sukulenty

Haworthia nigra je rostlina, na níž je radost pohledět. Přestože je droboučká, vnímavému pozorovateli nabízí spoustu zajímavých zákoutí a detailů, jimiž se výrazně odlišuje od svého rozvětveného příbuzenstva. I po třech letech našeho způsobu pěstování se stále vejde i s odnožemi do květináčku o průměru 5,5cm, což ji společně s menšími nároky na intenzitu slunečních paprsků řadí mezi adepty pro obsazení sukulentářsky nepopulárních západních parapetů našich domácností.
Haworthia nigra pochází ze západního Kapska, kde roste obvykle ve stínu keřů a vyšších rostlin, nebo i na plném slunci ve štěrbinách mezi kameny. Pokud dostává hodně slunce, bývá povrch jejích listů hodně tmavý a naplňuje se tak význam druhového latinského názvu. Tato havorcie roste neuvěřitelně pomalu. Zprvu jsem to přisuzoval našemu způsobu pěstování, ale časem jsem zjistil, že ani u dalších pěstitelů tomu není jinak. Trojboká těla dospělých rostlin dosahují průměru kolem 6cm při maximální výšce 10cm, které však většina z nich nikdy nedosáhne. Povrch tuhých listů je navíc zdoben plastickou kresbou, takže rostlina při pohledu zblízka připomíná spíše cizelérské dílo zdatného kovotepce.
Podobně jako většina ostatních havorcií, i tato má hlavní růstová období zjara a na podzim, zatímco uprostřed českého léta si vybírá oddychový čas a v zimě růstovou pauzu, vynucenou omezením zálivky. Ani v průběhu roku ji ale nezaléváme nijak zvlášť intenzivně, protože dlouhodobé přemokření je snad jediným prohřeškem, který tato jinak skromná rostlina není ochotna svému pěstiteli tolerovat. Zimujeme při 5°C v těsné blízkosti skla a dvou či třech nárazových zálivkách za celé období.
Protože Haworthia nigra vytváří čas od času odnože, nabízí se díky nim nejrychlejší způsob množení. Odnože mívají díky podzemnímu nárůstu již vlastní kořeny, takže odpadá následné zakořeňování. Další možností je samozřejmě výsev semen a zcela nepochybně by se rostlina dala množit i z jednotlivých listů. Trhejte ale zdravé listy z rostliny, která jich za celou sezónu vyprodukuje někdy pouze jediný pár, v lepším případě dva!
Květy na dlouhých a tenkých stvolech se objevují zjara nebo v létě, a v ničem nevybočují z fádnosti a nezáživnosti, typické pro drtivou většinu rozvětveného rodového příbuzenstva. Protože jsme v článcích u některých předchozích druhů havorcií právě z tohoto důvodu fotografie květů vynechávali, tentokrát jsme je nafotili a do textu zařadili, aby to nevypadalo,  že tyto stále populárnější rostliny nedokážeme dovést do květu. Když se to někomu u rostlin rodu Haworthia dlouhodobě nedaří, měl by se poohlédnout po jiných rostlinách než sukulentech. Tyto mimořádně odolné a na množství světla skromné rostliny totiž vykvetou snad i když to pěstitel nechce, a je úplně jedno, že jsou umístěny někde ve stínu pod parapetem a už dobrého půl roku nedostaly ani kapku vody. Přednosti a krása  havorcií jsou ale někde úplně jinde!