Jdi na obsah Jdi na menu
 


HOYA LINEARIS (O rostlině, která takřka upadla v zapomnění)

14. 3. 2008

ObrazekNečekaný botanický přírůstek do naší domácnosti jsem koncem ledna přinesl z květinářství pana Dobrovolného. Chodím tam pravidelně pro kytky řezané, které umí pan Dobrovolný naaranžovat vskutku mistrovsky, a mezitím co sleduji jeho hbité prsty, povídáme si o rostlinách všeho druhu. Při rozhovoru moji pozornost upoutal květináč s rostlinou, visící v provazcích chlupatých úzkých listů směrem k zemi. Okamžitě jsem si na ni vzpoměl. Hoya linearis je to! Pěstovali jsme ji ještě za komunistů, ale pak najednou vymizela ze sbírek sukulentářů, a tudíž i z naší. Přitom vždycky rostla bez problémů, a navíc nádherně a hojně kvetla. Neváhal jsem ani okamžik.
Hoya linearis v přírodě roste na obrovském areálu, zahrnujícím Indii, Nepál, Sikkim, Barmu i čínskou provincii Yunnan. Protože roste v subtropickém pásmu a v nadmořských výškách 1500 - 2000 metrů, je vcelku odolná a v našich domácnostech značně adaptabilní. Pěstuje se díky svému převislému růstu v závěsných nádobách a nejlépe v polostínu. V přírodě tvoří husté trsy, zdálky se podobající známé Tillandsia usneoides. Jenomže tato voskovka netradičního vzhledu je mnohem odolnější a pěstitelsky přijatelnější než zmíněná vlasovitá bromélie (česky také „nazývaná“ kykatka provazovkovitá - Jarmila Mladá, František Procházka, Atlas cizokrajných rostlin, 1987 SZN!)
Polostín je tím pravým místem pro zdárný růst této zajímavé voskovky. Zálivka postačí mírnější, ale pravidelná. Delší období sucha přečkává snadno díky matně zeleným sukulentním listům, jejichž chlupatý povrch přímo vyzývá k občasnému porosení. V době násady květenství je vhodné rostlinu trochu přihnojit, protože většinou bez této živinové dotace všechny květenství neutáhne, a ta potom zasychají a opadávají. Květy jsou takřka bílé, pouze jejich středy mají růžový a někdy světle červenohnědý nádech. To zřejmě záleží na přírodním původu rostliny, protože v Asii vytváří několik podruhů, nazvaných často podle místa výskytu (např. Hoya linearis ssp. sikkimensis, ssp. nepalensis atp.).Obrazek
Tato voskovka se snadno množí řízkováním, což je usnadněno ještě skutečností, že sama vytváří tenké čekací kořínky v úpatí listů. Vzpomínám si na ten rychlý proces ještě z doby před dvaceti lety, kdy jsme řízky získali v žacléřském skleníku pana Lothara Bönische. Tehdy tam pěstoval spoustu zajímavých rostlin, které výborně doplňovaly jeho kaktusy a sukulenty.
Hoya linearis ssp. linearis je známa již od roku 1825! Přesto u nás tradice jejího pěstování není příliš dlouhá ani zažitá. Věřím že se to brzy změní, protože rostlina jako je tato si pozornost pěstitelů určitě zaslouží. Pouze v zimě je vhodnější přenést ji ze sukulentářského skleníku do teplejší místnosti. Ona by samozřejmě nižší teploty snesla v pohodě, ale za velice omezené zálivky. V teplejší místnosti snáší zálivku pravidelnou, a občasné rosení chlupatých listů jí velice prospívá. Důkazem jsou první náznaky květenství, které se na rostlině v poměrně krátké době objevily.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář