sukulenty

Mezi pěstiteli si už tato rostliny získala oblibu dávno, ale není zatím zdaleka tak rozšířena, jak by si pro své vlastnosti a dekorativní vzhled zasloužila. Ohledně jejího původu panují stále ještě dohady. Převládá názor, že se jedná o křížence známé tlustice Crassula ovata a robustní C. arborescens. Blíže pravdě ale možná budou ti, kteří ji považují za výsledek selektivního výběru z rostlin Crassula arborescens ssp. undulatifolia. Vždyť je to nakonec úplně jedno, důležitější je výsledek úsilí zahradníků, prodávaný pod komerčním názvem Crassula “Blue Bird“.
Listy má protáhle oválné, více či méně prohnuté a na tmavě zeleném podkladu pokryté tenkou voskovitou vrstvou. Ta způsobuje modrozelený nádech listů i v zimě, kdy světla není nazbyt. V létě na plném slunci se barva listů mění v modrobílou a červeň na okrajích se stává mnohem intenzivnější. Letnění působí na rostlinu blahodárně, stejně jako na většinu jejího příbuzenstva z čeledi Crassulaceae (tlusticovitých).
Zima je pro ni nejenom obdobím částečného klidu, ale především květů. Oproti klasické tlustici kvete mnohem více a dá se říci, že téměř pravidelně. Kvítků je obrovsské množství a jejich zbarvené je bílé s růžovým nádechem, sílících směrem ke konci lístků. Rostlina bývá květenstvími obalena už od listopadu a dokvétá někdy až v únoru. Pokud je ta možnost, ideálním zimovištěm je chladnější místo, kde teplota neklesá pod 5°Celsia.
Také její tvarování je mnohem snazší, protože sama hojně větví i bez řezu větví. Navíc je menšího vzrůstu než C. ovata. Pokud jí dopřejeme dostatečně velkou nádobu a od jara do podzimu nešetříme vodou, dočkáme se brzy nádherného stromku s tlustým kmenem a kompaktní korunou, kterou už pouze průběžně upravujeme k obrazu svému občasným řezem některých větví. Když se koruna obalí květy, málokterá sukulentní rarita posledních let se s ní může srovnávat.