sukulenty.estranky.cz

Rostlina z dnešního článku v naší sbírce není dlouho. Trojici mladých semenáčků Cheiridopsis purpurea jsme si od pana Hušnera koupili před třemi lety na Zamykání kaktusářské sezóny v Chrudimi. Od té doby se u nás pomaloučku rozrůstaly v docela hezké trsy. Jen květů jsme se nemohli dočkat. Teprve letos v předvánočním čase se objevil alespoň jediný, zato svou nápadnou krásou naprosto ohromující.
Cheiridopsis purpurea je endemitem oblasti Richtersveld, nacházející se v rozlohou největší, ale zároveň i nejméně lidnaté jihoafrické provincii Severní Kapsko. Roste zde na žulových a křemenných skalních výchozech, ponejvíce v nadmořských výškách okolo tří set metrů. Nejedná se sice o ohrožený rostlinný druh, ale botanici a přírodovědci jej považují za vzácný vzhledem k relativně malému přírodnímu areálu, na němž jeho populace rostou. Botanický popis Louisy Bolusové (1877-1970) nese prvomájové datum roku 1931. Párové listy Cheiridopsis purpurea mají na slunečném stanovišti šedozelené zbarvení, jsou kýlnaté a trojúhelníkového průřezu. Jejich povrch je hustě poset drobnými průsvitnými body, jaké známe třeba u jejich známějšího příbuzenstva rodu Pleiospilos. Stonky bývají nepatrné, při pozvolném pěstování v podstatě neviditelné. Mladší listy jsou srostlé takřka po celé své délce, a teprve postupem času se vidličnatě otevírají. Jejich délka se pohybuje v rozmezí 30-50 milimetrů. Rostliny postupem času vytvářejí kompaktní trsy.
Protože Cheiridopsis purpurea pochází z oblastí se zimními dešti, zachovává si obrácený růstový cyklus i v našich podmínkách. Ne sice tak výrazně jako třeba miniaturky rodu Conophytum, ale i tak se dá říci, že české léto v podstatě prospí. Hlavním růstovým obdobím je podzim a první polovina zimy. Problém je v tom, že po velkou část jejich vegetačního období u nás panuje pošmourné počasí a dny už bývají krátké. Proto je potřeba trocha onoho pověstného pěstitelského citu, abychom i v těchto složitých podmínkách udrželi vzhled rostlin v přijatelných mezích. Nejvíce vody potřebují od srpna do února. Každopádně se vyplatí zalévat je častěji a jen v malých dávkách, protože vydatná nárazová zálivka může způsobit nevratné tvarové deformace rostlin, v horším případě i popraskání listů. Na podzim ještě není opatrnost tolik na místě, ale s příchodem krátkých dnů v druhé polovině listopadu už ano. V létě naše rostliny také zaléváme, ale pouze za účelem doplňování vody v jejich útrobách, a ponejvíce formou kropení, když se jejich starší listy začnou výrazněji svrašťovat. Letnit jsme je zatím nezkoušeli, ale vzhledem k výše uvedeným skutečnostem by to na dešti asi nebylo to pravé ořechové. Možná by mohly v budoucnu zaujmout místečko pod venkovními stoly, kde léto prožívají některé naše trichodiademy se zimními a jarními květy, pocházející z klimaticky podobných oblastí jako Cheiridopsis purpurea. Květy se objevují během zimy, podle údajů v odborné literatuře nejčastěji až v její druhé polovině. Ten náš premiérový nás potěšil už na samém počátku prosince. Květy by podle druhového jména měly být purpurové, ale při pohledu na ten náš si zrovna purpurem nejsem až tak jistý. Dosahují maximálního průměru 4cm, otevírají se vždy až po polední a na noc se zase zavírají. Výhodou je, že se ochotně otevírají i za pochmurných zimních dnů, což ani zdaleka není u většiny „mesemb“ pravidlem. V kontrastu s šedozelenými listy působí květy úžasně. Kvetení Cheiridopsis purpurea se prozatím stalo naší bezkonkurenčně největší sukulentářskou radostí letošní zimy.
Od té doby, co jsme květ poprvé spatřili, obcházím mnohem pozorněji okolo ostatních cheiridopsů v naší sbírce, které většinou pocházejí také od pana Hušnera, o jehož mesembryantémovém království v Hýskově jsme na našem webu také již psali. Kdysi velice početný rod (až 100 druhů), který botanici později výrazně zredukovali, totiž pěstitelům nabízí velice pestrou směsici tvarů rostlin i barev květů. Zatím moje kontroly nepřinášejí žádný pozitivní nález, ale většinu zimy máme pořád ještě před sebou. Doufáme samozřejmě, že bude krátká. S cheiridopsy a jejich nádhernými zimními květy by ale mohla být aspoň chvílemi trochu snesitelnější.
Na úvodní fotografii je Cheiridopsis purpurea ještě nekvetoucí, na další celá trojice našich rostlin pohromadě. Zbylé dva snímky už patří rostlině z úvodu, jen již přizdobené nádherným prosincovým květem.