sukulenty

Nikterak nepřeháním, když tuto rostlinu z afrického Zimbabwe označím jako nádhernou. Jméno subspécie jí bylo přiděleno patrně podle jejího přírodního výskytu, protože na území dnešního Zimbabwe se ve dvacátých letech minulého století rozkládal stát zvaný Jižní Rhodesie. Jižní Rhodesie ale časem zanikla, stejně jako její severní dvojče (dnešní Zambie). Rhodesie nesla jméno jejího monopolního (s požehnáním Anglie) kolonizátora Cecila Rhodese, který byl majitelem Britské jihoafrické společnosti.
Já jsem tuto nádherně vybarvenou rostlinu objevil na svých potulkách v dymokurském skleníku pana Bittmana coby mladý zakořeněný řízek. Za tu dobu docela povyrostla, ale zdaleka nedosáhla ještě ani zlomku své přírodní velikosti, která může být u nominálního druhu až úctyhodných osm metrů! Tento poddruh sice dosahuje  v přírodě menších výšek a většího počtu žeber, ale ani to ve mně nevzbuzuje žádné obavy o osud střešního skla našeho skleníku.
Rostlina je popisována často jako pěstitelský náročná, ale to nemohu posoudit. Zalévám ji zatím opatrně, ale po celý rok. Opět se řídím tzv. pudovým zákonem, který propagoval jeden můj kamarád (buď to pude, nebo nepude). Své stanoviště zaujala v nejsvětlejší části skleníku, ale je vždy částečně zastíněna okolo rostoucími zástupci svého rodu a některými stromkovitými druhy aeonií (např. Aeonium decorum). Zdá se, že jsme pro ni našli světelné optimum, protože neroste živelně a její vybarvení je výrazné. Ačkoliv v přírodě se jedná o druh hojně odnožující, u nás zatím roste jako solitera. Řezat ji kvůli odnožím se mi prozatím nechce, i když stále váhám. Protože máme jedinou rostlinu, zakořeněný vrchol by rozšířil šanci na zachování druhu v naší sbírce. V létě tedy budu muset učinit závažné rozhodnutí.
V zimě klesá v tomto místě teplota k 10° Celsia, takže zálivku volím v tomto období opravdu mírnou. Od jara do konce podzimu ale zalévám každý týden. Přesazoval jsem ji zatím dvakrát, a pokaždé se to obešlo bez zastavení růstu nebo jiných komplikací.
Když je čas, vydržím sa na ni koukat docela s chutí, protože je opravdu na co. Pestrá kresba povrchu těla je ještě zvýrazněna dvojicemi hnědých trnů, zdobících v hustých řadách vrcholy žeber. Přes zimu příliš nepřirůstá, ale vodu saje spolehlivě. V předjaří se pak její růstový střed najednou otevírá a nastává pěstitelska nejzajímavější období, které si nikdy nenechám ujít.
Nemohu tuto rostlinu nikomu doporučovat, protože se v nabídkách příliš neobjevuje. Kdyby tomu bylo jinak, už bych měl rostlin ve skleníku více. Pokud by ji někdo z čtenářů těchto stránek objevil v nabídce nebo měl sám namnoženou, rád uvítám informaci a nějaké další rostliny. Pro ty by se místo našlo i v přecpaném skleníku vždycky.