dávno.
Co se týče vody, je tato převislá tlustice velice skromná. Snáší dobře dlouhá období sucha třeba i uprostřed horkého léta, ale nic se nesmí přehánět, protože pak starší části stonků snadno prosychají a listy na nich opadávají. Pokud už se tak stane, nezbývá než rostlinu zmladit. Je to spolehlivý způsob, fungující u převážné většiny sukulentů čeledi Crassulaceae (viz článek o zmlazování Crassulaceae na našich stránkách). Od jara do podzimu zaléváme každý týden, v případě zamračeného počasí klidně jednu zálivku vynecháme.
Crassula rupestris ssp. marnieriana je rostlina na plné slunce, které miluje v jakémkoliv množství. Vhodné je i její letnění v korunách stromů i na plném slunci. Rostliny v polostínu bývají mohutnější a méně vybarvené, kvetou ale stejně intenzivně a obvykle o něco dříve než ty pěstované na plném slunci. Pokud ovšem chcete poznat tuto nádhernou a atraktivní rostlinu v plné kráse, pak ji nechte celé léto na plném slunci.
V zimě (min. 5°C) provádíme zálivku pouze udržovací, protože světla bývá permanentní nedostatek a listy mají v tomto období tendenci narůstat řídce. Pokud zimujeme na chladnějším místě, pak postačí udržovací zálivka jednou za měsíc, i když  rostlina by vydržela bez následků nasucho i mnohem déle.
Crassula rupestris ssp. marnieriana se dá samozřejmě pěstovat i v normálním květináči, protože dlouhou dobu roste vzpřímeně. Nejkrásnější ale bývají husté trsy, pěstované v nádobách závěsných. Při jejich osazování je vhodné využít hned na počátku většinu prostoru v nádobě. Zbytek plochy zarostou nové výhony a také ty, které začnou poléhat přes okraje nádoby. Když osazujeme závěsné květináče my, používáme k tomu vělké množství čerstvě zakořeněných řízků, které se dobře sází. Do květináče je vysazujeme vždy ve svazcích po několika kusech do jednoho místa. Většinou se tak děje v předjaří, takže na podzim v době kvetení už je květináč zcela zarostlý až k okrajům.
Crassula rupestris ssp. marnieriana alias „Hottentot“ je rostlina atraktivní, odolná a s novým názvem opět populární. Před sledováním  loskutáckého pořadu o této rostlině však důrazně varuji, protože pokud by se člověk řídil radami, které v něm zazněly, pak budou jejich tlustice vypadat stejně bídně a nepřirozeně  jako ty ve studiu.
Na snímcích  v článku můžete vidět některé z našich rostlin, pěstované v nejrůznějších světelných podmínkách. Ta na úvodní fotografii byla zavěšena v koruně stromu, a následuje dvojice snímků jiné rostliny, pěstované ve skleníku na plném slunci. Poslední dva snímky patří rostlině letněné na plném slunci. Barevné rozdíly jsou výrazné, a květy či zárodky květních stvolů (na snímcích pořízených takřka zároveň) potvrzují pravidlo, že rostliny pěstované na rozptýleném světle jsou sice méně vybarvené, ale kvetou ze všech nejdříve