sukulenty

Tuto rostlinu nalezneme v každé knize o sukulentech, a také takřka v každé sbírce těchto rostlin. Patří ke koloritu pořádné sukulentářké sbírky stejně jako gruson ve sbírce kaktusářské. Navíc je to rostlina nesmírně odolná a zároveń dekorativní. Její husté růžice masitých listů mohou dosáhnout průměru téměř 20 centimetrů. Listy během roku mění své zbarvení díky reakci pokožky na letní sluneční paprsky. Svěže zelená barva získává především na špičkách listů červený kontrast a celý povrch jemně narůžovělý nádech. Uprostřed léta, pokud je takové jako to loňské, bývají listy takřka žlutočervené.
Tato echeverie  ze středního Mexika je také značně variabilní, takže ve sbírkách i v přírodě lze spatřit rostliny odlišné velikosti, soliterní i odnožující, a zároveň nejrůzněji zbarvené. I přesto je to kytka naprosto nezaměnitelná s jinými druhy, protože v rámci rodu se žádná ani přibližně podobná nevyskytuje. Svým vzhledem opravdu v mnohém připomíná některé druhy r. Agave.
Pěstování (viz. článek E. purpusorum) je stejné jako u ostatních zástupců tohoto početného a barevně bohatého rodu, ale E. agavoides patří k těm nejodolnějším. Vyžaduje maximum světla, ale spokojí se i s polostínem, kde si ponechává pouze zelené zbarvení listů, ale zato narůstá rychleji a bývá také mohutnější. Velice jí prospívá letnění, při němž má pěstitel jedinečnou šanci spatřit ji v těch pravých barvách, alespoň trochu připomínajících rostliny v přírodě. Dospělé rostliny klidně přečkají při chladném zimování (min 5°C) od podzimu do jara bez jediné kapky vody, ale jakmile jim blahodárnou tekutinu poskytnete, okamžitě ji zužitkují. Ani v extrémním suchu nemění tvar listů.
Květenství na vysokých stvolech se objevují uprostřed naší zimy a bývají velice trvanlivá. Tento jev lze ještě podpořit častější zálivkou, protože vývoj stvolu je poměrně rychlý (oproti ostatním echeveriím).
V posledních letech se ve sbírkách objevuje stále častěji také kristátní forma této rostliny. Na rozdíl od hřebenových forem jiných echeverií nevytváří ani ve stáří plochý kmínek a zůstává přízemní. Tvar má bizarní, a čas od času tvoří odnože zcela normálního charakteru. Hřebeny těchto rostlin se vydávají různými směry bez jakýchkoliv pravidel a každá kytka je tudíž originál.
Množení z jednotlivých listů je dost obtížné, protože se špatně oddělují od stonku, aniž by zůstaly nepoškozeny. Vzácnou příležitostí ale bývá přesazování, při němž lze tyto listy (spodní) odstranit opatrným kroutivým pohybem. Protože rostliny vytvářejí po nějakém čase vyšší kmínek, je vhodné (někdy i nutné) zmlazování a zbytek stonku se stává výtečnou mateční rostlinou.
Dvě z našich rostlin jsou staré už asi patnáct let, příliš již nepřirůstají, ale zato si prošly za tu dobu již několikerým zmlazovacím procesem. Pěstujeme také drobnější formu, která má červené špičky listů i uprostřed zimy a častěji odnožuje. Její růžice málokdy dosáhnou průměru přes 8 centimetrů!
Echeveria agavoides je dekorativní především ve stáří, a pokud je pravidelně zmlazovaná, můžeme ji pěstovat i v mělkých nádobách. Stává se tak ozdobou každé sbírky nebo domácnosti, kterou se nemusíte bát opustit na pár týdnů zasloužené dovolené uprostřed našeho léta, aniž byste museli unavovat sousedy s jejím zaléváním. Když se vrátíte, bude ještě mnohem krásnější než v době vašeho odjezdu. Kdo ji ještě nemá, tomu ji vřele doporučuji. Je to sázka na jistotu.
Na fotografiích vidíte E. agavoides, její květenství, jinou rostlinu při letnění a následuje kristátní růstová forma. A na závěr drobnější forma, která kvete o poznání dříve (i se zárodkem budoucího květenství) a bývá podstatně barevnější.