sukulenty

O pěstování rostlin rodu Echeveria  všeobecně pojednává článek ECHEVERIA PURPUSORUM, ale tentokrát bych chtěl popsat své peripetie s určením jednoho notoricky známého druhu, který zřejmě pěstuje nebo někdy pěstoval takřka každý milovník sukulentů.
Echeveria setosa z mexického státu Puebla je asi největším zástupcem skupiny echeverií s chlupatými listy, mezi něž patří například také Echeveria leucotricha, E.pulvinata nebo zřídka pěstovaná E. pilosa. K botanickým druhům je třeba ještě připočíst několik více či méně zdařilých mezidruhových kříženců, které pod nejrůznějšími názvy kolují mezi pěstiteli sukulentů již mnoho let.
Dlouho jsem považoval za pravou Echeveria setosa rostlinu, která je vlastně pouze jejím křížencem. Jednou jsem na toto téma hovořil s panem Jaroslavem Bittmanem v jeho zahradnictví v Dymokurech (možná by se mělo psát Dymokurách, dymokurští nechť mi odpustí). Ptal jsem se ho, jestli taky pěstuje ve větším množství výše uvedenou echeverii s chlupatými listy. Zavedl mne ke stolu, kde stálo asi padesát naprosto uniformních rostlin s plochými, hustými růžicemi chlupatých listů. „Tohle by měla být pravá setosa,“ pravil Pan zahradník a zanesl do mé sukulentářské mysli nový pojem. Od té doby jsem se správnému určení Echeveria setosa začal trochu věnovat, i když mne zrovna tato součást pěstitelské praxe nikdy příliš nebavila. Začal jsem tedy rozdělovat setosy na pravé a nepravé.
Začal jsem literaturou, a téměř ve veškeré tuzemské jsem nalezl fotografie té nepravé, která je mimochodem stejně krásná jako ta pravá. Když mé botanické znalosti nalomil starý zahradník, nahlédl jsem také do starší literatury. A ejhle! Tam byly výhradně ty pravé! Nalezl jsem jejich fotografie v knize zahradního architekta Vaňka z Chrudimi, a stejně jsem pochodil také v knize pardubického kaktusáře a publicisty Oskara Smrže v jeho báječné knize „Kaktusy a jiné sukulenty“ z roku 1929.
Na řadu přišel internet, který potvrdil na serióznějších stránkách neotřesitelnou pravdu starých bardů českého sukulentářského života, a zároveň mi trochu napověděl také o subspeciích Echeveria setosa a jejích křížencích s jinými zástupci rodu. Ne že bych měl úplně jasno, ale aspoń začalo svítat. A taky nemám vůbec v úmyslu pouštět se do nějakých polemik s fundovanými botaniky, kteří často jenom bezhlavě opisují odjinud, aby nějak naplnili stránky svých knih. Spíše jsem se pokusil pro klid své sukulentářské duše zjistit, co vlastně doma už tolik let  pěstujeme.
Pravá setosa je tedy podle mých dosavadních zjištění rostlina na fotografii v úvodu tohoto článku. Ta nepravá je nejčastěji nazývána jako Echeveria cv. Doris Taylor, a je s největší pravděpodobností křížencem mezi tou pravou a Echeveria pulvinata. Můžete ji vidět na druhé fotografii, ještě ozdobenou na okrajích listů zbytky letního sluníčka. Po pravé setose zdědila mohutnější vzrůst a tudíž i větší listy. Po druhém z rodičů vyšší kmínek, hustější a zároveň jemnější ochlupení na povrchu listů. Dohromady z toho vychází velice pohledná rostlina, jejíž květy jsou podobné jako u obou rodičů, jenom výška stvolu zůstala někde na půli cesty mezi vysokým pravé setosy a nízkým Echeveria pulvinata (snímky č. 3 a 4).
Při svých botanických průzkumech jsem si provizorně pojmenoval ještě další rostliny, které jsou léta pevnou součástí naší sbírky. Echeveria setosa ssp. ciliata (snímek č. 5) by mohla být rostlina, kterou pěstuji již dlouho v domnění, že se jedná o nějakou nepříliš zdařile sprsklou pravou setosu. Je menší, občas odnožuje (což ty pravé nikdy nedělají!) a její listy jsou mnohem méně zdobeny bělavými chloupky. Pěstitelsky je to ale nezmar, i když velice spontánně reagující na přehnanou vlhkost v kombinaci s nedostatkem světla. Mnohem dekorativnější je drobná a hojně odnožující rostlina s modrozelenými listy, která se už spoustu lety mezi pěstiteli objevuje pod názvem Echeveria rondelli (fotografie č.6). Podle mých zjištění by to měla být Echeveria setosa ssp. deminuta, ale s tímto označením bych zůstal velice opatrný. Domnívám se, že by to mohl být také nějaký kříženec, a to především kvůli výraznému ojínění povrchu takřka modrých listů a především době květů. Poměrně vysoké stvoly se u nás objevují vcelku pravidelně až počátkem léta, kdy ostatní echeverie (včetně setos pravých i nepravých!) už mají po květních stvolech jen suché pahýly, trčící mezi listy. Kvetoucí rostlinu můžete spatřit v mé knize a také na její obálce (viz. nabídka literatury). Dále je často uváděna trsovitě rostoucí Echeveria setosa ssp. minor, která je zmenšenou kopií pravé setosy. Tu jsem ještě nikde neviděl, ale začnu se po ní pídit, protože vypadá opravdu hezky.
Protože letos echeverie vykvétají v našem skleníku trochu později než jindy, průběžně budeme jejich květy přidávat na naše stránky vždy, jakmile nastane ten jejich správný čas.
Co se týče samotného pěstování, je stejné jako u ostatních druhů, a především je třeba dbát na dostatek světla. Přestože letnění tyto chlupaté druhy milují, je třeba počítat s nebezpečím občasných hnilob při dlouho trvajícím chladném počasí, provázeným častými dešti. Jako nejodolnější ze všech se mi po těch letech experimentů zdá být kříženec „Doris Taylor“, který se také velice dobře množí z jednotlivých listů, což bývá u pravé setosy někdy problematické a u její ssp. ciliata takřka nemožné.
Ta latina mne dost vyčerpala, takže slibuji, že příště už bude zase spíše praxe, než únavné putování nomenklaturou.