sukulenty

Tato drobná rostlina z jihu Afriky je mezi sukulentáři velice známá a populární. Ne snad, že by ji všichni pěstovali nebo vyhledávali, ale mnozí ji znají z obálky knihy Zdeňka Ježka a Libora Kunteho. Protože se, podle mého soudu, jedná o zatím nejlepší původní českou publikaci zabývající se sukulenty, z vlastní zkušenosti vím, kolikrát jsem zrakem spočinul na zářivých květech, které doslova lákají čtenáře, aby začal knihou listovat. Když si tu knížku plnou nádherných fotek přečte, je velký předpoklad, že se po kytce z obálky začne pídit.
Rod Frithia patří k čeledi Aizoaceae, a donedávna byl monotypický (tj. s jediným zástupcem). Botanici se ale rozhodli, že přejmenují dosavadní subspecii minor na samostatný druh, který je v odborných pramenech také už často uváděn jako Frithia humilis. Jedná se o populaci drobnějších rostlin s převahou bílé barvy v květech, rostoucí na vzdálenější lokalitě než klasické rostliny poblíž Pretorie.
Podobně jako většina příbuzenstva z čeledi Aizoaceae, je i Frithia pulchra kytka na plné slunce, a maximum světla od svého pěstitele očekává v zájmu zachování kompaktního tvaru i v zimě. Poklesy teplot k 10°C snáší za mírné zálivky dobře, při teplém zimování musí pěstitel sladit dávky vody se světelnými podmínkami, protože příliš bujný nárůst listů v tomto období je otázkou velice krátkého času a jen těžko se později napravuje.
Od konce jara do podzimu zaléváme pravidelně jako ostatní sukulenty, pouze v mírnějších dávkách, takže po většinu času bývá u fritií substrát suchý. Oproti tlusticovitým sukulentům přidáváme do zeminy více písku nebo drobných kamínků, podobně jako u mnohých dalších příbuzných (např. Fenestraria, Lithops, Faucaria, Titanopsis atp). Frithia pulchra patří k odolnějším druhům, o čemž svědčí i její masivní množení západoevropskými pěstírnami, které bývají v tomto ohledu spolehlivým barometrem odolnosti jednotlivých druhů sukulentů. Červenofialová, žlutá a bílá dokáží dohromady vytvořit ohromnou parádu, o čemž se  přesvědčí každý, komu na počátku léta tyto rostliny vykvetou. Na květy nebývají fritie tak skoupé jako velice podobné rostliny rodu  Fenestraria, které jsou také zdobeny na vrcholových plochách kyjovitých listů průsvitnými okénky, umožňujícími rostlinám fotosyntézu. Právě tyto plošky jsou v domovině jediným prostředníkem fritií pro styk s okolním světem, protože zbytek rostliny bývá zpravidla ukryt pod povrchem země.
Frithia pulchra se obvykle množí výsevem semen, ale také dělením trsů, protože postupem času vytváří husté koberce těl, zabírající značnou plochu (ve srovnání např. s litopsy). Pokud se část trsu podaří opatrně oddělit v nejužším možném místě, je vhodné ponechat ránu krátký čas zahojit a poté zakořenit nebo rovnou sázet, pokud už oddělek má vlastní kořeny. V tomto případě se ale musí pěstitel smířit s tím, že třeba polovina listů v tomto období seschne a odpadne, stejně jako to dělají v menší míře na  normálně rostoucích trsech.
Léto s Frithia pulchra může být půvabné, protože jejich zásoba květů bývá často ohromná, a rozdělená hned do několika etap, takže na jediné rostlině můžete vidět vedle dávno zaschlých květů i naprosto čerstvá poupata.
Je to rostlina nezabírající příliš prostoru, ale hustota jejích zajímavých listů skýtá neuvěřitelné množství skrytých zákoutí pro vlnatky, které rostliny okupují především v zimním období. Protože milují suchý vzduch, panující v tomto období nejenom v ústředně vytápěných bytech, ale také v sukulentářských a kaktusářských sklenících, objevují se právě v zimě. Alespoň na čas se těchto nepříjemných průvodců pěstováním sukulentů  můžeme bez použití chemie zbavit  letněním, ale na chráněném místě, protože dlouhodobé přemokření substrátu nebo voda ulpělá za chladných podzimních rán mezi listy může být počátkem konce této zajímavé rostlinky s nádhernými květy.
Krásu a menší pěstitelskou náročnost této drobné kytky objevily v posledních letech i západoevropské pěstírny, takže Frithia pulchra se stala z kdysi vyhledávané rarity docela běžně dostupnou rostlinou. Vzhledem k zajímavému vzhledu a hojnosti nádherně zbarvených květů z popředí žebříčku popularity asi hned tak nevymizí.