sukulenty

Oblast okolo Willowmore v jižním Kapsku je opravdovým rájem pro milovníky drobných sukulentů z čeledi Aizoaceae. Tuto lokalitu nalezneme na jmenovkách mnoha druhů z příbuzenstva Carruanthus peersii (Lithops, Trichodiadema atd). Carruanthus je malý rod, zahrnující pouze dva (nebo tři?) druhy. Kromě rostliny z dnešního článku sem patří ještě C. ringens, lišící se údajně především ztloustlými kořeny. Vzhledem k tomu, že naše rostliny je mají normální, považuji rostlinu z dnešního článku za C. peersii, i když je to vzhledem k vizuálné podobnosti vcelku jedno.
Carruanthus peersii patří podle našich zkušeností v rámci čeledi Aizoaceae mezi odolnější rostliny, vzhledově i pěstováním dosti podobné známějším „tlamičkám“ rodu Faucaria. U Carruanthus peersii je sice uváděna délka listů až 5cm, ale v kultuře většinou zůstávají rostliny drobnější, zato hojně odnožují a vytvářejí husté přízemní trsy těl. Listy jsou opatřeny po okrajích jen jakýmisi náznaky zoubků, které se na plném slunci zbarvují do růžova. 
Maximum slunce je v případě této drobné rostlinky základem pěstitelského úspěchu, který bývá celkem pravidelně korunován nádhernými žlutými květy o průměru 3-4 centimetry. Ty vyrůstají na červených stopkách většinou ze všech růstových středů rostliny, takže to bývá uprostřed léta opravdová paráda. Zvláštní je, že se květy otevírají většinou až v podvečer, a otevřeny zůstávají takřka do setmění! Pro tyto rostliny tedy rozhodně neplatí nádherný slovenský název „poludňovky“, používaný pro kosmatcovité miniatury kvůli jejich otvírání květů v poledních hodinách.
Carruanthus peersii je rostlina s dvěma výraznými obdobími plného růstu a vegetačního klidu, který prožívá od pozdimu do jara. V té době zaléváme pouze výjimečně, pokud zimujeme v chladnu (5-10°C), tak jednou či dvakrát za celou dobu v mírných dávkách za účelem doplnění zásob vody v kýlnatých listech s matně zelenou pokožkou.
Od pozdního jara do podzimu zaléváme naše rostliny každý týden vcelku vydatně, většinou večer a konvičkou shora přímo na těla. Tento způsob zálivky má preventivní účinek v boji s vlnatkou, která na podobných rostlinách snadno nachází úkryty. Možné je samozřejmě i letnění, ale v tom případě nesmíme zapomenout odstranit podmisku, aby rostliny nestály příliš dlouho ve vodě. Důležitý je pro zdar pěstování pravidelný přísun čerstvého vzduchu, který milují rostliny z čeledi Aizoaceae všeobecně.
Vzhledem k drobným rozměrům je Carruanthus peersii rostlinou vhodnou pro okenní pěstitele. Dospělé, květuschopné růžice listů nepřesahují většinou šest centimetrů, a nárůst bočních odnoží není zase až tak živelný. Při pěstování v bytě, a tudíž i teplejším zimování, je třeba rostlině dodávat  i v zimě přece jenom častěji vodu vždy ve chvílích, kdy pozorujeme výraznější sesychání a svrašťování listů. Ty spodní beztak odcházejí, ale do nejmladších je třeba po malých dávkách doplňovat vodu. Když se to podaří s citem, rostlina během zimy nepřirůstá, a zůstává přitom svěží.
Kdo podlehl kouzlu „tlamiček“ rodu Faucaria, pro toho bude tato drobná rostlinka z jihu Afriky příjemným zpestřením, protože je krásná i když zrovna nekvete. Na fotografiích můžete vidět naše rostliny ke kvetení se zrovna chystající i následně kvetoucí. Snímky byly pořízeny na přelomu července a srpna vždy v pozdních odpoleních hodinách. Květy byly trvanlivé, a rozvíjely se s železnou pravidelností vždy okolo 16.00 hodin po celý týden!