Jdi na obsah Jdi na menu
 


CRASSULA PLEGMATOIDES

14. 12. 2008

ObrazekZ miniaturních tlustic rodu Crassula by se na jediném okně dala vytvořit báječná a pestrá sbírka, v které by určitě neměla chybět rostlina z dnešního článku. Sukulentáři ji znají už hodně dlouho, přesto není ve sbírkách zastoupena příliš hojně. Důvodem možná bude její pomalý růst, a také nepříliš snadné a efektivní množení.
Crassula plegmatoides v kultuře dorůstá výšky pouhých deseti centimetrů, ale většinou zůstává ještě nižší. Pokud má dostatek světla a její pěstitel nepostrádá trošku citu pro zalévání, její drátovitý stonek prakticky nelze spatřit. Je totiž ukrytý pod vrstvou šedozelených listů, které jsou na sebe tak těsně nahloučeny, že tvoří prakticky jediný celek. Rostlina pochází ze severozápadního Kapska a jihozápadní Namibie. Povrch listů je uzpůsoben jako dokonalá ochrana nitra rostliny proti slunečním paprskům. Je porostlý jemnými šupinkami a chloupky, které způsobují stříbřité zbarvení listů. 
ObrazekCrasssula plegmatoides vyžaduje maximum slunečních paprsků a co možná nejvíce světla i v zimě. Jinak listy narůstají daleko od sebe, jsou zelené a rostlina má mnohem výraznější sklon k poléhavosti. Starší výhony částečně poléhají i na plném slunci, ale to se dá napravit občasným zmlazováním, které je u tohoto druhu beztak nutné. Starší listy totiž po nějakém čase začnou na dřevnatějícím stonku odspodu prosychat. Neopadávají a na stonku zůstávají jako vděčné úkryty pro vlnatky, které rostlinu čas od času napadají, a jiné úkryty na dobře pěstované kytce v podstatě nenacházejí.
Rostlina je tudíž nevzhledná, takže odřízneme nebo odstříhneme pouze její olistěné vrcholky, které dobře koření ve vlhkém písku nebo perlitu. Pahýly ze starého stonku ponecháme jako matečnici, která nám vydá ještě minimálně jednu generaci mladých rostlinek, než přestane odnožovat úplně a skončí na kompostu. Z Jednotlivých listů je množení složité, protože lze jen těžko získat listy nijak nepoškozené.
ObrazekKvětenství na tenkém stvolu nejsou příliš výrazná, podobně jako u jiných tlustic tohoto typu. Objevují se ponejvíce na podzim, někdy ale až uprostřed zimy. Jejich předzvěstí bývají nepříliš četné boční odnože, které začnou vyrůstat ze stonků v různých jeho výškách. Většinou to však bývá v jejich horní polovině, takže dosud vzpřímeně rostoucí stonky začínají ztrácet stabilitu.
Crassula plegmatoides nesnáší trvalejší přemokření substrátu v jakémkoliv ročním období. Proto zaléváme sice pravidelně, ale vždy v mírnějších dávkách. Také do substrátu pro tuto a jí podobné tlustice přidáváme větší podíl říčního písku nebo jiného zrnitého materálu, čímž se zvýší jeho propustnost  a  urychlí následné vysychání. Také ji nepoléváme na tělo, protože voda na podobném povrchu listů často vytváří nehezké rezavé szvrny, což znají i pěstitelé vločkovaných tlustic (např. Crassula tecta). K pěstování dospělých rostlin jsou vhodnější hlubší nádoby, protože centrální drátovitý kořen bývá poměrně dlouhý.Obrazek
V zimě Crassula plegmatoides snáší poklesy teplot k 5°C, a zálivku v tomto období provádíme pouze nárazovou. Zima je pěstitelsky nejsložitějším obdobím, a pokud to v tomto období s vodou přeženeme, může naše rostlina vypadat třeba i tak jako v knize Encyklopedie  sukulentů (Ježek, Kunte). Pokud ji držíme zkrátka, svůj tvar a zbarvení ani uprostřed zimy příliš nemění, protože na mírnou zálivku nereaguje nikterak spontánně, jak jsme tomu zvyklí u některých jiných druhů tlustic. Letnění samozřejmě lze doporučit, ale pouze na chráněném místě, kde jsme schopni regulovat množství vody (především v chladnějších dnech).
V minulosti jsme psali také o blízce příbuzné Crassula marchandii, která roste na takřka shodných místech jihu Afriky a  je  některými odborníky dokonce považována za přírodního křížence Crassula plegmatoides s nějakým jiným druhem tlustice z okruhu C. grisea. Na fotografiích z přírody jsou k vidění nádherně husté trsy těl Crassula plegmatoies, jejichž listy mají dokonce fialový nádech, který v kombinaci se stříbrným podkladem tvoří nádherný celek.
Crassula plegmatoides je dobrým tipem pro okenní pěstitele, kteří jí mohou dopřát místo na parapetu jižního okna a budou zdrženliví s přísunem vody. V květináčku o průměru 6cm mohou pěstovat hustý trs drobných těl, na která je radost pohledět po celý rok. Jednu takovou rodinku Crassula plegmatoides v misce o průměru osm centimetrů můžete vidět i na jedné z fotografií v tomto článku.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář