sukulenty

I v rámci svého mimořádně pestrého a druhově početného rodu je Euphorbia susannae rostlinou prakticky nezaměnitelnou. Coby mladší s počínajícími odnožemi po celém svém obvodu vzhledově ze všeho nejvíce připomíná kytku z úplně jiné čeledi (Asclepiadaceae) Huernia pillansii, o níž jsme na našem webu v minulosti již také psali. Domovem této krásné kytičky je jihoafrické Kapsko, a především pak oblast Little Karroo. Zde Euphorbia susannae roste na několika nepříliš vzdálených, ale od sebe izolovaných lokalitách. Zatímco na některých místech jsou rostliny vystaveny plnému slunečnímu žáru, na jiných rostou přistíněny keři a jinou vyšší vegetací. Někde tvoří husté nadzemní polštáře těl (podobně jako letité exempláře v kultuře), jinde jsou nad povrchem terénu k vidění pouze vrcholky jednotlivých těl!
Sytě zelená těla Euphorbia susannae dosahují obvykle průměru 2,5-3,5cm, ale v přírodě se údajně nacházejí jedinci dosahující i dvojnásobek horní hranice tohoto rozmezí. Těla jsou rozdělena mnoha žebry, tvořenými řadami jakýchsi výrůstků (podobně jako zmíněná huernie). Jejich úkolem v přírodě patrně bude rozbíjet (lámat) sluneční paprsky, podobně jak to známe u sklovitých chloupků, pokrývajících listy mnoha jiných sukulentů (např. mexické Echeveria setosa, nebo madagaskarských zástupců rodu Kalanchoe).
V kultuře Euphorbia susannae sluneční palbu zrovna nemusí, a vyplatí se pěstovat ji alespoň částečně přistíněnou většími rostlinami. Snadno se totiž spálí. Zvláště zjara, kdy její pokožka po dlouhé zimě slunečním paprskům odvykla a rychle se rozathuje vlivem pravidelnější zálivky a živelnějšího nárůstu. Nakonec si ale rostlina zvykne i na plné slunce, když není zbytí. Její pokožka pak získává lehce červenofialový nádech a rostlina přirůstá mnohem pomaleji. I tak se ale docela slušně rozrůstá díky množství odnoží, které záhy zaplní celý obvod původně soliterní rostliny. Také se časem mění takřka kulovitý tvar těl v protáhlý až sloupovitý. 
Sázíme ji do chudého substrátu s velkým podílem (i více než polovinou) říčního písku, což zaručuje jeho rychlé vysychání, a připomíná rostlinám jejich kamenitou domovinu na jihu Afriky. Od jara do podzimu zaléváme v menších dávkách každý týden, ale zálivku klidně vynecháme při dlouhodobě podmračeném počasí. V zimě (10-15°C) zaléváme pouze „na údržbu“, tj za účelem doplnění mizejících zásob vody v tělech.
Rostlinu v Kapsku objevil Dr. John Muir, jehož příjmení nese dokonce i jeden z rodů drobných sukulentů čeledi Aizoaceae (Muiria). To se psal rok 1925. O čtyři roky později se Euphorbia susannae dočkala popisu od v Německu narozeného botanika a znalce sukulentů Dr. Rudolpha Marlotha (1855-1931). Postupně pronikala do evropských sukulentářských sbírek a dlouho byla pěstiteli považována za rostlinu tak trochu choulostivou. V posledních letech se jejího snadného množení chopili v západoevropských velkopěstírnách sukulentů, a Euphorbia susannae se rázem stala běžnou komerční kytkou, což jí samozřejmě nic neubírá na kráse a atraktivitě.
V jejím případě to rozhodně nejsou podzimní květy (cyathia), co láká pozornost pěstitelů. Samčí i samičí cyathia jsou maličká (1-2mm), podle okolností zelenkavá nebo červenohnědá až červenofialová. Jejich věnce kolem vrcholů jednotlivých těl však zelené rostliny svým způsobem zkrášlují a oživují! K zisku semen jsou tudíž třeba rostliny obou pohlaví, ale neznám nikoho, kdo by vyséval zrovna tuto rostlinu, když její vegetativní množení zakořeňováním odnoží je tak snadné a rychlé. Rostliny k tomuto způsobu množení navíc dodávají neustále spoustu materiálu v podobě četných bočních odnoží. Ty lze snadno oddělit (pozor opět na jedovatý latex) a  zakořenit ve vlhkém písku či perlitu (nebo jen čisté vodě). Ideální doba k množení je od konce jara do podzimu, kdy jsou rostliny v plném růstu!

Euphorbia susannae může za určitých okolností být rostlinou mimořádně dekorativní. Krásné bývají mladé rostlinky s ještě kulatými soliterními těly  bez bočních odnoží. A nejkrásnější pak staré exempláře, čítající desítky těl, hustě namačkaných v kompaktní polokulovitý tvar, pod nímž se časem ztrácí i celá pěstební nádoba. Na internetu je takových rostlin k vidění mnoho. Stejně jako se tam dají nalézt zdařilé snímky nádherných trsů Euphorbia susannae z jihoafrické přírody. Je tedy kde hledat inspiraci, ale k dosažení kýženého výsledku se musíme přece jenom obrnit trpělivostí!
Na úvodním snímku je mladá zakořeněná odnož Euphorbia susannae. Na druhém již odnožující a kvetoucí rostlina, a na třetím detail jednoho z jejích rozkvetlých vrcholů. Poslední dvojice fotografií je ukázkou částečné podobnosti vzájemně nepříbuzných rostlin Euphorbia susannae a Huernia pillansii (vpravo).