sukulenty

Je zvláštní, že zatímco botanické druhy rodu Echeveria kvetou v našich podmínkách od počátku zimy až do jara, jejich mezidruhoví (i mezirodoví) kříženci si nechávají největší ozdobu až na české léto. Pozoruji tento jev co je pěstuji, a jedná se o stav takřka neměnný, lišící se pouze v menších časových intervalech podle průběhu předchozí zimy.
Echeveria „Doris Taylor“ patří k nejhezčím kytkám tohoto typu vůbec, a oba její rodiče odkvetli už dávno. Echeveria pulvinata patří k těm úplně prvním, a obvykle vykvétá již na přelomu listopadu a prosince, zatímco Echeveria setosa  nejrozsáhlejší etapu kvetení svého rodu na sklonku jara uzavírá.
Tento kříženec je hustěji ochlupený, a na plném slunci se jinak bílé chloupky na koncích listů zbarvují do hnědočervené. I uprostřed kvetení zůstává růžice kompaktní, a pokud zrovna nekvete, pak se před sluncem její listy stahují takovým způsobem, že často není možní spatřit růstový střed.
Kytka je to odolná, dobře snášející letnění, při němž za chladnějších rán nachytá na povrch listů neuvěřitelné množství rosy, z níž část rostlina zpracuje, zatímco zbytek se odpaří vlivem slunečních paprsků za krátkou chvíli. Venku pěstované rostliny bývají nejkrásnější, ale pokud jim vyčleníme ve skleníku či bytě maximálně osluněné místo, výsledek je také pozoruhodný, zvláště když ještě trochu omezíme zálivku. Rostlina tak simuluje chování echeverií v přírodě při dlouhotrvajících obdobích sucha, a její růžice jsou takřka neprostupně husté.
Zajímavé také je, že ne všichni kříženci mají květy stejné barvy, ačkoliv habitem jsou si podobné navlas. Záleží asi z jaké formy značně variabilních rodičů zrovna pocházejí, protože především u Echeveria pulvinata bývá variabilita  zbarvení květů značná. U „Doris Taylor“ tedy můžeme vidět květy barvou hodně blízké žluté, zatímco květy převážné většiny jedinců jsou kombinací oranžovo žluté a červené ve velice efektním a zářivém provedení.
Jak už jsem psal v jednom starším článku o problematice rostlin z okruhu Echeveria setosa, právě „Doris Taylor“ je v naší i zahraniční literatuře často uváděna jako E. setosa. Mnozí pěstitelé kříženci opovrhují, a přednost dávají druhům botanickým, ale v tomto případě odvedli šlechtitelé mimořádně zdařilovou práci. Protože se navíc jedná o křížence značně odolného proti slunečním paprskům, poklesům teplot až k bodu mrazu za předpokladu suchého zimování, není divu, že je „Doris Taylor“ ve sbírkách zastoupena v podstatě mnohem častěji než Echeveria setosa nebo druhý z rodičů. Protože listové růžice této rostliny mohou dosáhnout průměru i dvaceti centimetrů, jedná se pak o opravdu pozoruhodnou ozdobu každého okna, a to i v době, kde zrovna  nekvete.