sukulenty.estranky.cz

Cyphostemma sandersonii je mezi pěstiteli mnohem více známa pod starším názvem Cissus sandersonii. Byl jsem trochu na pochybách, který z názvů v článku použít, a tak jsem nejdříve zaměstnal internetové vyhledavače. Tam s převahou vítězil název z titulu tohoto článku, ale červík pochybností ve mně hlodal i nadále. Na řadu tedy přišla knihovna. Jan Gratias uvádí ve své knize „Podivné rostliny s kaudexy a pachykauly“(rok 2006) pro změnu název Cissus saundersii, ale řeč je zjevně pořád o stejné rostlině. Právě v této knize jsem nalezl odvolání na články známého slovenského pěstitele Julia Matise, a tak jsem postupoval tři roky proti proudu času, abych v časopise „Svět exotických rostlin“ nalezl jeho článek o pěstování rostlin rodů Cyphostemma a Cissus (č.6/2003). V něm jsou fotografie inkriminované rostliny, ale tentokrát dokonce s názvem Cissus saundersianus! Cesta proti proudu času o dalších jedenáct let mne přivedla k publikaci stejného autora (společně s R. Staníkem, A. Luxem a I. Drábem) „Obrázkový lexikon sukulentov“. V ní se nachází fotografie úplně stejného exempláře jako ve výše uvedeném časopise, ale pro změnu s názvem Cissus sandersonii! 
Začal jsem hořce litovat, že jsem se zase po dlouhé době pustil místo uveřejňování vlastních pěstitelských poznatků na tenký led botanického poznání. Nejhorší na tom je, že ztracený čas mne k uspokojivému výsledku beztak nepřivedl, a co se týče jistoty s určením dlouhá léta bez problémů pěstované rostliny jsem na tom hůř než kdykoliv předtím! Nakonec jsem tedy v titulu článku ponechal název, pod kterým jsme kdysi dávno malé rostlinky koupili.
Důležitější je, že pěstitelé si pod všemi těmi názvy vybaví stejnou rostlinu! Ta má coby základ takřka kulovitý kmínek se světlou borkou a hrbolatým povrchem, vyrůstající z propletence ztloustlých kořenů. Z vrcholu kmínku (většinou) vyrůstají chlupaté popínavé stonky se stejně chlupatými listy. Ty bývají dlanitě složené a více či méně prohnuté v závislosti na množství světla a vody. Na plném slunci se jejich okraje, a někdy i celé plochy, zbarvují do vínově červené. Do příbuzenstva vinné révy ostatně tato rostlina z jihu Afriky (v článku J.Matise je dokonce uváděn i Jemen!) díky příslušnosti k čeledi Vitaceae (révovité) patří!
My tuto rostlinu pěstujeme už mnoho let, a všechny potencionální zájemce o její pěstování mohu uklidnit, pokud mají obavy, že jim záhy zaroste celý byt. Předně se jedná o rostlinu se sezónními zelenými výhony, takže naši zimu už prožívá většinou v bezlistém stavu, a nevyžaduje tudíž v tomto období ani světlejší stanoviště. Stačí zbytek rostliny (kaudex či kmínek s krátkým stonkem na vrcholu) uklidit na nějaké chladnější, a klidně i tmavší místo až do chvíle, kdy se na vrcholku objeví zárodky čerstvých jarních listů. Starší rostliny zimu přečkají zcela nasucho, ale když si na ně vzpomeneme, trochu vody jim občas dáme v rámci doplnění zásob. Mladší rostliny by podobné zacházení asi snesly také, ale jejich zásoby živin a vody nejsou při absenci ztloustlého kaudexu ještě tak velké. Proto je mírně zaléváme každý měsíc.
Od konce jara do podzimu snáší Cyphostemma sandersonii vody podstatně více, zvláště když jí dopřejeme plné slunce. Podle množství vody a velikosti nádoby se odvíjí rychlost nárůstu plazivých výhonů. V době nejintenzivnějšího růstu (červen - srpen) zaléváme vydatně každý týden, přičemž substrát je obvykle do dvou dnů po zálivce zcela suchý. Protože naše rostliny všeobecně pěstujeme spíše volnějším tempem, nemusíme většinou tuto cyfostemu ani navádět na oporu, jak tomu bývá u některých jiných rostlin téhož rodu. Za ta léta proto vystačíme stále s poměrně malým květináčem. Rostlina dosáhla u země průměru 4,5cm při výšce 2,5cm do místa, kde z kulovitého kmene vyrůstá chlupatý stonek. Mohla by být samozřejmě i vyšší, kdybychom povysadili nad povrch substrátu její ztloustlé kořeny.
Koncem září už omezujeme zálivku, a jakmile pozorujeme náhlé žloutnutí listů, přestáváme zalévat úplně. Tento proces bývá v případě Cyphostemma sandersonii poměrně rychlý, takže i pěstitelova reakce by měla být pohotová. Po úplném zaschnutí odstraníme zbytky sezónního výhonu (jakmile jdou odstranit bez násilí!) a stěhujeme rostlinu ze slunečného stanoviště do nejstinnějšího (a zároveň nejteplejšího) místa u zdi skleníku. Zde zůstává při teplotě okolo 10-12°C až do jara ve stavu, v jakém ji vidíte na poslední fotografii. Na slunce ji stěhujeme teprve ve chvíli, kdy se na jejím vrcholu objeví zárodky nových listů. 
Nenápadných zelených květů jsme se zatím nedočkali, což je patrně způsobeno občasným zkracováním plazivých výhonů během vegetace. V zimě se naše péče o rostlinu kromě nárazové a mírné zálivky omezuje pouze na občasnou kontrolu vrcholu kmínku, kde se ráda usazuje vlnatka, která je schopna napáchat značné škody (což platí také u dalších rostlin r. Cyphostemma). V předjaří ji každoročně přesazujeme do propustného substrátu s vyšším podílem říčního písku, který používáme u všech rostlin s tlustými kořeny v podzemí.
Množení je možné zakořeňováním stonkových řízků v nejteplejších měsících roku, prováděném na přistíněném místě, ale nejkrásnější tvary kmínků mívají rostlinky vypěstované ze semen. Za léta pěstování s rostlinou nebyl v podstatě žádný problém, když pominu vlastní zapomnětlivost, díky níž rostlina mnohokrát částečně povadla uprostřed léta díky nedostatku vody.
Myslím že Cyphostemma sandersonii se může stát díky své značné odolnosti a snadné regulovatelnosti růstu dobrým tipem i pro okenní pěstitele, kteří si v jejím případě nemusejí lámat hlavu s tradičními nástrahami českého zimování. Stačí jen zbytečně nezaspat dobu jejího probouzení.