sukulenty.estranky.cz

Drobná tlustice Crassula barbata s jihozápadu Kapska by se dala považovat za typický příklad pěstitelsky zapomenutého druhu. Před nějakými dvaceti i více lety byla součástí téměř každé sukulentářské sbírky, ale jak šel čas, zmizela v záplavě novinek a „špeků“! Potkal ji stejný osud jako spoustu dalších rostlin z čeledi tlusticovitých (Crassulaceae). Přitom se jedná o rostlinu velice atraktivní, leč disponující vlastností, která mohla být i jednou z příčin zmíněného vymizení tohoto druhu z povědomí pěstitelů. Crassula barbata je totiž rostlinou monokarpickou, podobně jako třeba některé druhy rodů Aeonium, Aichryson nebo Agave.
Monokarpické rostliny plodí pouze jednou za svůj život. Vykvetou, zpravidla vytvoří i dostatek semen k záchraně rostlinného druhu a poté hynou. Semena se pak za pomoci větru a deště uchytí různě daleko od zahynuvší rostliny, kde vyklíčí ta jejich část, která ještě předtím nepadla za oběť ptákům nebo hmyzu.Crassula barbata vytváří kompaktní přízemní růžice, složené z poměrně křehkých listů, jejichž okraje jsou hustě pokryty porostem bílých chlupů (barbata = vousatá). Růžice zůstávají po většinu jejího krátkého života soliterní, a první odnože se v jejich úpatí objevují teprve když se rostlina chystá kvést a někdy dokonce až na samém konci procesu kvetení! Odnože zůstávají dlouhou dobu skryty ve spleti postupně chřadnoucích listů původní růžice.
Tento životní koloběh se opakuje v pravidelných intervalech. Celý proces může pěstitel urychlit, pokud odstraní narůstající květní stvol. Rostlina pak ušetřenou energii věnuje právě tvorbě bočních odnoží. Pěstitel se však tímto počínáním připravuje o množství semen, které by po jejich dozrání mohl využít k získání mnohem početnějšího potomstva. Je na něm, aby si jednu z cest záchrany druhu sám zvolil. Ta první je rychlejší, ale získané množství vegetativně namnoženého potomsta je nepatrné oproti řešení druhému s následným výsevem drobných semen.
Listové růžice Crassula barbata dorůstají velikosti 3-4cm, a pokud jsou pěstovány s citem, zůstávají i nádherně kompaktní. Jakmile dostanou vody příliš, a navíc ještě v době nedostatku slunečních paprsků, jejich kompaktní tvar vezme rychle za své. Rostliny tak na různě dlouhý čas ztrácejí svoji přirozenou krásu, a zároveň i velkou část své obranyschopnosti proti slunečním paprskům. Husté růžice listů v kombinaci se zmíněnými chloupky na jejich okrajích vytvářejí takřka neprostupnou hradbu, tlumící sluneční záření a lámající paprsky, které pak už v přijatelné intenzitě dopadají na zelenou plochu listů. Jakmile se růžice příliš otevřou, rostlina se naráz stává slunečními paprsky snadno zranitelnou.Crassula barbata sice snese plné slunce, ale mnohem lépe je jí ve stínu vyšších rostlin, tak jak je na to často zvyklá i ze své jihoafrické domoviny. Intenzivně roste především od jara do počátku léta. Jakmile nastanou vedra, vybírá si oddychový čas a v růstu znovu pokračuje až s příchodem podzimu. Zárodky budoucích květních stvolů, vysokých mnohdy i 30cm, se začínají objevovat zpravidla už v listopadu, a jejich vývoj trvá až do ledna či února. Kvítky jsou drobné, ale květní stvol v rámci rodu Crassula nezvykle silný. Rostlina však vývojem květenství definitivně přichází o svůj charakteristický vzhled i kompaktní tvar!
Česká zima je pro tuto tlustici i jejího pěstitele těžkou zkouškou. Vodu jí musíme dávat po troškách, a pozorně potom sledovat, co to provede s její vizáží. Udržet rostlinu alespoň trochu v kondici až do samotného kvetení je zkouškou pěstitelského citu. Chladno snáší Crassula barbata velice dobře, a to i včetně poklesů teplot  k bodu mrazu. V paneláku už bych si ji ale asi znovu pěstovat netroufal, i když jsem se o to kdysi pokoušel dokonce opakovaně. Tehdy jsem ovšem ještě neznal termín „monokarpie“, a stahoval kalhoty, když brod nebyl ještě ani na obzoru!
Když jsem v posledních letech tuto parádní rostlinu usilovně sháněl, setkával jsem se hodně dlouho jen s neustálým krčením ramen. Už jsem se pomalu vzdával naděje, že tuto kdysi zcela běžnou kytičku budeme mít znovu ve sbírce. Nakonec vše dobře dopadlo. Slíbil jsem sám sobě, že už od nás nesmí nikdy zmizet. Když se vše podaří, budou se při troše štěstí zanedlouho z její křehké krásy radovat i mnozí další pěstitelé. Krása jemné tlustice Crassula barbata je sice dosti pomíjivá, ale pěstovat tu nádhernou kytičku z afrického jihu se určitě vyplatí!
Na fotografiích v článku je chronologicky zachycen proces kvetení Crassula barbata od konce loňského září do počátku letošního února, vrcholící otevíráním prvních drobných kvítků na vysokém a nezvykle silném stvolu. Obr.č.1 byl pořízen v říjnu, obr.č.2 a 3 v listopadu, obr.č.4 v prosinci a poslední dva v první únorový den