sukulenty

Říkáme těm zvláštním rostlinám „zelení parašutisté“, a latinsky byly původně pojmenovány jako Bryophyllum daigremontianum. Nyní se jmenují Kalanchoe daigremontiana a česky jim někteří lidé říkají „naduť madagaskarská“. To podle jejich přírodního výskytu na jihozápadě tohoto ostrova v Indickém oceánu. Mozambický průliv, oddělující ostrov od africké pevniny, izoluje po tisíce let flóru a faunu tohoto zvolna umírajícího přírodního ráje v jejím vývoji od ostatního světa. Mezi množství endemitních rostlin patří také skupinka sukulentních keříků, produkujících neuvěřitelná kvanta potomstva. Pro boj o udržení druhu v přírodě jsou tyto nádherně vybarvené rostliny obdařeny vlastností zvanou viviparie (živorodost). Mladé rostlinky vyrůstají v hustých řadách po okrajích listů, a poté se jako zelení parašutisté snášejí do blízkého i vzdálenějšího okolí mateční rostliny.
U nás jsou tyto dávno zdomácnělé rostliny mezi sukulentáři opovrhovanými druhy, které většina z nich bez milosti hubí, jakmile spatří někde vedle jiných rostlin tuto madagaskarskou mládež. Málokterý pěstitel se proto dočká nádherných květů, které se pravidelně objevují na vysokých stvolech uprostřed naší zimy.
Pokud tyto rostliny dostanou dostatek slunce a zároveň málo vody, jejich listy se nádherně vybarví. Když se jejich postupně dřevnatějící stonek ve správné výšce zařízne, rostlina reaguje bohatým větvením. Tímto způsobem ji lze udržet v přijatelných mezích a získat mimořádně dekorativní rostlinu. Při nedostatku světla provázeném hojnou zálivkou vás však nevzhedná brčálově zelená obluda zanedlouho vyžene z chalupy.
Díky jejich zapovězení ze strany většiny pěstitelů došla situace tak daleko, že už asi dva roky nemohu sehnat jedinou rostlinku Bryophyllum tubiflorum, které je z běžněji pěstovaných druhů asi nejatraktivnější pro své výrazné zbarvení tenkých listů a překrásné květy. Méně běžným druhem je Bryophyllum serratum, s nímž jsem se poprvé setkal až před několika lety. Jeho listy jsou drobné, v létě nádherně poseté tmavými skvrnami a rostlina je celkově menšího vzrůstu. Navíc je pro pěstitele alergické na ostatní zástupce rodu přece jenom přijatelnější, protože mladé rostlinky na okrajích zubatých listů vytváří pouze výjimečně.
Na zelené parašutisty z Madagaskaru nedáme dopustit, a to bez ohledu na módní trendy, provázející i pěstování sukulentních rostlin. Nádherné květy se objevují na počátku roku se stejnou pravidelností jako zdražování elektřiny pro naši domácnost.