sukulenty

Z mexického státu Veracruz pochází tato zvláštně zbarvená rostlina z takřka plochou listovou růžicí. Stonek v případě Echeveria carnicolor téměř chybí, a nepříliš početné listy (ve srovnání s mnoha jinými druhy) v podstatě kopírují terén. Mezi množstvím často velice podobných druhů rodu Echeveria je tato naprosto ojedinělá a prakticky nezaměnitelná především díky zvláštnímu zbarvení listů a jejich drsnému povrchu.
Zbarvení listů je směsicí olivově zelené, šedé a fialové, a k tomu všemu mívají mladé listy ve středu růžice často růžový nádech. Nejzajímavější je ale jejich povrch, který na omak připomíná jemnější smirkový papír. Drsnost je způsobena krystalickou strukturou voskovitého povlaku, kterým jsou listy na povrchu potaženy. Jakmile na listy dopadají sluneční paprsky, jejich povrch se nádherně třpytí!
Přízemní růžice vezme částečně za své ve chvíli, kdy se rostlina rozhodne kvést, což bývá v jejím případě dosti zdlouhavý proces. Rostlina se na nepříliš vysoká květenství důkladně a dlouho připravuje. Nárůst květních stvolů bývá pomalý, pozvolný a trvá zpravidla řadu měsíců. Stvolů bývá často několik a je docela obdivuhodné, jaké množsví nádherných kvítků je schopna tato vcelku drobná rostlina vyprodukovat. Vždyť průměr dospělé listové růžice Echeveria carnicolor se pohybuje zpravidla v rozmezí 5-7 centimetrů.
Náznaky budoucích květenství se blízko středů listových růžic objevily již na přelomu července a srpna, zatímco první drobné kvítky se začaly otevírat teprve krátce po Novém roce! Během vývoje květních stvolů bylo možno pozorovat nádherné zbarvení listenů i samotných stvolů, které se co chvíli měnilo! Vosk na povrchu listů i listenů vytvářel různobarevná pole, která dohromady místy připomínala malířskou paletu. V tomto dlouhém období je třeba dbát zvýšené opatrnosti při manipulaci s rostlinou, protože jinak jsou schopny opadat všechny listeny ze stvolů i některé listy, čímž krása rostliny jako celku značně utrpí.
Květní stvoly jsou porostlé listeny stejného tvaru a zbarvení, jaké mají normální listy v růžici, jen jsou zhruba poloviční velikosti. Z nich i normálních listů lze E. carnicolor velice snadno vegetativně množit.
Echeveria carnicolor je rostlina na plné slunce, a jedině pokud je jí dopřáno, bývá vybarvena jak je výše popisováno. Tmavě zelené rostliny ze stinných stanovišť nejsou hezké, a protože mají navíc podstatně větší listy, vůbec se E. carnicolor nepodobají. Od jara do podzimu zaléváme pravidelně každý týden, v zimě postačí pouze udržovací zálivka jednou měsíčně. I při delších obdobích sucha spodní listy E. carnicolor zasychají a opadávají jen zcela minimálně! Teploty mohou v zimním období klesat k 5°C, a pokud jsou rostliny v tomto čase delší dobu nasucho, bývají nádherně kompaktní a zbarvené téměř jako uprostřed léta na plném slunci.
Letnění lze také doporučit, a pěstiteli se naskýtá za slunečných dnů vskutku fascinující podívaná na třpytící se listy, které od jara do podzimu několikrát změní zbarvení. Vzhledem k rozměrům potěší Echeveria carnicolor také okenní pěstitele, zvláště když jí rezervují místečko směrované na jih či východ a přes léto ji v rámci možností vystrčí na pár měsíců ven na balkón. E. carnicolor patří k těm druhům, které jsou krásné i v době  kdy zrovna nekvetou, a svými neustálými proměnami udržují pěstitelovu pozornost.
Po úvodním pohledu na lednové květy E. carnicolor následuje snímek rostliny ke kvetení se teprve chystající, pořízený na počátku loňského srpna. Třetí fotografie ukazuje vývoj květenství, zachycený na přelomu října a listopadu, kdy je patrné zvláštní zbarvení listenů na květním stvolu. A na závěr Echeveria carnicolor už v plné parádě na konci letošního ledna.