sukulenty

Mexický poloostrov Baja California a některé další přilehlé oblasti jsou domovem fikusů s baňatými kmeny neuvěřitelných tvarů a síly. Tyto rostliny mne zaujaly jakmile jsem je poprvé spatřil na fotografiích v kaktusářských časopisech. Dnes už je systematikové zase pojmenovali jinak, podobně jak nakládají i se spoustou dalších sukulentních rostlin. Nevyžívám se zrovna v neustálém popisu toho, kdo kama případně kdy kterou rostlinu přeřadil, protože to beztak nikoho dvakrát nezajímá. Přesunovači z povolání  a jejich neustálé výtvory mi ale nevadí, protože jsem amatérský  pěstitel, a nový název staré kytky nic nemění na způsobu jejího pěstování. Jenom dělají práci, která je pro mne v praxi úplně zbytečná, a možná za to dostanou ještě zaplaceno, což jim budiž přáno. Samozřejmě že neustálé změny registruji, ale to pouze díky občasné potřebě vyhledat nějaké údaje v novější literatuře nebo jiných přijatelných zdrojích. Když se některého pěstitele ptám, jestli má Ficus palmeri, vždycky se bavíme o stejné rostlině, a nemůže dojít k omylu či nedorozumění, ať se systematikové snaží sebevíc.
U nás doma jsou tyto nádherné a pěstitelsky nenáročné rostliny rozděleny do dvou kategorií. Ty s čistě zelenými listy jsou Ficus palmeri, jakmile mají na listech výrazně červenofialovou nebo červenorůžovou žilnatinu, pak jsou to Ficus petiolaris. Všechny jsou stejně hezké, a z takřka každého výsevu má pěstitel naději, že získá úplně jiné kytky než z těch předchozích. Když jsem je před takřka dvaceti lety intenzivně vyséval, vždy jsem s napětím sledoval, co z výsevu vzejde. Semena obvykle klíčila velice dobře, ale po určité době začala najednou mizet z nabídek, až na dlouhý čas jejich tok do Evropy ustal úplně. Nevím jak je to nyní, protože už léta nevysévám takřka nic, ale vzhledem k malé nebo takřka žádné nabídce těchto sukulentních skvostů se domnívám, že se nic výrazně nezměnilo. Když už semena jsou, jedná se o docela napínavou loterii, protože asi dvakrát se nám stalo, že některá semena byla komplet provrtaná nějakým hmyzem a uvnitř dutá. Protože otvory nebyly na první pohled patrné, vysévali jsme je v dobré víře, ale jakmile jsme je zatlačili do povrchu vlhkého výsevního substrátu, bylo vše  naprosto jasné. Z té hektické doby konce osmdesátých let nám však ještě pár rostlin zbylo, a ty nám dělají neustálou radost.
Jakmile semenáčky dorostou do stadia maličkého, ale již tlustnoucího a dřevnatějícího kmínku pokrytého světlou borkou, má pěstitel zpravidla již vyhráno. Pokud kmen dosáhne velikosti třešně, už rostlinky snášejí mnohem lépe i delší přeschnutí substrátu. U takových a větších rostlin se nám ani jednou nestalo, že by  uhynuly. A to naše fikusy zažily i pořádné mrazy, dlouhá období sucha  a nejrůznější další příkoří, způsobená  okolnostmi, které jsme tehdy nemohli ovlivnit.
Fikusy z poloostrova Baja California rostou na plném slunci i v polostínu, v létě je možné i jejich letnění. Jsou to nenasytní konzumenti vody v období plné vegetace od konce jara do počátku podzimu. Zaléváme je dvakrát týdně, a ještě se jim to asi zdá málo. Občas je večer nebo po ránu rosíme, což s povděkem přijímají jako  bonus za svou krásu a odolnost. Také při normální zálivce jsme je za celých dvacet let nikdy nezalévali podmokem, ale vždy konví přímo na listy a kmeny.
V přírodě jsou to rostliny značně variabilní, a to se plně odráží i v kultuře. Takřka každý starší exemplář z naší sbírky je jiný jak tvarem kmene (některé kmeny našich fíkusů můžete vidět ve fotogalerii „kmenových náčelníků“), tak i jeho povrchem a velikostí či odstínem listů. Škoda, že jsem se na rostliny tehdy nedíval dnešníma očima, protože jinak bych si jich z výsevů ponechal mnohem více. Domnívám se, že dva až tři metry skleníkového parapetu by dnes zabraly jenom tyto rostliny, kdybych si tehdy ponechal alespoň po dvou semenáčcích z každé vyseté porce semen. A to se jedná o kytky s poměrně pomalým růstem.
S blížícím se podzimem zálivku postupně zmírňujeme, až na nějaký čas zcela zastavíme (4-6 týdnů). Na počátku zimy většina listů zaschne a opadá, takže jich zůstane pouze pár nejmladších na vrcholcích rostlin, a rostlina si prožije alespoň krátké období vegetačního klidu. Dříve jsme je zimovali zcela nasucho, ale pak jsme zjara vždy  při jejich pozvolném buzení k životu trpěli v obavách, zda jsou zdravé a k probuzení připravené.
Už několik let je mírně a pravidelně zaléváme i v zimě. Sice nepřirůstají, ale růstové středy mívají stále svěží a zjara nenastávají zmíněné problémy. Fikusy stojí v blízkosti skla, kde teploty klesají k 5°C, proto v zimě zaléváme pouze při předpovědi delšího teplejšího či slunečného počasí. Vodu dáváme v mírnějších dávkách než v sezóně, a zmizí obvykle do dvou dnů po zálivce. Přesazujeme je každoročně, většinou na podzim nebo brzy zjara, nikdy ne uprostřed letní sezóny, kdy by byly nucely zastavit na určitou dobu růst. Do běžného sukulentářského substrátu přimícháme vždy o něco více říčního písku, podobně jako u euforbií nebo jiných rostlin, které chceme mít záhy po zálivce zase suché.
Bez vody ale vydrží baňaté fikusy i několik týdnů uprostřed největších letních veder, i když za cenu opadu malé části listů. Naše rostliny nebyly nikdy tvarovány ani zkracovány, pouze jsem při převážení jednoho z fíkusů na výstavu nechtíc ucvakl jeho vrcholek zadními dveřmi u auta. Protože je pěstujeme přirozeně, pomalu a s občasnými periodami sucha, nedorostly ani za zmíněných dvacet let nějakých ohromujících velikostí. Jejich kmeny jsou však tlusté, porostlé kůrou jako správné stromy jejich stáří, a dá se říci, že vypadají docela přirozeně. Vrcholový řízek jsme tehdy po výstavě bez problémů zakořenili, ale rostlina nevytvořila baňatý kmínek ani po delší době. Jinak jsem je vegetativně nikdy množit nezkoušel, protože semen bývalo kdysi dostatek, a větví na našich netvarovaných rostlinách zase málo.
Samozřejmě je lze nádherně tvarovat, ale na to máme spoustu jiných rostlin, u nichž je řez dokonce ryze praktickou záležitostí, udržující rostliny v přijatelné velikosti. 
V poslední době se objevují mezi pěstiteli dva druhy afrických fikusů s tvarově podobnými kmínky, ale je příliš brzy na nějaké úvahy o jejich budoucím vzhledu, protože se pěstují opravdu teprve několik let. Jedná se o Ficus abutilifolia a Ficus glumosa. Máme spoustu  semenáčků, a jejich kmínky  opravdu v mnohém připomínají jejich mexické příbuzné. Prvně jmenovaný dokonce mexické baňaté fikusy připomíná nejenom takřka kulatým kmenem, ale také tvarem a zbarvením listů.
Ficus palmeri v našich pávovských podmínkách roste asi dvakrát rychleji než F. petiolaris, který je ale pěstitelsky o něco atraktivnější díky nádhernému zbarvení listové žilnatiny.
V souvislosti s tímto druhem si vzpomínám na  úsměvnou příhodu, kterou jsem společně s kamarády zažil na jednom plzeňském sídlišti někdy na počátku devadesátých let. Tehdy se tam konala na tu dobu nevídaná sukulentářská akce, na níž bylo nabízeno neuvěřitelné množství rostlin, které jsme až dosud vídali pouze na stránkách časopisů a zahraničních odborných knih. Mezi tou sukulentní záplavou stál i nádherně rostlý Ficus petiolaris s baňatým kmenem a poměrně slušnou korunou. Protože se na té akci obchodovalo nejenom v korunách, ale především v markách, cena šedesát nebo sedmdesát byla u té mexické nádhery  tak akorát. Přišel chlapík s plátěnou nákupní taškou s bužírkovými držadly, který tam zřejmě zabloudil z prodejny potravin, která byla o patro níž. Okamžitě se zaměřil na zmíněný fikus, chvilku sice lamentoval nad jeho cenou, ale nakonec ho napěchoval do té tašky, na stůl položil požadovaný obnos v poctivé české měně a byl připraven k odchodu. Jenomže to už nedopatření pochopil i Dr. Vítězslav Vlk a jal se důchodci trpělivě vysvětloval, oč tu vlastně kráčí. Viděl jsem tohoto excelentního pěstitele a znalce sukulentních rostlin poprvé v rozpacích, vysvětlujícího tomu člověku, že všechno je jedno velké nedorozumění. Baňatý fíkus putoval zpátky na stůl, a ten chlapík si nás ještě chvíli všechny užasle prohlížel, a určitě si pomyslel něco o bandě magorů.
Pro mne je Ficus palmeri symbolem rostliny, která je krásná a zároveň pěstitelsky schůdná a vcelku nenáročná. Líbí se bez rozdílu laikům i odborníkům či zkušeným pěstitelům, ale vzhledem k výše uvedeným skutečnostem asi bude rostlinou věčně nedostatkovou. Jakmile ho někde v nabídce objevíte, příliš dlouho neváhejte a nebudete zklamáni. A pokud budete někým varováni, že se snad jedná o rostlinu choulostivou, která patří pouze do rukou odborníků s dlouholetou pěstitelskou praxí, nenechte se v žádném případě odradit!  V praxi se velice záhy přesvědčíte o pravém opaku.
Pro lepší ilustraci o rozměrech rostlin alespoň jediný údaj o fíkusu na předposlední fotografii. Je starý asi osmnáct let, průměr jeho kmene je 14cm a výška k růstovému vrcholu 33 centimetrů.