ALOINOPSIS MALHERBEI
Aloinopsis malherbei je v rámci svého rodu rostlinou jen těžko zaměnitelnou, a to především díky tvaru poměrně širokých listů. Ty se od stonku směrem k tupému zakončení ještě neustále rozšiřují a jejich okraje jsou zdobeny výraznými bílými bradavičkami, stejně jako spodní část jejich zakončení. Na mladých rostlinách nejsou bradavičky ještě tak patrné, takže se těm dospělým nějaký čas příliš nepodobají. Listy bývají podle množství slunečních paprsků tmavě zelené až modrošedé, stonek rostliny takřka neviditelný, jen řídce větvící. Pokud má rostlina dostatek světla, zůstává kompaktní, i když postrádající nějaké pravidelnější uspořádání.
Druh pochází ze západního a severního Kapska, kde roste v nadmořských výškách 800-1200 metrů, většinou v kamenitých vápencových oblastech s minimem zimních srážek. Hledání rostlin v přírodě prý bývá velmi obtížné, protože nad povrch země často vystupují pouze konce jejich listů, zatímco zbytek rostlin je zavátý prachem z okolní půdy. Rostlina byla popsána v roce 1948 Louisou Bolusovou (1877-1970), ženou sice bez věděckého vzdělání, přesto velmi uznávanou botaničkou a znalkyní jihoafrické sukulentní fló
ry. Nejprve byla rostlina řazena k příbuznému rodu Nananthus (jako Nananthus malherbei).
Protože listy Aloinopsis malherbei dosahují maximální délky 25mm, nejedná se ani v dospělosti o velkou kytku, která by svého pěstitele vytlačila z bytu. Květináč o průměru 8cm může dlouhá léta hostit i hodně početnou rodinku tohoto druhu. Příjemnou a výraznou ozdobou této rostliny bývají její květy na krátkých stopkách (20-25mm), dosahující průměru 16-20mm a otevírající se v našich podmínkách nejčastěji během zimy nebo předjaří. Jejich barevná škála je velice pestrá. Můžeme se setkat s květy lososového odstínu, stejně jako s oranžovými, žlutými v nejrůznějších tónech i s nádechem hnědé, obvykle při jejich obvodu. Dvě z našich rostlin, pořízených jako malé semenáčky v roce 2013 u pana Hušnera v Hýskově, nám vykvetly o letošních vánočních svátcích. Poupata měly již loni, ale ta se nakonec naplno vůbec neotevřela, nebo jsme to aspoň nestačili zaregi
strovat. Jen málokteré vánoce totiž bývají tak štědré na sluneční paprsky jako byly ty v roce 2015. Snímky kvetoucích rostlin jsme díky tomu pořídili tři dny před koncem loňského roku.
Pěstování Aloinopsis malherbei se v ničem zvlášť neliší od ostatních zástupců rodu. Hlavními růstovými obdobími jsou v našich podmínkách jaro a podzim, kdy rostliny pravidelně zaléváme každý týden, pokud se samozřejmě počasí nějak výrazně nepokazí. V létě rostliny sevřou listy k sobě a chrání tak růstové středy, které pod nimi na nějaký čas zcela zmizí. Po tu dobu zaléváme opravdu jen nárazově a v malých dávkách. Pravidelnou zálivku obnovujeme teprve ve chvíli, kdy pozorujeme otevírání růstových středů. Aloinopsis malherbei se snažíme zbytečně nepolévat na listy, protože ne vždy máme k dispozici dešťovku a jejich povrch nabízí spoustu místeček k usazování solí z té vodovodní. Pěstujeme jako veškeré její příbuzenstvo v propustném substrátu s velkým podílem písku. Aloinopsis malherbei snáší na podzim poklesy teplot k bodu mrazu naprosto spolehlivě, proto můžeme rostliny stěhovat na zimoviště až mezi posledními. V chladném skleníku 
(5-10°C) zaléváme během zimy většinou jednou za měsíc, a tento rytmus neměníme ani v době násady poupat, která zůstávají dlouhou dobu nenápadně ukryta ve spleti listů.
Aloinopsis malherbei se množí ponejvíce výsevem drobných semen, ale je tu samozřejmě také možnost vegetativního množení zakořeňováním jednotlivých těl. Komu by se ale chtělo zbytečně zasahovat do trsů, které přirůstají velmi pomalu? Vzhledem k nepatrným rozměrům je možné i po letech pěstovat dospělý trs Aloinopsis malherbei na parapetu nejsvětlejšího okna domácnosti. Přes léto je pak velice vhodné rostliny přestěhovat na ten venkovní. Pěstitel tím značně zvyšuje šanci, že i za oknem svého bytu se během následující zimy dočká květů.
Dvojice snímků v úvodu ukazuje ještě mladé rostliny v zimě roku 2013, na druhém z nich je již patrné poupě. Na dalších jsou dvě rostliny, kvetoucí během vánoc roku 2015.
