sukulenty

Původním domovem této rostliny z čeledi Crassulaceae je ostrov Madagaskar, ale za českými okny už je dávno jako doma. Je tomu tak především díky nezměrné odolnosti rostliny vůči pěstitelským chybám. Bohužel si ale většina pěstitelů neuvědomuje, na jaké dávky slunečních paprsků je rostlina ze svého domova zvyklá, a snaží se ji přivyknout na středoevropské podmínky v nejrůznějších tmavých koutech svých domácností. Výsledkem pak často bývají nevzhledné a beztvaré obludy, nemající s původním vzhledem rostliny už pranic společného. Přitom Kalachoe fedtschenkoi je rostlina jako stvořená pro sezónní pěstování na zahradě, nebo na balkóně, kam slunce praží třeba od rána do večera a jiné rostliny by tam neměly šanci přežít.
Kalanchoe fedtschenkoi roste v přírodě jako řídce větvený keřík, dosahující výšky do půl metru. Protože se jedná o rostlinu s částečně poléhavým růstem, její výškový údaj je trochu zkreslující. Z Madagaskaru byla rostlina zavlečena do mnoha nejrůznějších koutů světa, kde záhy zdomácněla. Často jsme se s ní setkávali také při procházkách přímořskými parky na ostrově Tenerife i na nedaleké Madeiře. Tam rostliny dostávají přesně co potřebují, a podle toho jsou zbarveny i jejich listy s voskovým potahem na povrchu a vykrajovanými okraji. Také u nás mají listy uprostřed léta výrazné šedofialové zbarvení, které se přes zimu mění v modrozelené i čistě zelené. 
V posledních letech se více než normální rostliny pěstují nejrůznější pestrobarevné kultivary, kterých tento druh nabízí nepřeberné množství vzorů. Ani listy na jediné rostlině nebývají většinou uniformní. Listy těchto barevných kultivarů trpí částečnou ztrátou chlorofylu, takže zelené plochy se mísí s bílými či žlutými místy, která při dostatku slunečních paprsků ještě při okrajích růžovějí. Barevných kombinací nabízejí rostliny pestrou škálu, a některé z nich jsou hotovými uměleckými díly.
Přestože Kalanchoe fedtschenkoi rozhodně nikdy nepatřilo k mým favoritům, jeden z kultivarů mne svou jemnou hrou odstínů velice zaujal. Jemné zbarvení na jeho listech mi totiž připomíná podzim u nás na Vysočině. A tak rostlina ve sbírce nakonec zůstala, a s ní ještě dvě další s trochu běžnější skladbou barev. Uvědomil jsem si, že jsem ještě nikdy naživo neviděl květy této rostliny, která nás v tomto ohledu nenechala dlouho čekat.
Poupata se na vrcholcích mladých rostlin objevila někdy kolem vánoc, a v tom pestrobarevném lupení se zprvu skoro ztrácela.  Květy Kalanchoe fendtschenkoi jsou takové, na jaké jsme u rostlin tohoto rodu (resp. Bryophyllum) zvyklí. Zvonkovité, trvanlivé  a v době svého otevření zcela zastiňující vlastní rostlinu.
V případě naší rostliny s podzimními barvami listů ale bylo všechno jinak. Její kvítky měly nádherný, jemný a zvláštní odstín žluté (žlutooranžové), doplněný ještě červenou a zelenou. V kombinaci s pestrými listy, růžovým květním stvolem a okolními poupaty vznikla vskutku nádherná podívaná, tvořící barevně dokonale sladěný celek!
Drobná semena Kalanchoe fedtschenkoi příliš uplatnění nenacházejí, protože mnohem snadnější je vegetativní množení z vrcholových řízků, které koření rychle a ochotně.
Pěstování je snadné. Od konce jara do podzimu pěstujeme rostliny venku na plném slunci, nebo mírně přistíněné korunami stromů, v zimě na nejsvětlejším možném místě. Ačkoliv se o madagaskarských sukulentech tvrdí, že jsou teplomilné, v případě K. fedtschenkoi to určitě neplatí, protože se spokojí i s teplotami klesajícími k 5°Celsia! Zatímco od jara do podzimu je K. fedtschenkoi hodně žíznivá kytka, v zimě jí stačí vody jen poskromnu. Pouze v době vývoje poupat je dobré na ni alespoň jednou za dva týdny s trochou vody pamatovat, aby poupata nezaschla. Stvoly je vhodné ihned po odkvětu odstříhnout co nejblíže nad listy. Rostlina má potom dostatek sil na tvorbu bočních odnoží, které vyrůstají jak v okolí odstřiženého květního stvolu, tak i v úpatí stonku úplně při zemi.
Z pestrobarevných kultivarů nejsou k letnění na plném slunci příliš vhodní ti jedinci, na jejichž listech převládají bílá nebo žlutá místa. Takové rostliny jsou náchylné k popálení. Pokud se výraznější ztráta chlorofylu projeví pouze na některém z výhonů, je vhodné jej raději odstranit a rostlinu nadále ponechat na plném slunci. Pro letní pobyt v zahradě je pro takové rosgtliny vhodnější místo ve stínu stromů nebo keřů!
V obdobích delšího sucha nebo jiných pro rostlinu stresujících situacích lze na okrajích listů Kalanchoe fedtschenkoi spatřit mladé rostlinky, podobně jako jsme tomu zvyklí u rodových příbuzných, dříve patřících k rodu Bryophyllum (taktéž původem z Madagaskaru). Viviparie (živorodost) však není u této rostliny ani zdaleka tak intenzivním a pravidelným jevem jako u známých rostlin rodu Bryophyllum, které považují mnozí pěstitelé ve svých sklenících za nepříjemný plevel.
Kalanchoe fedtschenkoi je rostlina pěstitelsky jednoduchá, pokud jí dopřejeme maximum světla. V trochu přijatelném tvaru ji však udržíme jen za pomoci občasného zmlazení, při němž zakořeníme vrcholy jednotlivých stonků a znovu je vysadíme do společné nádoby, nebo jim poskytneme vlastní květináč. Naše rostliny na fotografiích, včetně té kvetoucí, si zatím vystačí s květináčem o průměru šest centimetrů!
Úvodní dvojice snímků „přírodních“ K. fendtschenkoi byla pořízena na jedné z přímořských promenád ostrova Tenerife (Puerto de la Cruz). Následuje dvojice fotografií pestrobarevných kultivarů stejné rostliny, z nichž především zbarvení toho druhého mne velice zaujalo. Poslední dvojice snímků je z letošního března, kdy kultivar K. fedtschenkoi v „podzimních“ barvách vykvetl!