Jdi na obsah Jdi na menu
 


EUPHORBIA IHARANAE

3. 10. 2009

ObrazekProfesoru Werneru Rauhovi ( 1914-2000) vděčíme za objevy a popisy mnoha nádherných rostlin z říše sukulentů, ale také bromélií a jiných rostlin. Objevil nebo popsal jich asi 1200 (!), a mezi ty poslední patřila i nádherná Euphorbia iharanae ze severovýchodního Magagaskaru. Právě na tento ostrov v Indickém oceánu vykonal profesor Rauh svoji poslední výpravu v roce 1994, a jen o rok později popsal rostlinu z dnešního článku.
Euphorbia iharanae získala svůj název podle oblasti, v jejímž pobřežním pásmu byla nalezena (district Iharana). Patří do skupiny sloupovitých pryšců s tenkým, a směrem vzhůru se rozšiřujícím kmenem, zakončeným na vrcholu rosetou listů. Ty jsou v případě E. iharanae opravdovým pěstitelským magnetem, na rozdíl od nenápadných květů (cyathií) žlutobílé barvy.
Listy s krátkým, načervenalým řapíkem jsou uspořádány jako u mnoha jiných druhů (např. E. neohumbertii, E. viguieri, E. aureoviridiflora nebo notoricky známé E. leuconeura) do rosety. Jejich povrch je na horní straně zdoben pestrou, a přitom velice jemnou mramorovou kresbou. Spodní strana listů je světlejší, a obě pokrývá hustý porost jemných chloupků, způsobující jejich příjemnou hebkost  na omak. Kmínek je rozdělen nepříliš výraznými a jemně spirálovitými žebry na pět částí, oddělených řadami rezavých štětin. Narůstá pomalu, takže jeho většina se stačí vcelku rychle pokrýt hnědavou povrchovou vrstvou, dodávající i mladým rostlinkám vzhled mnohem starších.Obrazek
Euphorbia iharanae údajně roste v blízkosti pobřežních útesů, což částečně vysvětluje chlupatý povrch listů a její výraznou náklonnost k vlhkému prostředí. Přiznám se, že jsem ve skleníku dlouho hledal vhodné stanoviště pro umístění trojice našich mladých rostlin. Zprvu jsem se domníval, že se spokojí s obdobným místem jako podobné druhy euforbií, ale rostlinky mne velice záhy vyvedly z omylu opadáváním listů, nebo ještě častěji jejich stáčením do ruličky.
Nakonec jsem přece jenom částečně vyzrál nad těmito životními projevy kombinací stinnějšího stanoviště s občasným rosením listů a jejich pravidelným poléváním při zálivce. Protože se jedná o listy s jemným povrchem a nádhernou kresbou, donutilo mne to používat výhradně dešťovku, která je zárukou, že ke kresbě stávající nepřibude po nějakém čase ještě jedna z vysrážených solí.
Jinak je pěstování podobné, jak jej provozujeme třeba u Euphorbia neohumbertii, o níž jsme psali na našich stránkách v této rubrice už dříve (22.6. 2008). Od jara do podzimu zaléváme každý týden, někdy dokonce i dvakrát, ale vždy v mírnějších dávkách. K tomu ještě ta zmíněná trocha umělé rosy, kterou chlupatý povrch listů absorbuje velice rychle, a kterou samozřejmě raději aplikujeme vždy až večer. 
ObrazekE. iharanae zimujeme v teplejším prostředí prosklené verandy, společně s ostatními podobnými rostlinami, které zpravidla shodí na konci podzimu všechny listy, nebo jejich převážnou většinu. Zaléváme i v zimě, ale pouze nárazově a v symbolických dávkách, protože mladým rostlinám by neměly úplně přeschnout kořeny. Zjara se pak obtížně probouzejí, což bývá provázeno i četnými ztrátami. Pamatuji si na to ještě z dob, kdy jsme naše sukulenty nasucho běžně zimovali. Dvě z trojice našich rostlin u nás již úspěšně přezimovaly, takže teplotu v rozmezí 15-18°C lze považovat zřejmě za pro ně přijatelnou.
Euphorbia iharanae je rostlina mimořádně krásná, a v našich sbírkách zatím nepříliš rozšířená. Uvidíme jak se jí bude dařit nadále, a zda se stane trvalejší součástí naší sbírky než podle mého soudu mnohem choulostivější Euphorbia pachypodioides, na níž mé pěstitelské snažení už ztroskotalo několikrát.
Zdá se však, že o budoucnost Euphorbia iharanae je v našich sbírkách dokonale postaráno, protože její výsev zvládl s obvyklou bravúrou Luboš Hojný, podobně jako předtím u mnoha jiných, a do té doby takřka neznámých druhů madagaskarských euforbií.
Na úvodním snímku je jedna z našich mladých rostlin E. iharanae, které jsme podle vzhledu listů zřejmě nalezli stanoviště s optimálním světlem. Rostlina z poslední fotografie má listy ještě částečně do ruličky, což bývá v případě E. iharanae znakem přebytku slunečních paprsků, nebo delšího než žádoucího období sucha. Druhý snímek přináší detailnější pohled na kresbu listů.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář