sukulenty.estranky.cz

V říši sukulentů existují dvě úplně obyčejné rostliny, které pěstujeme už takřka pětadvacet let, a přesto jsme až do letošního roku nespatřili ani jedinkrát jejich květy. Pravdou je, že u obou rostlin nejsou ty květy kdovíjaké, a snad proto jsme je tak dlouho mohli postrádat. Čas od času jsem zapátral také na internetu, ale ani tam jsem příliš štěstí neměl. Letos se ovšem mimořádně zadařilo. Kvetoucí rostlinu Portulacaria afra jsme objevili v jedné vesnické zahrádce na ostrově Tenerife. Droboučké narůžovělé kvítky sice opravdu nebyly nic moc, ale už jsem v jejich existenci skoro přestával doufat.
Ještě dlouho předtím jsme ale měli možnost spatřit podobně drobné květy v bílém provedení. To když koncem  letošního června v našem letním skleníku vykvetla docela nečekaně Crassula tetragona! Viděl už jsem tisíce exemplářů této stromkovité tlustice, notoricky známé každému sukulentářskému začátečníkovi, ale nikdy ani jedinou kvetoucí. Když jsem se ptal mnohých pěstitelů, jestli ji někdy viděli kvést, jenom krčili rameny. V Dymokurech u pana Bittmana jich bývala obrovská pole, ale nekvetla tam nikdy ani jediná, alespoň tedy ne v době našich častých návštěv. Také u nás ve skleníku jich bývá vždycky hodně, ale vykvetla pouze tato jediná. Když se tak stalo, nahlédl jsem do sukulentářské encyklopedie Zdeňka Ježka a Libora Kunteho, kde jsem se utvrdil v dojmu, že se jedná opravdu o výjimečný jev. „Bílé nevýrazné květy se objevují pouze na starých exemplářích, v evropských podmínkách jen zřídka, v přírodě od podzimu do jara.“
Crassula tetragona roste v jihoafrickém Kapsku coby keř až jeden metr vysoký. V kultuře ale dorůstá jenom zlomku této velikosti, a proto je už léta používána k tvarování. Jedná se o jednu z nejskromnějších tlustic, kterou je možno doporučit úplným začátečníkům, protože snáší docela statečně téměř veškeré pěstitelské přehmaty, ovšem kromě jediného. Pokud jí nedopřejeme maximum světla, stává se z ní nevzhledná rostlina s řídkým olistěním. Dost špatně proto snáší podmínky naší zimy, kdy je světla opravdu málo. Naštěstí se zrovna u této rostliny dají neduživé zimní přírůstky velice snadno a rychle nahradit novými. Každoročně v předjaří rostlinu radikálně zkrátíme, pokud jsou její zimní přírůstky nevzhledné. Crassula tetragona má schopnost hojně odnožovat v poměrně krátkém čase, takže pokud průřez neduživé koruny provedeme koncem zimy, na počátku léta máme rostlinu často o mnoho krásnější než v předchozím roce.
Jinak je Crassula tetragona skromná co se týče vody, bez níž přečká i velice dlouhá období. Vodu má přitom ráda, a od jara do podzimu ji na plném slunci můžeme zalévat klidně i dvakrát týdně. Dá se říci, že Crassula tetragona patří mezi tlusticemi k největším odběratelům vody v naší sbírce (v létě). Velice jí prospívá letnění, a je zajímavé, že i na plném slunci si neustále udržuje sytě zelené zbarvení tuhých, protáhle zašpičatělých listů. Pokud je rostlina pěstována na plném slunci, listy narůstají hustě, a také se v jejich úpatích objevují četné odnože. Jejich množství můžeme ještě výrazně ovlivnit občasným krácením příliš přerostlých větví, a to v jakémkoliv ročním období.
Na podzim omezíme zálivku, a v zimě zaléváme opravdu jen tak, aby rostlina příliš neprosychala. Opadávání spodních listů je u této tlustice jevem naprosto přirozeným, takže by nemělo pěstitele zneklidňovat. V zimě zaléváme mírně a v dlouhých intervalech. Obvykle ke konvičce sáhneme až když se listy  začínají svrašťovat.
Snadné je také množení z vrcholových i stonkových řízků, kterých bývá vzhledem k povaze rostliny vždycky dost. V nouzi lze použít k množení i jednotlivých listů, ale v praxi se tento způsob využívá spíše v případech jedinců s výrazně odlišnými listy nebo způsobem růstu. Jediným nepříjemným problémem, provázejícím pěstování této odolné kytky, je občasné rezivění listů, které je s největší pravděpodobností způsobeno houbovým onemocněním. Lépe než chemie v tomto případě zabírá radikální ořez všech napadených větví.
Crassula tetragona je vynikajícím rostlinným materiálem pro nejrůznější aranžmá. Více rostlin vysazených do společné misky a doplněných kameny tvoří při minimální údržbě za nějaký čas nádherné sukulentní krajinky. Vhodné jsou k tomuto účelu i velice mělké misky, protože rostliny v nich narůstají pomaleji a bývají výrazně kompaktnější.
Pan Jaroslav Bittman svého času vysazoval tyto rostliny v řadách do korýtek, kde z nich v krátkém čase vznikl hustý a takřka neprostupný živý plot. Využití Crassula tetragona je ale mnohem širší. Vzhledem k rychlé obnově koruny po radikálním řezu je možné čas od času zcela nebo částečně změnit vzhled stromečku. Řezat přitom lze i do starého dřeva, kde na rozdíl od spousty jiných tlustic Crassula tetragona vždy spolehlivě znovu obrazí.
Je to v podstatě nejideálnější sukulentářský trenažer, na němž si začínající pěstitel pokojových bonsají může osvojit nejrůznější fígle, protože rostlina je schopna odpustit i takové chyby, které jiná nemilosrdně trestá. Crassula tetragona je rostlinou, na níž jsou výsledky pěstitelovy péče velice rychle patrné. Netrpěliví začínající pěstitelé pokojových bonsají po ní proto mohou sáhnout naprosto bez obav.