CRASSULA BREVIFOLIA
Crassula brevifolia nabízí v přírodě severního Kapska a jihozápadní Namibie opravdu pestrou paletu nejrůznějších typů rostlin. Vzájemně se odlišují jak tvarem a velikostí listů, tak i jejich zbarvením, které se navíc mění během roku v návaznosti na počasí. Oficiálně jsou však uznávány pouze dva poddruhy, a to subsp. brevifolia a subsp. psammophila. Crassula brevifolia je známa již od poloviny 19. století a její popis uveřejnil v roce 1862 irský amatérský přírodověděc William Henry Harvey (1811-1866). Rostliny jsou z přírody zvyklé jak na vysoké denní teploty, tak na chladné noci se záplavou rosy. Rostou v kamenitém terénu, ponejvíce v praskliních skal s minimem substrátu. Zbarvení listů některých populací je takřka žluté, zatímco u jiných převládá červeň.
U nás se však jako Crassula brevifolia v drtivé většině pěstují jiné druhy tlustic i jejich kříženci. Nejčastěji bývá pod chybným pojmenováním pěstována Crassula 'Tom Thumb'. Psali jsme o ní na našem webu v minulosti v různých souvislostech už několikrát (mj. Pěstitelská praxe/29.3. 2008). Tato situace se výrazně promítá i při pátrání na netu, kde na většině fotografií bývá namísto Crassula brevifolia zobrazen právě tento kříženec. 
Crassula brevifolia je rostlinou keříčkovitě rostoucí, s dřevnatými stonky a drobnějšími dužnatými lístky, narůstajícími na nich v protistojných dvojicích. Zatímco horní plocha listů bývá téměř plochá a trojúhelníkového tvaru, jasně ohraničeného červeným lemem, spodní strana je oblá až silně vypouklá a bez výraznějších ornamentů. Jakmile jsou listy vystaveny přímému slunci, na jejich povrchu se objeví množství drobných červených bodů. Pokud jsou rostliny Crassula brevifolia letněny na plném slunci a dešti, listy narůstají na stoncích velmi hustě, takže u mladších rostlin není stonek často vůbec vidět. Také jejich zbarvení bývá intenzivnější a letněné rostliny mnohem častěji samovolně větví, zatímco ty pěstované ve skleníku nebo za okny bytu k tomu musíme víceméně přinutit občasným řezem.
Zatímco v přírodě mohou keříky Crassula brevifolia dorůst výšky až 35cm (v případě subsp. psammophila jen 20cm), v kultuře zůstávají většinou nižší. Dlouho nezmlazované rostliny pak mívají sklon k částečné poléhavosti. Pokud se rozhodneme krátit větve, pak je nejlépe tak učinit pouze v jejich mladších partiích, protože z těch starších a silně zdřevnatělých už obvykle znovu neobrůstají. Odspodu rostliny Crassula brevifolia často prosychají, zvláště během české zimy, kdy jim nemůžeme dát více vody vzhledem k nedostatku světla. U letněných rostlin se s prosycháním listů od jara do podzimu takřka nesetkáváme.
Pokud dopřejeme keříčkům Crassula brevifolia dostatek slunečních paprsků, pak je můžeme od jara do podzimu i vydatně zalévat. Když neprší, naše letněné rostliny dostávají vodu minimálně dvakrát týdně, a to je často po večerech ještě kropíme. Zimujeme v chladnu (5-10°C) a zaléváme mírně jednou za dva týdny. Zcela nasucho je držíme pouze v období od stěhování pod střechu (většinou koncem října) zhruba do přelomu listopadu a prosince. Delší sucho jim vůbec neuškodí, pokud mají při stěhování pod střechu v listech dostatečné zásoby vody, a navíc rostliny stimuluje k hojnějšímu kvetení. U většiny typů Crassula brevifolia, které jsme měli možnost spatřit v literatuře i na fotografiích z internetu, bývají jejich drobné kvítky žlutavé, ale u některých také čistě bílé nebo s nádechem růžové. Naše rostliny patří mezi ty posledně jmenované a intenzita růžové v jejích kvítcích hodně závisí na počasí v době kvetení. Čím více je slunečných dnů, tím tmavší kvítky bývají.
První zárodky budoucích květenství obvykle pozorujeme na sklonku října. Vyvíjejí se zpočátku velmi pomalu, a teprve v předvánočním čase se začínají otevírat první kvítky. Ty jsou trvanlivé a vrcholy rostlin zdobí často i 5-6 týdnů. Jako většina květů tlustic i tyto sladce zapáchají, i když někomu mohou klidně i vonět. Jakmile rostliny odkvetou, veškeré zbytky zasychajících květenství okamžitě odstraňujeme. Je to dobrá prevence proti výskytu vlnatky, která se právě mezi květními stopkami usazuje nejraději, a stejně tak později v usychajících květenstvích. Navíc tímto krokem podporujeme další větvení rostlin, jimž stará květenství zbytečně berou sílu, kterou by mohly investovat právě do nárůstu nových výhonů.
Zatím jsme nenašli čas věnovat se tvarování Crassula brevifolia, přestože se asi nebude nijak zvlášť lišit od zmiňovaného křížence 'Tom Thumb', o jehož tvarování jsme psali v příslušné rubrice dříve (Tvarování a aranžování/23.8. 2014) a z níž se dají s trochou štěstí vytvořit docela hezké stromečky. Ani v případě rostliny z dnešního článku však nelze počítat s dlouhověkostí takových stromečků, vzhledem k již zmiňovanému prosychání a stárnutí spodních partií rostlin.
V jihoafrické přírodě je zatím rostlin Crassula brevifolia subsp. brevifolia dostatek a nejsou nikterak ohroženy. Horší je to s drobnějším poddruhem (subsp. psammophila), jehož populací rapidně ubývá kvůli těžbě písku a mnoho rostlin bývá podupáno stády dobytka, jehož chov v oblastech jejich výskytu nabývá na intenzitě. O dostatek rostlin Crassula brevifolia v kultuře nemusíme mít obavy, protože do jejich intenzivní produkce se v posledních letech pustily západoevropské velkopěstírny. Navíc je velice snadné i vegetativní množení v amatérských podmínkách, a pokud se odehrává v teplejších měsících roku, tak bývá i velice rychlé. Odebírat můžeme jak vrcholové, tak i stonkové řízky s 2-3 páry listů, které v perlitu nebo říčním písku koření ochotně do dvou týdnů. Samozřejmě by rostliny šlo množit i z jednotlivých listů, které je ale nutno opatrně oddělit od stonku kroutivým pohybem, abychom zbytečně neporušili lůžko, kterým byly spojeny se stonkem.
Další informace o rostlině i jejím tvarování lze nalézt také v knize Jan Gratiase „Sukulenty jako bonsaje“, vydané nakladatelstvím Brázda v roce 1999, v níž je možno získat i spoustu další inspirace k tvarování sukulentních rostlin. Na rozdíl od mnoha jiných tuzemských knih zde čtenář a milovník sukulentů nalezne fotografii opravdové Crassula brevifolia, navíc krásně tvarované. Na mnoha místech internetu se vedou diskuse, zda výrazně červené zbarvení listů Crassula brevifolia je následkem prodělaného stresu rostlin, například z důvodu dlouhodobého sucha, nebo je způsobeno jen množstvím slunečních paprsků. 
Pravda je taková, že plné slunce je pouze jedním z faktorů, ovlivňujícíh výrazné zbarvení rostlin, ale hlavní roli hraje kolísání teplot denních a nočních, ranní rosa a časté večerní kropení, které její absenci spolehlivě nahradí. Když mezi větvemi nalezneme nějakou jinak zbarvenou (většinou výrazně červenější, nenapitou vodou a bez lesku), pak je většinou nalomená, nebo jsou její dny z nejrůznějších příčin sečteny. Když se podíváme ještě blíž, často na jejím stonku spatříme červené vzdušné kořínky, kterými si pomáhá k udržení při životě v případě úplného odlomení. Časné pozorování rostlin se vyplácí všeobecně, protože díky němu odhalíme spoustu neduhů, které mohou skončit i úhynem rostliny. V případě Crassula brevifolia nás jako bonus čeká spousta nádherných detailů a proměn, odehrávajících se od jara do konce léta takřka nepřetržitě a vrcholící nejintenzivnějším zbarvením s příchodem podzimu. Crassula brevifolia je kytka do nepohody, která svému majiteli odpustí nejednu pěstitelskou chybu.
Na úvodním snímku je mladá rostlina Crassula brevifolia v jarních barvách na konci dubna. Následuje dvojice fotografií z konce října, kdy vrcholy rostlin již přizdobily zárodky budoucích květenství. Zbylé tři snímky byly pořízeny na samém konci ledna, kdy dlouho trvající kvetení Crassula brevifolia zrovna vrcholilo.
