sukulenty.estranky.cz

Na sukulenci jsme u begonií už zvyklí. Především známe ty s podzemními hlízami a dužnatými stonky, ale na našich stránkách jste se už mohli dočíst také o begoniích s tlustými kmeny (Begonia dregei). Rostlina z dnešního článku se od ostatních liší v mnoha ohledech, z nichž dvě odlišnosti jsou opravdu výrazné. Begonia venosa má totiž sukulentní listy a zároveň snáší plné slunce!
Na jeho paprsky je přivyklá ze své domoviny, kterou je daleká Brazílie, kde roste jako až metr vysoký a hojně rozvětvený keř. Její listy jsou velké (až 15cm), a díky značné tloušťce i velice těžké. Jejich povrch je pokryt jemnými chloupky, chránícími rostlinu před zbytečným odpařováním vody z nitra listů i proti palčivým slunečním paprskům, a způsobujícími jejich specifické stříbřité zbarvení. Na horní straně listů je porost chloupků řidší, zato spodní strana  jimi bývá porostlá hustě a na omak proto připomíná jemný plyš. Na horní plochy listů se ale sahat nevyplatí, protože poškozená vrstva chloupků se jen těžko regeneruje.
Srdčité listy o narůstají na dužnatých, ale nedřevnatějících stoncích, které bývají při neopatrné manipulaci značně lámavé, což částečně způsobuje i zmiňovaná váha listů (ty jsou lámavé také). Stonky jsou obaleny šustivými suchými skelety listenů, podobně jako to známe u některých dalších sukulentních rostlin (např. rodu Sceletium). Rostlina je navíc proti odpařování vody v době veder chráněna i voskovitou vrstvou na povrchu listů, a chloupky bývají hustě porostlé i dlouhé květní stvoly, nesoucí drobné květy bílé barvy.
Co se kvetení týče, patří Begonia venosa v říši sukulentů k přeborníkům, protože drobné kvítky rostlinu zdobí prakticky nepřetržitě od jara až do podzimu. Květy jsou samosprašné a v plodech bývá velké množství droboučkých semen. Jen je třeba být trpělivý a nechat je pořádně vyzrát až téměř k prasknutí.
Jak již bylo řečeno, Begonia venosa velice dobře snáší plné slunce, zvláště když je od pozdního jara do podzimu umístěna venku. Dešťové kapky díky kombinaci několika ochranných prvků na povrchu listů nikdy dlouho nepobudou a vzápětí odtančí jinam. Část vláhy přitom ale stačí zachytit chloupky na jejich povrchu, zatímco přebytek vody mezitím spolehlivě odpudí vosk tamtéž! Díky několik milimetrů tlustým listům a dužnatým stonkům si Begonia venosa neustále uržuje vydatnou zásobu vody, a bez zálivky je schopna přežít neuvěřitelně dlouhá období. Při extrémně dlouho trvajícím suchu zasychá jen zlomek nejstarších listů a ty zbývající se nejrůznějším způsobem pokroutí, čímž velice účelně zmenšují plochy nastavené letnímu slunci! Při umístění venku však musíme pamatovat na nějaký způsob ochrany proti dešti, protože při trvalejším přemokření substrátu hrozí v chladnějších dnech hniloba kořenů, která se rychle přenáší i na dužnatý stonek a může v krátké době zničit celou rostlinu.
Chytrá a krásná zárověň je tato brazilská kráska, jejímuž množení se v posledních letech konečně věnují také některé velkopěstírny především v Dánsku a Nizozemí. Protože rostliny si nechají dlouho líbit „péči“ personálu v našich supermarketech se zahradnickým zaměřením, většinou bojují v těchto prodejních zařízeních o holý život s mnohem větším úspěchem než většina jejich sukulentích kolegů! Jednu takovou rostlinu na odpis jsme kdysi koupili za babku ve výprodeji takového supermarketu, protože ji personál mylně považoval za kandidátku smrti díky jejím zkrouceným listům. Bizarní pokroucení je však v případě mladých listů naprosto přirozené, o čemž ale prodavači neměli ani potuchy! O této příhodě jsem psal do časopisu „Svět exotických rostlin“ (5/2004) v článku „Brazilská kráska z výprodeje“. Za osmadvacet korun českých tehdy Ivana nakoupila v Baumaxu vskutku hodně parády!
V tomto článku jsem se také zmiňival o výsevu semen, jichž tato rostlina z čeledi kysalovitých (Begoniaceae) produkuje neuvěřitelné množství. Tehdy to byl jenom pouhý pokus, protože množit se samozřejmě dá i řízkováním nebo z jednotlivých listů. Jenomže ten pokus byl tak úspěšný, že jsme potom nějaký čas vysévali pravidelně, protože semenáčky se vyvíjely vcelku rychle a pěstitelé o ně měli neustále zájem, protože nikdo jiný je tehdy nenabízel!
Semenáčky Begonia venosa mívají listy zpočátku takřka holé, a tím pádem i sytě zelené! Teprve po nějakém čase začnou na jejich povrchu vyrůstat první chloupky. Semena klíčila často už druhý nebo třetí den po výsevu na vlhký rašelinový substrát a velice brzy je bylo nutno pikýrovat, protože jinak by z nich vznikla hustá spleť, kterou pak od sebe nebylo možné oddělit! Semenáčky bývají zpočátku vratké, což je způsobeno jejich ještě tenkým kmínkem a zároveň již mnohdy dost těžkými lístky. Nejdříve jsme se jim pokoušeli poskytnout nějakou oporu (např. špejle), ale později jsme nalezli schůdnější a praktičtější způsob. Začali jsme je při přesazování sázet trochu hlouběji, tak jak jsme zvyklí u některých hmyzožravých rosnatek (např. D. capensis). Jakmile pokryjí jemné chloupky celou plochu listů, zatímco ta spodní bývá chlupatá již od útlého věku, rostliny jsou již odolné proti slunečním paprskům a otužilé jako jejich dospělí příbuzní.
Begonia venosa (venosa = žilnatá, žilkovitá) je rostlina velice efektního vzhledu, který můžeme ještě vylepšit občasným zkrácením příliš dlouhých výhonů, čímž dosáhneme zvýšeného nárůstu nových, vyrůstajících zpravidla z úpatí původního kmene. Rostlina tak získá kompaktní tvar, jehož udržování napomůže i dostatek slunečních paprsků a střídmější zálivka (jednou týdně bohatě stačí!). Zimu tato begónie prožije jak při pokojové teplotě a mírnější zálivce, tak i někde na chladnější chodbě nebo v zimní zahradě. Pokud ji zimujeme v teple bytu, pak vždy na nejsvětlejším možném místě.
Každopádně tato rostlina z daleké Brazílie nezklame milovníky křehké krásy, bizarních tvarů a zajímavých zbarvení, stejně jako nás, milovníky dobrého fotbalu, nezklamou nikdy míčoví kouzelníci z této chudé země, kde fotbal a sambu lidé milují nade vše!
Po úvodním snímku kvetoucí Begonia venosa následuje pohled na její stonek, chráněný suchými  skelety listenů. Na třetí fotografii je květenství brazilské begonie s již se vyvíjejícími plody (semeníky)! A na závěr ještě jeden pohled na krásné listy Begonia venosa.