sukulenty.estranky.cz

Tato rostlina z čeledi kysalovitých (Begoniaceae) je vítaným zpestřením pro netrpělivé milovníky pokojových bonsají. Zároveň však musí být její majitelé připraveni co chvíli s konvičkou, protože se jedná o rostlinu mimořádně žíznivou, a to především v nejteplejších měsících roku.
Begonia dregei je vcelku běžně pěstována v mnoha sukulentářských sbírkách, ačkoliv se o klasický sukulent nejedná, a rostlina má také v mnohém odlišné požadavky než většina rostlin tučnolistých. Podobně jako sukulenty se ale umí vypořádat s kratšími obdobími sucha, a to díky ztloustému kmínku, který tvoří vcelku pevný základ celé rostliny.
Ačkoliv Begonia dregei pochází z jihu Afriky, přímé slunce zrovna nemusí. O to více miluje teplo, i když i v tomto případě platí okřídlené rčení „všeho s mírou“, a teplomilnost platí zejména pro zimní období částečného klidu. Přestože se jedná o rostlinu vcelku odolnou a snadno pěstovatelnou, chlad v kombinaci s vodou je pro ni samozřejmě smrtelnou kombinací. Právě v chladu a přemokřeném substrátu často a rychle uhnívá její ztloustlý kmínek, který sice budí zdání dřeva, ale je to v podstatě jen hezky obalená nádrž s vodou.

Od konce jara až do příchodu podzimu miluje Begonia dregei letnění na přistíněném a chráněném stanovišti za pravidelné zálivky alespoň dvakrát týdně, samozřejmě v závislosti na vývoji počasí. Byť jen chvilkový nedostatek vody nám dává okamžitě najevo svěšenými listy, které jsou tenké, nesukulentní a hluboce vykrajované. Begonia dregei je rostlina velice variabilní, a ve sbírkách se proto můžeme setkat s  množstvím nejrůznějších typů rostlin, lišících se především tvarem, ale někdy i zbarvením drobných listů. Pěstitelé je vlastní pod nejrůznějšími názvy, ale v podstatě se jedná o rostliny totožného druhu, představující zmíněnou variabilitu.
Begonia dregei roste poměrně rychle, a její korunu je nutné čas od času prostříhat (často i na úkor květů), jinak  rostlina připomíná  spíše smuteční vrbu. Řízky dobře koření i ve vodě, přičemž vhodnější je k tomuto účelu používat ty ze silnějších větví. Pokud používáme k množení jakýkoliv propustný substrát, je vhodné řízky nejdříve zbavit většiny listů i některých bočních větviček, které zbytečně odčerpávají sílu potřebnou k zakořenění.
Zimování je vhodné teplejší (nad 15°C) a při mnohem střídmější zálivce. Begonia dregei je, vzhledem k výše uvedeným požadavkům, velice vhodnou rostlinou pro celoroční pěstování za oknem bytu. Může to být klidně okno západní, nebo jakékoliv jiné, kam nedopadá příliš slunečních paprsků.
I tam rostlina spolehlivě kvete po většinu léta drobnými květy, které se nejčastěji objevují na vrcholcích větví, a bývají samčí i samičí na jediné rostlině. O rostlině je v literatuře často uváděno, že je samosprašná, ale tvorba droboučkých semen není v jejím případě ani zdaleka tak pevným pravidlem, jako například u sukulentní Begonia venosa z daleké Brazílie!
Begonia dregei snáší i velice radikální řez, jímž docílíme nejenom výraznější ztloustnutí kmínku, ale především hustou korunu a kýžený tvar stromku. Na řez rostlina reaguje spontánně nárůstem množství nových výhonů ve velice krátké době. V literatuře je sice často uváděno, že Begonia dregei může dosáhnout výšky pouhých 30cm, ale na vlastní oči jsem viděl rostliny podstatně vyšší. Záleží jakým způsobem je prováděno tvarování, a jak pevná je koruna. Při živelném růstu se samozřejmě vrcholky větví vlastní vahou ohýbají zpět k zemi. Při častém řezu není výjimkou, když ztloustlý kmínek u báze dosáhne průměru i deseti centimetrů.
Jen pro zajímavost uvádím, že obě rostliny na fotografiích přesáhly tu pomyslnou výškovou hranici třiceti centimetrů už dávno, přestože se jedná o vcelku mladé a často stříhané řízkovance. Ta kvetoucí byla v době fotografování vysoká 42cm, a druhá pouze o čtyři centimetry nižší! Kmínky obou dosahují u báze průměru asi pěti centimetrů. Stáří těchto rostlin odhaduji asi na tři a půl roku! Na zbylých fotografiích jsou květy na vrcholcích  větví Begonia dregei, a také baňatý základ kmene jedné z nich.