sukulenty

Nejzrzavější rostlinou v naší sukulentní sbírce je s přehledem Kalanchoe orgyalis, pocházející jako mnoho dalších chlupatých druhů z ostrova Madagaskar. Patří do pestrého společenství tzv. „plyšových“ kalanchoí, společně například s Kalanchoe tomentosa, K. beharensis, K. millotii, K. dinklagei nebo Kalanchoe eriophylla. Od všech jmenovaných druhů se výrazně liší rezavě hnědým zbarvením horní části tuhých listů, způsobeným hustým porostem jemných chloupků, které někdy způsobují až kovový lesk. Pokud rostlina dostane maximum slunečních paprsků, hnědá na listech je vskutku impozantní. Tím se dostáváme k hlavní podmínce, kterou musí pěstitel splnit, aby rostlina vypadala jak vypadat má.
Maximum světla v jejím případě znamená přímé slunce bez jakéhokoliv stínění. Ideálním řešením je samozřejmě letnění na přímém slunci od konce jara do podzimu. Rostlina ale zároveň příliš nesnáší dlouhotrvající přemokření substrátu, které se může za chladnějších dnů stát příčinou hniloby kořenů. Jinak má ale vodu ráda, od jara do podzimu dokonce i v poměrně velkém množství. Jde o to, aby měl pěstitel při letnění možnost regulovat její přísun, což znamená vybrat pro rostlinu před deštěm chráněné stanoviště. V nejteplejších měsících roku však může být substrát vlhký takřka nepřetržitě.
Na vydatnosti zálivky závisí rychlost nárůstu Kalanchoe orgyalis. Dá se pěstovat velmi zvolna, ale při vydatnější zálivce roste poměrně rychle a při občasném zkracování stonků je z ní možno po nějakém čase vytvarovat docela hezké stromky. Hezké ovšem jen za předpokladu, že voda a světlo jsou v rovnováze! Pro stanoviště s menší intenzitou slunečních paprsků je tu ještě druhá forma Kalanchoe orgyalis, jejíž listy jsou o poznání světlejší (asi jako spodní strana rezavých rostlin) a deficit slunečních paprsků na listech nebývá tudíž tak patrný. Světlejší forma ovšem není ani zdaleka tak atraktivní.
Kalanchoe orgyalis je dalším důkazem, že zdaleka ne všechny rostliny původem z Madagaskaru musejí být zákonitě teplomilné, a tedy nevhodné na chladnější zimoviště (5°C). Podobně jako veškeré příbuzenstvo s chlupatými listy snáší i tato kytka chladnější zimování při občasné mírnější zálivce, kdy musíme počítat s částečným opadem spodních listů, které však rostlina postupně ztrácí i při intenzivním letním zalévání.
Žluté kvítky Kalanchoe orgyalis jsou v kultuře poměrně vzácné a výjimečné, což je částečně způsobeno i častým krácením nejmladších částí rostlin ve snaze udržet je v patřičných mezích. V našich podmínkách se květy objevují většinou v létě. Zatímco na Madagaskaru může Kalanchoe orgyalis dorůst až metrové výšky, v kultuře se rozhodně nemusíme obávat, že by nás vytlačilo z bytu. Jen o sluneční paprsky tuto rostlinu nesmíme ošidit, protože v opačném případě ztrácí své kouzlo a je lépe se poohlédnout raději po jiném sukulentním druhu. Výrazně vybarvené rostliny jsou však ozdobou každé sukulentářské sbírky.