sukulenty

Poprvé jsem tu nádhernou mexickou miniaturku spatřil až na počátku loňského roku. Při pohledu na fotografie paní Dáši Petrlíkové, uvěřejněné v kaktusářských internetových novinách z ledna 2012, jsem jen nevěřícně kroutil hlavou. Nejenom nad krásně zbarvenými listy toho drobného mexického rozchodníku, ale především nad skutečností, jak mohla tahle kytka tak dlouho unikat mé pozornosti!
Sedum caducum bylo objeveno někdy v polovině minulého století v podhůří Sierra Madre, asi patnáct kilometrů jihozápadně od Cuidad Victoria, hlavního města mexického státu Tamaulipas. Od té doby se rostlina díky snadnému množení sice možná rozšířila do sukulentářských sbírek po celém světě, ale tu naši nějakým záhadným způsobem celou tu dobu míjela! Zrovna v době uveřejnění článku paní Petrlíkové jsme spolu byli v občasném mailovém nebo telefonickém kontaktu, protože se blížil termín prvního libochovického „Povídání o sukulentech“. Paní Petrlíková tu akci pořádala, a já měl být jedním z trojice přednášejících. Nikterak jsem neskrýval své překvapení nad tím nádherným „objevem“, a vlastně tím i tak trochu přiznal mezery ve svých sukulentářských znalostech. Dostal jsem za to nabídku, že v Libochovicích dostanu nějakou odnož Sedum caducum i s varováním, že kytička se zrovna tou dobou nachází ve svém nejhorším období z celého roku, a nevypadá tudíž příliš povzbudivě!Protože Sedum caducum je rostlina monokarpická, kvetení ji zpravidla vyčerpá natolik, že původní rostlina postupně hyne, a mezitím obrůstá rostlinkami mladými. Zároveň tou dobou obvykle zakořeňují veškeré opadané lístky (a především listeny), které bývají dosti křehké a lámavé, a jsou vlastně další pojistkou rostliny v rámci jejího každoročního boje o zachování druhu. Tyto nepříjemné vlastnosti ale částečně nebo zcela mizí při pěstování rostliny  pod širým nebem, kde zároveň její listy dostanou ten správný šmrnc! Jediný rok znamená v životě této rostliny často celý její život!
Z Libochovic jsem si tedy odvážel rostlinky ve stadiu obnovy nového života. Doma jsem je rozebral na více dílů, abych zvýšil šanci, že v naší sbírce Sedum caducum zůstane už natrvalo. Všechny cestou opadané lístky jsem pečlivě umístil do samostatného květináčku k zakořenění,a těšil se na blížící se jaro, až sluníčko zapracuje na zbarvení listů, jaké jsem obdivoval ve zmíněném článku paní Petrlíkové.
Jakmile to klimatické podmínky u nás na Vysočině dovolily, stěhovaly se již náležitě oživlé rostlinky ven. Na plném slunci a zdravém povětří jim lístky trochu zmohutněly, a jejich povrch se vybarvoval snad každým dnem. Malé rozchodníky statečně odolávaly i prudkým dešťům, po nichž jsem v jejich okolí vždy poctivě sbíral opadané lístky a hromadil je v dalším květináčku. Někdy na přelomu června a července se ve středech až dosud stále přízemních listových růžic (max. 2,5cm) objevily zárodky budoucích květních stvolů. Jejich vývoj byl díky letnění pozvolný a přirozený.
Zároveň s maximem slunečních paprsků můžeme tomuto miniaturnímu rozchodníku dopřát i poměrně dost vody. Protože naše rostlinky pěstujeme v malých a mělkých nádobách, naplněných chudým písčitým substrátem, nemusíme mít od jara do podzimu obavu z jeho trvalejšího přemokření. Nic však nezabrání tomu, že se kompaktní tvar Sedum caducum začne s příchodem podzimu rychle vytrácet, tak jak přirůstají květní stvoly, do nichž rostlina vloží veškeré své síly. Když bylo Sedum caducum objeveno, botanici se zprvu domnívali, že rostlina patří do příbuzného rodu Villadia, jehož zástupci navíc rostou ve stejných místech. Nakvétající Villadia imbricata v naší sbírce se opravdu chová naprosto shodně jako rostlina z tohoto článku. Dlouhý vývoj květenství doplňuje nárůst mladých rostlin po obvodu té nakvétající, která pod nimi za nějaký čas zcela zmizí, a jejíž suché zbytky co nejdříve odstraňujeme.
Prvního bílého kvítku Sedum caducum jsem se dočkali teprve v prosinci, tedy po celých pěti měsících vývoje květenství! A z plně rozkvetlých vrcholů tenkých květních stvolů jsme se potom radovali ještě s příchodem letošního roku! Když jsem letos v únoru znovu zavítal přednášet do Libochovic, pochlubil jsem se samozřejmě paní Petrlíkové svými pěstitelskými úspěchy. A úplně jsem jí zapomněl sdělit, že už nakvétá i druhý z mexických rozchodníků, který jsem od ní rok předtím v nádherně vytopené a velice pohostinné restauraci „Konírna“ dostal. Sedum versadense je dalším z drobných sukulentních klenotů, na jejichž pořízení jsem ale měl zálusk už dávno. Jenomže doba je pro „obyčejné“ sukulenty zlá. Zatímco vzácné kaudexy či euforbie lze už koupit i na více různých místech, Sedum versadense vám nenabídne v této zemi nikdo! Tedy kromě paní Dáši Petrlíkové, kterou tímto pozdravuji do Podbradce!
Oba mexické rozchodníky zimujeme v chladu a co nejblíže slunečním paprskům. Oba by klidně snesly i slabší mrazíky, ale u nás se spokojí s teplotami v rozmezí 5-10°C! Nyní už zbývá jenom odstranit staré květní stvoly, a bude na našem rozhodnutí, zda ponecháme trsy mladých rostlinek pohromadě, nebo je začneme dělit a intenzivně se věnovat jejich množení pro další zájemce. Asi zkusíme od každého trochu!
A ještě jednu zajímavost na závěr. Když jsem pátral v botanickém slovníku po významu druhového jména „caducum“, kupodivu jindy spolehlivý zdroj poznání tentokrát nenabízel vůbec nic! Navštívil jsem tedy „Slovník cizích slov“ a dozvěděl se, že caducum je „dědictví přecházející na stát, jestliže neexistuje žádný jiný dědic ze zákona nebo ze závěti“. Začala mi trochu docházet souvislost s monokarpií a úhynem rostliny po odkvětu, i když v jejím případě se dědicové hlásí o slovo dosti vehementně často ještě před smrtí „rostliny matky“! Ještě jsem sáhl do naší knihovny pro „B. Kočího malý slovník naučný“, neskutečně bohatý prvorepublikový zdroj informací všeho druhu. A tam bylo jako synonymum pro „caducum“ uvedeno trochu již pozapomenuté slůvko „odúmrť“. Vzpomněl jsem si odumírající rostlinu Sedum caducum v našem skleníku, a dovedl si najednou představit, jak asi botanikové v padesátých letech 20. století k druhovému pojmenování rostliny došli!Na dvojici úvodních červencových snímků jsou rostliny Sedum caducum v květináčcích o průměru 5cm! Na trojici dalších fotografií je zachycen vývoj rostliny v miniaturní oválné misce od počátku září až do prosince. A pak už následuje první prosincový květ Sedum caducum, a po něm i další. Na závěr ještě jeden snímek nakvétajícího mexického rozchodníku Sedum versadense!