sukulenty

Jen málokdy se v odborné sukulentářské literatuře setkáváme s takovým množsvím praktických pěstitelských rad a nejrůznějších fíglů, jako je tomu v publikaci „LITHOPS - TREASURES OF THE VELD“, jejímž autorem je známý pěstitel Steven A.Hammer (viz rubrika „Recenze“). Někdy lituji, že jsem se k její četbě nedostal dříve, protože jsem si mohl ušetřit mnohá bloudění slepými uličkami pěstitelského poznání. Nakonec jsem ale metodou pokusů a omylů přece jen dospěl k většině zkušeností, popisovaných v jeho knize, i když mnohdy za cenu velkých ztrát. Přesto mi obsah té knihy přinesl ještě množství dalších, neméně zajímavých poznatků, z nichž většinu jsem si už měl také možnost v praxi ověřit a vyzkoušet. 
VODOU NEŠETŘIT! S. Hammer považuje nárazové zalévání litopsů tzv. „náprstkovou“ metodou za „lehkomyslnou opatrnost“! Má na mysli ono často praktikované přicmrndávání vody doslova po kapkách, o němž se tak často píše i v odborných knihách a časopisech! Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že čím déle litopsy pěstujeme, tím více je zaléváme, a tím méně jich odchází na věčnost v důsledku náhlé hniloby! Samozřejmě že se to netýká období zimního „převlékání“, kdy naše litopsy nedostanou vody ani kapku! Pan Hammer vysvětluje docela logicky časté příčiny hniloby v souvislosti s déle trvajícím suchem. Litopsy mají dva druhy kořenů. Silné centrální, které slouží pouze k ukotvení rostlin v zemi, a vodou rostliny zásobují pouze mizivě. A pak jemné vlasové kořínky, rozprostřené často i těsně pod povrchem země a přijímající vláhu nejenom z dešťů (v kultuře ze zálivky), ale především z rosy a mlhy, jejichž podíl na zásobování rostlin vodou je v domovině naopak velice významný! Dlouhá období sucha v kultuře mají za následek zasychání těchto tenkých kořínků. A přírodní rosy se u nás pěstované litopsy většinou dočkají jen zcela výjimečně! Když pak rostliny po dlouhém období půstu dostanou vydatnou dávku vody, nemají ji najednou čím zpracovat, protože obnova tenkých kořínků přece jenom nějaký čas trvá! „Opatrníci“ (k nimž jsem dříve také patřil) se pak zákonitě mylně domnívají, že to s vodou přehnali, a budou proto příště se zálivkou raději ještě skoupější! 
My naše rostliny v létě lehce kropíme takřka každý večer, a vydatněji zaléváme obvykle jednou týdně, pokud není zrovna delší dobu zatažená obloha (pěstujeme je bez přistínění!). Jejich úhyn je oproti minulosti v posledních letech naprosto zanedbatelný! A ještě jedna dobrá rada páně Hammera, kterou my v naší praxi sice nevyužijeme, ale pro ostatní pěstitele může být užitečná! Pokud litopsy čas od času přihnojíte, můžete zase klidně trochu ubrat s vodou!
KDY ZALÉVAT? V případě litopsů je to samozřejmě především otázka citu. Steven Hammer doporučuje zalévat od konce jara do podzimu vydatně každých 10 dnů. Samozřejmě záleží ještě na mnoha dalších okolnostech. Ale přidává dobrou radu jak poznat, kdy litopsy již vodu potřebují a určitě ji s povděkem přijmou! Jakmile pěstitel večer po teplém dni pozoruje, že se začíná pokožka na bocích jejich listů krabatit, a do rána se znovu nenapne, nastal pro vodu ten správný čas! Pouze večerní vrásky na pokožce však ještě nic neznamenají, a bývají často jen důsledkem přehřátí rostlin za horkých letních dnů, kdy teplota ve sklenících může vystoupat i nad 40°Celsia! Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že tento fígl funguje naprosto dokonale!
KDY UŽ JE JIM PŘÍLIŠ TEPLO? Pan Hammer tvrdí, že zdravé litopsy v kultuře bez úhony přežijí teploty 50°C, trvající i několik týdnů! Jen jejich těla v takovém případě ztuhnou, dokud vedra nepominou. V takových chvílích jim velice prospívají a pomáhají alespoň trochu chladnější noci. Vše co uvádí jsme si sami ověřili již při teplotách o deset stupňů nižších v našem letním makrolonovém průchoďáku. Steven Hammer k tomu vtipně dodává, že při 40°C je litopsům určitě příjemněji, a jemu samotnému také! Nemocné litopsy podobné podmínky samozřejmě nepřežijí, zatímco ty zdravé pouze přechodně ztrácejí své výrazné zbarvení! Na druhou stranu zdravé litopsy podle údajů pana Hammera v suchém prostředí přežijí bez úhony teplotu -8°Celsia!
PROČ NEKVETOU? S. Hammer ve své knize uvádí čtyři nejčastější příčiny. Jsou jimi nedospělost rostlin, nedostatek světla, nedostatek vody, nebo naopak její nadbytek, anebo kombinace více příčin najednou! Vyváženost základních životních potřeb zároveň znamená zdravé a vitální rostliny. Horní plochy listů se v takovém případě nacházejí někde na úrovni povrchu substrátu, a rostliny zjara zbytečně neotálejí s „převlékáním“. Příliš zalévané litopsy mívají vypouklé horní plochy (pokud je takové nemají od přírody!), a v horším případě vytvářejí jejich těla více poschodí nad sebou, což je způsobeno příliš překotným růstem a nedostatkem času k pozvolnému „převlékání“!
Ani optimální podmínky však jistotu kvetení nepřinášejí, což známe z vlastní zkušenosti. Rostliny totiž mají svoji hlavu. Žije jich společně v jediné nádobě několik, a mají tudíž naprosto stejné životní podmínky. Přesto se třeba jen jediná z nich rozhodne, že společně se všemi ostatními kvést nebude a basta (jak můžete vidět na obr.č.3)!
OPOZDILCE TRESTAT SUCHEM! Existuje účinný způsob, jak donutit k „převlečení“ listů opozdilce, kterému se do toho ve správný čas nechce? Nechat ho zcela nasucho, dokud si to nerozmyslí! Zní to docela logicky, protože i mírný přísun vody převlékání listů pochopitelně zpomaluje, ale tuto léčbu neposlušnosti lze samozřejmě praktikovat pouze u litopsů, pěstovaných v květináči samostatně. Proč by ti vzorní ve společné nádobě měli zbytečně „trpět“ s jediným neposluchou? Steven Hammer k tomu ve své knize zdůrazňuje, že listy litopsů jsou stvořeny pro potřebu rostlin na jediný rok! A já dodávám, že to funguje, a určitě nemusíte mít strach, že by to litopsy nepřežily! Když psychicky vydržíte vy, vydrží to rostliny fyzicky také!
JE LEPŠÍ BÝT MLADÝ A ZDRAVÝ, NEŽ STARÝ A NEMOCNÝ! Parafráze názvu jednoho filmu Juraje Jakubiska z počátku devadesátých let je docela výstižná v souvislosti s poslední radou, kterou jsem z knihy S. Hammera vybral. Ta opravdu stojí za to! Možná se jí budete zdráhat uvěřit, ale i její platnost jsme si už v praxi ověřili, a v jednom případě dokonce o mnoho dříve, než jsem si ji v jeho skvělé knize přečetl!
Při přesazování se mi tehdy podařilo podélně roztrhnout silný centrální kořen jednoho litopsu. Odložil jsem proto rostlinu pod parapet s tím, že ji později vyhodím na kompost. Zmocnila se jí ale manželka Ivana, která se snaží často resuscitovat  i dost beznadějné případy. Ustříhla zbytek kořenů, ránu nechala pár dnů zaschnout, pak vyhloubila v substrátu u nějaké jiné kytky jamku, a do ní drobné africké tělíčko zabořila. Za tři týdny jsem za litops vzal, a držel už pevně v zemi! Po následném přesazení ještě téhož podzimu vykvetl! Steven Hammer ve své knize zdůrazňuje, že nejzdravější jsou litopsy s mladými kořeny! A že přestárlé litopsy jsou mnohem zranitelnější, protože jejich zkorkovatělé centrální kořeny již bývají z velké části nefunkční, a nejsou proto už schopny tolik nasávat vodu ani odolávat hnilobám.  Stávají se tak nejzranitelnějším místem z celé rostliny. Doporučuje proto občas zmlazovat nejenom jednotlivé rostliny, ale i staré mnohohlavé trsy. Odstraní z rostliny veškeré kořeny, a ponechá pouze tělo a nepatrný stonek pod ním, který zůstává vlastně po celý život „neviditelný“. Trs buď ponechává celý, nebo jej rozporcuje na jednotlivá tělíčka, která pak po zacelení ran zakořeňuje samostatně! Nikdy v minulosti bych nebyl ochoten připustit, že i v případě litopsů a jim podobných rostlin lze úspěšně praktikovat klasické zmlazování, tak jak jej známe a provádíme celá léta například s rostlinami tlusticovitými (Crassulaceae) a mnoha dalšími sukulenty.
Letos jsem Hammerovu metodu vyzkoušel nejenom na několika litopsech, ale také na prastaré rostlině Pleiospilos nelii. V teplých letních dnech jim trvalo zakořenění v polostínu pod parapetem asi dva týdny, a nezaznamenal jsem ani jediný následný úhyn. A to jsem k zakořeňování nepoužil ani osvědčený agroperlit, ale docela obyčejný sukulentářský substrát s polovinou písku, který jsem se v rámci možností snažil udržovat neustále mírně vlhký! Funguje to naprosto skvěle!
Kniha S. Hammera je zajímavých informací i pěstitelských rad a fíglů plná! Také jeho postřehy ze života litopsů v přirozeném přírodním prostředí jsou velice cenné pro pochopení jejich zvláštních životních pochodů, a vysvětlují pro nás často těžko pochopitelné chování v kultuře. O tom ale zase někdy příště.
Všechny ilustrační fotografie kamínků rodu Lithops byly pořízeny v naší sbírce během loňského roku. První kvítky roku 2011, zachycené na  úvodním snímku, se objevily překvapivě již 5. srpna!