Jdi na obsah Jdi na menu
 


HAWORTHIA CYMBIFORMIS

19. 3. 2017

dscn1009.jpgHaworthia cymbiformis z jihoafrického Kapska rozhodně nepatří k rostlinám, které by nás ohromily svými květy, což ostatně platí i pro všchny ostatní zástupce tohoto rodu. Na první pohled dokonce vypadají nenápadně i její listy, ale pouze do chvíle, kdy se na ně podíváme pozorněji a především zblízka. Havorcie všeobecně nepatří k rostlinám, které bychom nějak zvlášť vyhledávali, a když už, tak většinou druhy s listy zdobenými bílými bradavičkami (např. Haworthia maxima).
Tato nás zaujala díky zajímavému odstínu listů, a především jemným okénkovým zdobením na jejich povrchu. Haworthia cymbiformis je běžně pěstovaným druhem, nabízejícím ovšem velice pestrou škálu nejrůznějšídscn1232.jpgch typů rostlin, z nichž mnohé požívají i status poddruhu. Netuším ke kterému z nich by mohly patřit rostliny na fotografiích, a ani se tím v budoucnu nehodlám zabývat. Nevědomost mi bohatě vynahradí pohled na její listy, který mne hned tak neomrzí. Každopádně se jedná o typ s většími listovými růžicemi, dosahujícími průměru i 10cm, což je botaniky považováno u tohoto druhu za jakési maximum. Zároveň se jedná o jedince nepříliš odnožující, tedy v porovnání s ostatními typy Haworthia cymbiformis, které jsme v minulosti pěstovali. Zdá se, že u této rostliny se začnou boční odnože objevovat teprve tehdy, když mateční růžice dosáhne zmíněné velikosti, nebo se jí alespoň přiblíží. I tak je ale nakonec o potomstvo vystaráno docela slušně.
Podobně jako všechny havorcie tohoto typu, i tato nepříliš dobře snáší sluneční palbu ve skleníku. Tam ji ale nejvíce ničí vedro a nedostatečný pohyb vzduchu, protože venku pěstované rostliny se s paprsky letního slunce porovnají nesrovnatelně lépe. Ve skleníku proto naše rostliny máme umístěny na stanovišti, kam slunce zabloudí jen po ránu, nebo zase až k večeru, ale nikdy ne na delší dobu. Zaléváme je jako všechny ostatní sukulenty v naší sbírce, tedy většinou jednou týdně, od konce jara do počátku podzimu klidně i dvakrát. Vždy volíme rdscn1231.jpgaději mírné dávky vody, abychom nedopustili trvalejší přemokření substrátu. Rostliny se vyplácí dva tři dny po zálivce sledovat, protože během teplých letních dnů často ztrácejí téměř celý kořenový systém a velice záhy jej nahrazují novým. Totéž ostatně známe také u spousty dalších havorcií, ale také u příbuzných rostlin rodu Aloe. Pokud za letních dnů substrát druhý nebo třetí den po zálivce zůstává i u povrchu vlhký, něco je špatně a vyplatí se buď přestat úplně zalévat a dát tak rostlině šanci v klidu vyměnit kořeny, nebo ji vysadit ze substrátu a z kořenového systému odstranit vše mrtvé (někdy úplně všechno). Poté ji znovu zasadíme do čerstvého substrátu, umístíme ve stínu a nějaký čas pouze kropíme vlažnou vodou, čímž stimulujeme brzký nárůst nových kořenů. Jejich žluté čekací špičky často můžeme spatřit v blízkosti stonku, jakmile odstraníme i poslední zbytky mrtvých kořenů.
V zimě (5-10°C) zaléváme starší rostliny jen jednou za měsíc a opět pouze mírně. Dávky vody nezvyšujeme ani když pozorujeme svrašťování listů a výraznější úbytek jejich objemu. Je to přirozené a pro rostliny nikterak nebezpečné.
Drobné kvítky na asi 20cm vysokých tenkých stvolech se objevují v různých obdobích roku, nejčastěji ale na podzim. Podle množství slunce v době kvetení v nich bývá bílá doplněna ještě zelenkavým proužkem, který při intenzivnějším oslunění může být i hnědavý. Květní stvoly ale obvykle odstraníme ještě než se květy stihnou otevřít, protože popravdě nejsou žádný zázrak a vidět je jednou úplně postačí. Kdo ostatně spatřil květy kterékoliv havorcie, jakoby už viděl i skoro všechny ostatní. dscn8208.jpg
Množení Haworthia cymbiformis se přímo nabízí zakořeňováním bočních odnoží. Mnohdy dokonce není třeba ani zakořeňovat, protože rostliny mívají již vlastní kořeny a stačí je při přesazování jen opatrně oddělit od mateční růžice a rovnou zasadit do samostatného květináče. Odnože se vyplatí ponechat na matce co nejdéle, protože na ní přirůstají rychleji. I v tomto případě ale platí, že všeho moc škodí, protože vzhledem k nedostatku místa v květináči se odnože často deformují a nějaký čas potom trvá, než z nich v samostatných nádobách dorostou tvarově pravidelné rostliny. Zakořenit lze i jednotlivé listy, které musíme opatrně kroutivým pohybem oddělit od stonku a ránu pro jistotu ponechat několik dnů zaschnout. S výsevem havorcií nemáme žádné zkušenosti, ale i to je samozřejmě jeden ze způsobů jejich množení, u mnoha druhů dokonce nejčastější. Mezi takové ale Haworthia cymbiformis nepatří.p1140845.jpg
Ta je rostlinou jako stvořenou pro pěstování za oknem bytu, a může to být docela klidně i okno kam příliš nezasvítí. V takovém případě je ovšem třeba zvýšené opatrnosti při zálivce, protože rostliny trpící nedostatkem světla a zároveň přemírou vody se snadno deformují. Každopádně se jedná o druh vhodný i pro naprostého začátečníka, kterému odpustí mnohem více pěstitelských chyb než většina ostatních sukulentů.
Na úvodním snímku je jedna z rostlin s podzimním zárodkem budoucího květenství. Následuje dvojice fotografií z lednového kvetení. Obr.č.4 je z konce zimy, kdy listy mateční rostliny i jejích dětiček jsou ještě hodně svraštělé. A na závěr ještě pohled na jednu z letněných rostlin Haworthia cymbiformis.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář