sukulenty

Zatímco většinu jihoafrických rostlin z čeledi Aizoaceae známe jako pěstitelsky oblíbené miniaturky (např. Lithops, Titanopsis, Frithia, Faucaria a další), v případě druhu Carpobrotus edulis máme co do činění s rostlinou nezvykle robustní. Její plazivé stonky mohou dosáhnout délky i několika metrů, a s rostlinou se můžeme setkat kromě její domoviny na jihu Afriky také na mnoha jiných místech světa.
Rod Carpobrotus zahrnuje více než dvacet druhů, ale pouze rostlina z dnešního článku má květy bíložluté v nejrůznějších odstínech (ostatní většinou červené nebo červenofialové). Jsou známy i případy květů jemně narůžovělých, ale v populacích této rostliny tvoří pouhý zlomek. Květy se jako u většiny příslušníů čeledi Aizoaceae otevírají pouze za slunečných dnů, a na noc se zase zavírají. Dosahují průměru 10cm, ale za příhodných podmínek mohou být ještě větší! V přírodě je opyluje množství nejrůznějších brouků i samotářské africké včely. K pozoruhodnostem patří plody této rostliny. Na rozdíl od suchých tobolek většiny jiných rostlin z čeledi Aizoaceae jsou to šťavnaté bobule, které bývají na jihu Afriky vítanou potravou pro antilopy i mnoho drobnějších zvířat.
Carpobrotus edulis roste v přírodě především v pobřežních oblastech, a stejně tak je tomu i na mnoha jiných místech světa. Z jihu Afriky se postupem času tato rostlina rozšířila do Středomoří, Makaronésie, Austrálie a na Nový Zéland, ale i do Severní a Jižní Ameriky. Její populace lze nalézt dokonce i na jižním pobřeží Anglie! Je to rostlina nesmírně odolná, a její kořeny dokáží poměrně těžké stonky spolehlivě udržet i v místech, kde s tím mají jiné rostliny problémy. Carpobrotus edulis je také na mnoha místech první rostlinou, která začne zarůstat půdu po jejích sesuvech nebo těžbě. Proto je právě ona hojně využívána ke zpevňování písečných dun, nebo také půdy narušené erozí. V Kalifornii zase C. edulis nachází uplatnění při zpevňování železničních náspů. Dalším využitím jsou výsadby celých pásů této silně dužnaté rostliny podél plotů lidských obydlí jako preventivní ochrana proti požárům!
Carpobrotus edulis se v kultuře příliš často nepěstuje, s výjimkou využití v parcích a na promenádách měst v teplejších částech Evropy. Řeknu vám proč tomu tak zřejmě je, a hned potom proč by se podle mého soudu tato rostlina pěstovat vyplatila. Důvodů k tomu totiž existuje více než dost! Nepěstuje se především díky svým rozměrům. Roste dosti bujně, a také je to kytka hodně rozpínavá, takže zabírá relativně velkou plochu. Kam byla zavlečena, tam často válcuje místní flóru neuvěřitelným způsobem, což je způsobeno i její skromností a velkou odolností proti slunečním paprskům a suchu. Druhým důvodem je příliš krátké vegetační období v našich podmínkách, zvláště když vyjde tak podivné a krátké léto jako bylo to loňské. Na jižní polokouli prý rostlina kvete od konce léta do podzimu, zatímco na severní od jara do počátku léta. Příliš krátkých dnů v našich podmínkách způsobuje, že se pěstitelé nádherných květů zpravidla vůbec nedočkají. Carpobrotus edulis samozřejmě výborně snáší letnění, které zvyšuje šanci spatřit nádherné květy! Carpobrotus edulis ale v žádném případě není rostlina mrazuvzdorná. Proto je ji třeba stěhovat na zimu pod střechu. Zimu prožije klidně v chladnu a téměř nasucho, ale vzhledem ke zmíněným  rozměrům odrazuje většinu pěstitelů, zápolících především v zimě s nedostatkem prostoru! Z toho důvodu jsme se této rostliny  kdysi dobrovolně zbavili i my!
Předností rostliny jsou naopak mnohé její léčivé účinky na lidský organismus. Plody přitom tvoří jen nepatrný zlomek jejího využití v lidovém léčitelství (např. při léčení zácpy). Především se využívá šťávy, které jsou mohutné dužnaté listy trojůhelníkového průřezu plné. Smíchaná s vodou je využívána třeba při léčení průjmových onemocnění. Díky svým antiseptickým účinkům se z ní podobným způsobem vyrábí i kloktadlo k léčení zánětů a bolesti v krku. Šťáva je také dokonalou dezinfekcí ran, vznikajících v létě z bodanců komárů a jiného otravného hmyzu. Také se její pomocí léčí pásový opar, popraskané rty, klasické opary, odřeniny, hojivě působí i na popáleniny, a to i ty způsobené sluncem. Šťáva Carpobrotus edulis hojí i podrážděnou kůži alergiků! V lidovém léčitelství na jihu Afriky je rostlina používána i k mnoha jiným účelům, např. při léčení cukrovky, z plodů se zase vyrábí velice účinné projímadlo. Plody zdejší domorodci prokazatelně pojídali už ve starověku! Již někdy od 17. století se z toho důvodu rostlině také říká „hotentotský fík“.
Je tedy dost důvodů pěstovat tuto rostlinu od jara do podzimu venku na zahradě a na plném slunci, a na zimu jí najít kousek místa v chladné verandě, kde přežije takřka nasucho, protože zásoby vody v listech a stoncích má obrovské! Podobně jako u jiných sukulentů s prokazatelně hojivými účinky se i v tomto případě vyplatí rostliny zbytečně neošetřovat chemickými prostředky, což při letnění v podstatě není potřeba. A taktéž zbytečně chemicky nepřihnojovat, a raději rostliny častěji přesazovat. Podle mého soudu je tato rostlina z pěstitelského hlediska mnohem snadnějším zdrojem léčivé šťávy, než třeba známá Aloe vera (A. barbadensis) a některé další druhy. Navíc se rostlina docela snadno množí řízkováním. Jen ji v žádném případě nesmíme ošidit o maximum slunečních paprsků, protože jinak je nevzhledná a ve stínu při neopatrné zálivce ráda zahnívá!
Snímky Carpobrotus edulis jsme pořídili na počátku října v blízkosti městečka Porto da Cruz na severním pobřeží ostrova Madeira. S rostlinou se ale můžete setkat, a asi jste se i mnozí již setkali, na svých dovolených v Chorvatsku, Řecku, Itálii a řadě jiných míst. Všude tam jsou jí porostlé kamenné zídky i záhonky před hotely i obydlími místních.