sukulenty

Rostlina z dnešního článku mne provází sukulentářským životem v podstatě od samých jeho začátků. Její bílé květy se však v naší sbírce otevřely během letošního října úplně poprvé. Rostliny z kdysi dávno v dobré víře vysetých semen Faucaria candida vykvetly o pár let později samozřejmě žlutě! Ty později zakoupené, které měly kvést bíle už na 100%, zase uhynuly v důsledku „podvýživy“, tj. nedostatku vody a přebytku škůdců, způsobeného mým tehdejším opatrnickým zaléváním sukulentů „po kapkách“! Měl jsem strach, že o tu dlouho očekávanou premiéru přijdeme kvůli naši krátké nepřítomnosti na přelomu září a října, ale rostliny k nám naštěstí byly milosrdné. Když jsme se vrátili z dovolené, otevření květů té nejuspěchanější z nich už bylo zrovna na spadnutí.
Faucaria candida je jediným zástupcem rodu s bílými květy. Dalo by se tedy říci, že jako jedinou ji také lze druhově určit naprosto spolehlivě, protože jinak jsou si všechny faukárie až na výjimky velice podobné (včetně jejich žlutých květů). Také o jejich snadném křížení, většinou probíhajícím bez přičinění pěstitele, jsme už v minulosti psali. Kříženců je díky tomu v našich sbírkách převaha, přestože většina pěstitelů je skálopevně přesvědčena o jejich druhové čistotě. Candida = bílá, to snad ještě prozatím platí. Že Faucaria candida = jediný bělokvětý druh, to už bohužel neplatí. Botanici se zase jednou vyznamenali, když při revizi rodu přiřadili jediný jeho snadno odlišitelný druh ke komplexu Faucaria felina. Podobně prý dopadla i hrbolky posetá Faucaria tuberculosa, kterou je možno považovat za druhou rostlinu, patřící k těm težko zaměnitelným. I z ní už je údajně dnes Faucaria felina! Nepřísluší mi zaobírat se pohnutkami, které botaniky k podobným přesunům vedou. A už mne vlastně ani nebaví nad tím lamentovat. Bělokvětá tlamička  bude v naší sbírce na věčné časy vedena jako Faucaria candida. Protože zatím pořád ještě pěstujeme rostliny bez jmenovek, ani žádnému botanickému hnidopichovi nezavdáme důvod k případným polemikám o správnosti údajů na tom malém kousku umělé hmoty. Vždyť ty údaje za dva či tři roky možná vezmou znovu za své! Mezi ostatními pěstiteli to bude asi podobné, protože když jsme před časem kupovali pětici našich rostlin, na jejich jmenovkách se skvělo jméno Faucaria candida. A mohu vás ujistit, že byly zakoupeny ve sbírce pěstitele opravdu velice uznávaného. 
Mnohem důležitější je zjištění, že rostlinám se u nás líbí. Soudím tak podle jejich vzhledu, a také že ani jediná z nich nám neuhynula, ba ani nevypadá schlíple nebo neduživě. Asi nejpádnějším důkazem jsou ale jejich bílé květy, zdobící vrcholy úplně všech našich rostlin. Zárodky poupat se v jejich růstových středech začaly objevovat někdy na počátku září a první květy se otevřely v polovině října. Vždy až odpoledne, a překvapivě  i ve dnech, kdy nebylo zrovna slunečno. Zpočátku kvetení dosahovaly velikosti sotva 2,5cm, v poslední den kvetení ale už jejich průměr lehce přesahoval pět centimetrů!
Naše rostliny pěstujeme v horním (skleněném) skleníku, kde bývá od oběda slunečno, a zároveň i dost vedro. Protože je celá skupinka Faucaria candida umístěna v těsné blízkosti větracího okna, ani o čerstvý vzduch nemají rostliny nouzi. Též chladnějí noční a ranní vzduch k nim díky takřka nepřetržitému větrání od jara do podzimu proudí v podstatě nepřetržitě. Sluneční paprsky zbarvují jejich jinak čistě bílé zoubky do růžova, a totéž je možno pozorovat i na hranách kýlovitých listů. Kvetoucí rostliny dosahují průměru 4-5cm, a většina z nich už vytváří boční růžice listů. V zimě zůstávají rostliny na stejném stanovišti, kde se teploty pohybují v rozmezí 5-12°Celsia.  V té době je zaléváme pouze sporadicky, většinou teprve ve chvílích, kdy se jejich dužnaté listy začínají viditelně svrašťovat. Od pozdního jara už dostávají vodu pravidelně každý týden, někdy dokonce i dvakrát. Vždy ale jen v mírnějších dávkách, a většinou konvičkou přímo shora na těla rostlin. Trvalejší přemokření substrátu je v jejich případě zbytečným rizikem. V létě si obvykle tlamičky vybírají krátký oddychový čas, především během déle trvajících veder. Na konci léta nastává období jejich intenzivnějšího nárůstu, kdy to ale nesmíme přehánět s vodou. Na relativní „blahobyt“ v tomto období rostliny někdy reagují příliš bujným nárůstem, protože světla již postupně ubývá. Pocit že nejsou nikterak ohroženy v nich může také v případě květů vyvolat odkladný účinek, podobně jak to známe i u mnoha jiných rostlin z širokého příbuzenstva v rámci čeledi Aizoaceae. Faucaria candida roste v přírodě jiafrického Kapska v okolí města Cradock. Obývá kamenitý terén, jemuž se po velkou část roku rostliny i vzhledově přizpůsobují.
Protože naše rostliny Faucaria candida letos v kvetení výrazně předběhly veškeré žlutokvěté příbuzenstvo, zkusili jsme jejich květy sprášit. Nabízí se totiž nebývale vysoká šance na uniformní bělokvěté potomstvo. Jakmile začnou kvést i faukárie žlutokvěté, už by to bylo horší! Rostliny Faucaria candida vykvétají podle údajů v odborné literatuře již jako dvouleté! Jedním z důvodů sprašování je i zájem o jejich semena ze strany jednoho spřáteleného pěstitele, který se masivnímu množení mesemb začal nedávno velice intenzivně věnovat. Protože má vedle pěstitelských zkušeností i zelené ruce, výsledky jeho práce jsou vskutku pozoruhodné. Jeho výsevy Fenestraria rhopalophylla z letošního února vykvétají právě nyní! Jsem proto opravdu zvědav, co se mu podaří vypěstovat z našich semen, pokud se samozřejmě nejprve nám podaří získat ta semena z rostlin na fotografiích. Ty jsou v různých fázích kvetení, takže šance na opylení je určitě velká. Výsev čerstvých semen je ostatně nejčastějším způsobem množení Faucaria candida. Lze ji samozřejmě množit i oddělováním bočních růžic a jejich následným zakořeňováním. Kdo však už nějaký čas faukárie pěstuje, ví že jejich nárůst není nikterak živelný, a do starých trsů se tudíž nikomu zbytečně zasahovat nechce. Nehledě na to, že rány po noži pak rostliny hyzdí hodně dlouho.
Faucaria candida se pěstuje vcelku snadno, pokud ji celoročně zaléváme s citem. Je i krásná, pokud ji neošidíme o maximum slunečních paprsků po celý rok. A myslím že je ochotna vykvést i za oknem bytu, když předtím na přelomu léta a podzimu podstoupí alespoň kratší vodní půst a zmobilizuje v sobě síly pro boj o přežití rostlinného druhu. Květuschopná rostlina se pohodlně vejde do květináčku o průměru 5,5cm. Kvetoucí rostliny na fotografiích jsou zasazeny v květináčích jen o centimetr větších! Všechny snímky byly pořízeny v říjnu letošního roku, a můžete na nich vidět naše rostliny Faucaria candida ve všech možných fázích kvetení i přípravy k němu. A za závěr ještě jednu z nich ve společnosti rozkvetlých kamínků rodu Lithops!