sukulenty.estranky.cz

Čeleď šruchovitých (Portulacaceae) tvoří pestrou a zdánlivě nesourodou směsici rostlin, z nichž bezkonkurenčně nejznámější je Portulacaria afra. Zatímco tato notoricky známá rostlina stromovitého vzrůstu může dosáhnout i několikametrových rozměrů, mezi jejím příbuzenstvem jsou zastoupeny i rostliny miniaturní, jejichž velikost lze počítat pouze v centimetrech a dlouhý čas jejich života dokonce jen v milimetrech. Zvláštní je i skutečnost, že robustnější druhy rodů Portulacaria nebo Ceraria mají malinkaté, takřka nepostřehnutelné kvítky nenápadného zbarvení, zatímco opravdoví trpaslíci často disponují květy pestrých barev a v porovnání se samotnými rostlinami i značných velikostí. Tak je tomu například s mnohými rostlinami rodu Portulaca, lidově zvanými šruchy. Vysévají se právě kvůli svým pestrým květům nejrůznějších barev, které pak z předokenních truhlíků září po celé léto. A do této skupiny lze zařadit i většinu rostlin rodu Anacampseros. 

Kdysi to býval velkorod, ale na sklonku minulého století byla asi třetina jeho druhů zařazena do rodu Avonia. Dá se říci, že v tomto případě zcela oprávněně a i pro laického milovníka sukulentů naprosto logicky. Absolutně nejznámějším druhem z těch, které v původním rodu setrvaly, je Anacampseros rufescens z jižního Kapska. Tato rostlina patřila k úplně prvním, které se v druhé polovině 80. let minulého století objevily v naší začátečnické sukulentářské sbírce. Měl ji tehdy snad úplně každý, protože její pěstování i množení bylo velice snadné. Dokonce tak, že mladé rostlinky se často objevovaly i na nejrůznějších místech skleníku, aniž bychom se o to my nějak přičinili. 

Anacampseros rufescens ve své přírodní podobě je rostlina vcelku nenápadná. Jejím základem je ztloustlý dužnatý stonek, dichotomicky se dělící a nesoucí na svých vrcholcích spirálovitě narůstající růžice sukulentních listů matně zeleného zbarvení, mezi nimiž vyrůstají pevné chlupy špinavě bílé barvy. Ty jsou modifikovanými palisty a napomáhají rostlinám při jejich boji se slunečními paprsky. Stonky mohou dorůst výšky 8-10 cm, ale to už často začínají ztrácet vzpřímený růst a poléhají. Obranou proti tomu může být vysazování více rostlin do společné nádoby, kterou záhy velice rychle zarostou až k samým okrajům a poléhat prakticky nemají kam.

Zatímco Anacampseros rufescens v tradiční podobě není rostlinou příliš nápadnou, ve svém variegátním provedení je naopak naprosto nepřehlédnutelná. Částečná ztráta chlorofylu v listech se projevuje u každého sukulentního druhu trochu jinak. U některých bývají listy zelenobílé, jindy žlutozelené, ale třeba v případě Sedum rubrotinctum se ztráta chlorofylu projevuje sytě růžovým zbarvením celého povrchu listů (cv. Aurora). Anacampseros rufescens v tomto ohledu zaujme snad každého. Na jediném listu najdeme žlutou, přecházející v bílou, sytě zelenou, měnící během sezóny několikrát odstín a ještě červenou různé intenzity, přecházející na podzim v růžovou takřka reflexní. Takový divoký čardáš barev, dalo by říci.

Jedno však mají klasické i pestrobarevné rostliny Anacampseros rufescens společné, a to jsou nepřehlédnutelné květy. Bývají v různých odstínech růžové, ve srovnání se samotnými rostlinami poměrně velké a v obou případech jich bývá za jedinou sezónu neuvěřitelné množství. Nesou je tenké, nevysoké stvoly, které se pod vahou poupat velice záhy ohýbají a všelijak kroutí. Květy se otevírají pouze za slunečného počasí. Pokud je delší dobu zataženo, na slunce nečekají a okamžitě se promění v plody. Ty vyzrávají neskutečně rychle a jakmile se tak stane, při dotyku v nich světlá a poměrně velká semena zvláštně chřastí. Anacampseros rufescens byl vůbec první kleistogamickou sukulentní rostlinou, s níž jsme se v praxi setkali. K opylení dochází i uvnitř nikdy neotevřených květů a semena se jen za pomoci silnějšího průvanu ve skleníku mohou ocitnout i velmi daleko od mateční rostliny, kde pak bez problémů vyklíčí. Zatímco semenáčky klasických rostlin jsou zpočátku vcelku nenápadné, ty pestrobarevné nelze přehlédnout ani omylem.  

Pestrobarevné rostliny Anacampseros rufescens vyžadují maximum slunečních paprsků, pokud mají být jejich listy výrazné. Od jara do podzimu je máme v letním makroloňáku, kde vody dostávají sice dost, ale přece jenom méně než většina ostatních sukulentů. Trvalejší přemokření totiž vede k občasným hnilobám ztloustlého stonku. Proto když vodu dostanou, tak vždy jen v malých a raději častěji. Jakmile pominou chladná rána, kdy teploty klesají k bodu mrazu, můžeme už rostliny zalévat shora přímo na těla. Venku jsme je zatím nikdy neletnili, protože pobyt pod širákem prakticky znemožňuje regulaci vody. 

Zimování snesou klidně i chladnější (5-10°C), ale za předpokladu opravdu jen symbolické zálivky jednou za měsíc. Lepší jsou rostliny se svraštělými listy, než s černými díky houbovým onemocněním a hnilobě. Při teplejší zimování lze samozřejmě zalévat častěji, ale vždy musíme mít na paměti, že světla bývá tou dobou chronický nedostatek. Listy tohoto druhu se často svrašťují i během letní sezóny, což ale pěstitele nemusí nikterak znepokojovat. Především se to stává během letních veder, kdy je spíše kropíme než zaléváme, a kdy se také z jejich listů na nějaký čas vytrácí ono pestré zbarvení.

Snadné množení se nabízí samo díky výše uvedeným údajům o samovolné tvorbě semen. Kromě jejich výsevu lze Anacampseros rufescens 'Sunrise' množit i vegetativně rozdělováním trsů nebo zakořeňováním jednotlivých vrcholů. Při troše fantazie lze tuto rostlinu i částečně tvarovat za pomoci povysazení ztloustlého stonku a právě krácení vrcholů, čímž podpoříme hojnější větvení. Nutno ale dodat, že docela určitě existují vhodnější rostliny k tvarování. V rámci blízkého příbuzenstva z čeledi Portulacaceae především již zmíněná Portulacaria afra v mnoha svých podobách, a stejně tak oba nejznámější zástupci dalšího rodu Ceraria namaquensis a Ceraria pygmaea. Pokud ovšem chce pěstitel svoji sbírku během sezóny prozářit, je rostlina z dnešního článku pro takové účely jako stvořená.

Obr.č.1 – mladá rostlina s květnovým poupětem v květináčku 5,5cm, č.2 – otevírající se květ na konci měsíce máje, č.3 – záplava poupat na konci června, č.4 – dvojice rozkvétajících rostlin na počátku července, č.5 – a jeden z kvítků zblízka, č.6 – nejvýraznější zbarvení listů 'Sunrise' se objevuje teprve s příchodem podzimu