sukulenty

Tato drobná rostlina s heboučkými tlustými listy a nádhernými podzimními květy mne lákala už od konce osmdesátých let minulého století, kdy se její mimořádně zdařilá (na tu dobu) fotografie objevila v knize Jana Glosera „Kvetoucí kameny“, o níž jsme na našem webu už v minulosti psali v jiné rubrice.
Rod Gibbaeum tvoří rozmanitou směsici zajímavých rostlin, z nichž jsem si ale díky zmíněné fotografii vysnil právě Gibbaeum dispar. Centrem přírodního výskytu rodu Gibbaeum je jihoafrická oblast zvaná Little Karoo. Protože většina druhů roste jen na malých územích, jejich populace jsou zákonitě více ohroženy (mezi ohrožené druhy je také řazena  většina z nich!). Největším nebezpečím pro tyto rostliny je lidská činnost, ať už se jedná tu zemědělskou, nebo třeba stavby komunikací. Drobným rostlinám hrozí i zničení pošlapáním dobytkem, spásajícím okolní vegetaci. Měkké dužnaté listy, porostlé po celém svém povrchu jemnými chloupky, prý jsou také vítanou pochoutkou pro pštrosy!
Gibbaeum dispar patří mezi sukulentní trpaslíky. Při zdravém a pozvolném růstu si rostliny udržují zpravidla pouze dva páry listů nepravidelného tvaru, srostlých vzájemě do vejčitého útvaru. Jemně chlupatý povrch listů je příjemný na omak. Chloupky společně s voskem mají na svědomí i jejich šedozelené zbarvení, a zároveň chrání rostliny proti palčivým slunečním paprskům. K křemenitém terénu Little Karoo musí být jejich přízemní těla k nalezení jen velmi obtížně.
Jejich hlavní růstové období u nás začíná s příchodem podzimu, kdy se růstové středy rostlin otevírají, a objevují se v nich zárodky nového páru listů. Ten postupně narůstá a přečerpává do svého nitra šťávu z páru starého, který nejprve začíná ztrácet své charakteristické zbarvení, poté se scvrkává a časem pod novým párem zcela mizí. Je to podobný proces, jaký známe například u příbuzenstva rodu Lithops, jen ne v tak totální podobě. Přes zimu obvykle naroste jen část  nových listů, ale kvůli omezené zálivce v tomto období bývá většinou proces jejich vývoje dokončen až v předjaří. Poté rostliny omezují růst, který se během teplých letních měsíců zcela zastaví. Gibbaeum dispar ale nemá tak výrazně vymezeno suché období převlékání jako litopsy, takže rostliny zaléváme v podstatě po celý rok s výjimkou letních veder, kdy je spíše jen večer občas kropíme nebo rosíme. V létě také rostliny působí celkově dosti unaveným dojmem, jejich těla jsou měkká a jakoby postrádající vodu. Nemusí nás to nijak zvlášť vzrušovat, a rychle jsme si na jejich nevábný vzhled v tomto období zvykli. Podzim zase vše přivede k normálu. Zalévat je třeba s citem, raději častěji a vždy jen v malých dávkách. Kvůli chlupatému povrchu se vyplácí zbytečně rostliny nepolévat přímo na listy, zvláště ne vodou z kohoutku.
Zimujeme v chladu (5-10°C) a snažíme se rostlinám dopřát maximum světla, aby jejich listy při občasné (cca jednou za měsíc) udržovací zálivce nepřirůstaly příliš živelně. Zalévací rytmus a malé dávky vody nenarušujeme ani na podzim, kdy se vedle nového páru listů někdy objeví zárodek budoucího květu, připomínající zpočátku jen další pár listů. Na počátku letošního prosince jsme se v tomto ohledu dočkali první vlaštovky. Růžovofialový kvítek měl průměr okolo dvou centimetrů. Rod Gibbaeum je zvláštní i tím, že zcela postrádá žlutokvěté druhy, které naopak převažují u většiny jejich příbuzenstva v rámci čeledi Aizoaceae. V barevné paletě rodu Gibbaeum převládá fialová a růžová, kterou u některých druhů doplňuje ještě bílá. Náš kvítek se, na rozdíl od většiny okolních mesemb, otevíral už brzy dopoledne, a za slunečných dnů vydržel otevřený až do pozdního odpoledne. Jeho otevírání v zrychleném režimu lze snadno docílit přenesením rostliny do tepla, což funguje částečně nebo zcela i u mnoha dalších příbuzných rostlin. Gibbaeum dispar množíme výsevem semen. V literatuře bývá uváděno, že semenáčky poprvé vykvétají již druhým či třetím rokem od vyklíčení. Osobními zkušenostmi v tomto ohledu ale zatím nemůžeme posloužit.
Gibbaeum dispar v naší sbírce sice není příliš dlouho, ale už jsme mohli opakovaně sledovat jeho každoroční životní rytmus. Je to důležité pro pochopení potřeb rostliny, o nichž se v odborné literatuře píše zatím stále přrdevším všeobecně a vyhýbavě. Dá se říci, že co se týče pěstování, je to rostlina maličko obtížnější. Zvláště pro ty, kteří nedisponují chladnějším zimovištěm, a nemají ještě správný odhad na množství vody. Kdo ale zvládne pěstování živých kamínků rodu Lithops, poradí si i s drobnými rostlinkami Gibbaeum dispar. Maximum slunečních paprsků, dodržení letního odpočinku, maximálně propustný substrát, přiměřeně velká nádoba  a celoročně opatrnější zálivka mohou být v jejím případě jakýmsi vodítkem k pěstitelskému úspěchu.
Čtyřlístek našich rostlin Gibbaeum dispar na fotografiích je zasazen v keramické misce o průměru osmi centimetrů! Na první z nich, pořízené během října, je již patrný zárodek budoucího květu na rostlině v popředí. Zbylé dva snímky byly pořízeny na počátku prosince.