sukulenty.estranky.cz

Když jsem před mnoha lety poprvé spatřil fotografii hustě trnitého kmene Chorisia speciosa, jakoby  mne tato rostlina uhranula. Protože tehdy dostupná literatura o této robustní kytce takřka  mlčela, neměl jsem tušení jaký danajský dar jsem si v podobě semen pořídil. Protože z příbuzenstva z čeledi Bombacaceae jsem znal jen Bombax elipticum, nijak jsem se výsledku výsevu neobával. Přitom mi mohlo být varováním, že do stejné čeledi patří i africké baobaby rodu Adansonia.
Rád bych uvedl český název této čeledi, ale jsem na pochybách, který z té přebohaté nabídky je ten opravdu správný a aktuální. Literatura nám současně nabízí názvy bombakovité, bavlníkovité, kapokovité či starší název ceibovité. Je to ale v podstatě jedno, mnohem důležitější je, že mnohé z rostlin do čeledi Bombacaceae patřící se u nás pěstují a poměrně dobře rostou. Řekl bych dokonce, že některé až příliš dobře!
Chorisia speciosa pochází z tropických a subtropických oblastí Latinské Ameriky (Brazílie, Argentina, Paraguay), kde roste jako obrovský strom, dosahující výšky až 25 metrů. Někteří jedinci mohou dosáhnout obvodu kmene ve spodní části až dvou metrů. Kmen rostliny se směrem vzhůru rychle zužuje, ale v úpatí bývá hodně baňatý. Jeho tmavě zelený povrch je poset zajímavými trny, které mu dodávají exotický nádech. Zatímco v přírodě je to strom hustě větvený, v kultuře mu musíme napomoci ostrým nožem, protože v opačném případě by záhy narazil na strop místnosti. 
V literatuře je uváděno, že je rostlina schopna za jediný rok vyrůst o 1,5 až dva metry, čemuž se dá snadno uvěřit, když si vzpomenu na její přírůstky bezprostředně po výsevu semen. Semenáče australských lahvových stromů rodu Brachychiton byly proti mladým chorisiím úplní diblíci. Květů se asi u nás doma nikdy nedočkáme, a tak se můžeme pouze kochat jejich krásou na internetu, což mohu každému doporučit. Kombinace růžové s bílou na květech Chorisia speciosa je náramným zážitkem. Květy se trochu podobají roztřepeným ibiškům, a v přírodě se objevují od února do května. Jakmile prasknou plody, vyvalí se z nich chmýří nápadně se podobající tomu, které známe u tradičního bavlníku.
Rostliny Chorisia speciosa můžeme spatřit nejenom v botanických zahradách, ale také ve středomořských parcích. U nás roste nádherný exemplář v pražské Botanické zahradě UK Na Slupi a další můžete vidět ve skleníku Fata Morgana.
Listy má rostlina dlanitě dělené na více částí, kterých bývá ponejvíce mezi pěti a sedmi, ale viděl jsem  i jedince s devíti. Ani naše rostlina nemá všechny listy uniformní, a svým vzhledem zdálky připomíná mimořádně vyvivutou sazenici marjány. Dlouho jsme se pokoušeli naši chorisii letnit, ale při prudkých vichrech, které se co chvíli proženou krajem, dostávají listy zabrat a za krátkou chvíli z nich zůstávají jen nevzhledné cáry. Proto už zřejmě natrvalo získala  své místo v rohu skleníku, kde vždy přes léto stačí dorazit ke stropu. Na podzim z ní odřízku pilkou takřka celý letní přírůstek, a takto v nuceně bezlistém stavu rok co rok přezimuje na stejném místě, kde teploty klesají k 5°Celsia a táhne tudy mrazivý průvan zvenčí, způsobený otevíráním dveří.
Za celou zimu rostlinu zalévám pouze jednou či dvakrát  v mírných, udržovacích dávkách. S pravidelnou zálivkou začínám až zjara, a to ve chvíli, když se na vrcholcích objeví puky s náznakem nových listů. Jejich nárůst je poměrně živelný, a od té doby zalévám pravidelně každý týden (někdy i dvakrát). Až s příchodem podzimu postupně  intervaly mezi zálivkami prodlužuji. Rostlina postupně vadne  a ukládá se k zimnímu spánku. Závěrečná fáze tohoto procesu probíhá velice rychle a listy opadají třeba během jediného dne.
Pokud má pěstitel dostatek prostoru a chce jej zaplnit nádhernou, dominantní rostlinou, pak je Chorisia speciosa  pro jeho účely jako stvořená. Snese plné slunce, ale docela klidně se spokojí i s polostínem. Zprvu nějaký čas trvá, než se na kmeni objeví první trny. Nejprve bývají spíše výjimkou a vyrůstají jednotlivě ve značných vzdálenostech od sebe.. Starší rostliny ale vše doženou. Nejedná se v žádném případě o rostlinu choulostivou, protože dokáže přečkat bez újmy dlouhá období sucha a vyrovná se při suchém zimování i se slabšími mrazy. V době největších letních veder svěsí listy, které se za krátkou chvíli zase napřímí. Bombaxy dělají často totéž. Nikdy jsem tuto rostlinu nezkoušel řízkovat, takže nemohu poradit s tímto způsobem množení. Takřka všechna semena kdysi dobře klíčila a semenáčky rostly neuvěřitelným tempem bez větších problémů. Protože jsou od počátku robustní, není u nich ani žádný problém s hnilobami a plísněmi. Semena Chorisia speciosa se často objevují v nabídkách našich firem, takže dnes už není problém si rostlinu tímto způsobem opatřit. Že by se do jejich masivního množení pustily západoevropské pěstírny zatím určitě nehrozí, protože efektní rostliny Chorisia speciosa nevyrostou za rok či dva.
Na úvodním snímku můžete vidět naši rostlinu. Při pohledu na její rozměry, byť redukované každoročním řezem, je jasné proč si můžeme dovolit pěstovat pouze jedinou. Trny na druhém snímku jsou tuhé a ostré, takže manipulace s rostlinou je docela obtížná, protože vzít ji rukou za kmen nelze, ani když je obalen do hadrů. Na třetí fotografii pak vidíte loňský podzimní řez za pomoci pilky. Rostlina na předposledním snímku roste ve skleníku Fata Morgana v pražské Tróji, a v Praze je domovem i exemplář z poslední fotografie, pořízené v botanické zahradě Na Slupi.