Jdi na obsah Jdi na menu
 


ALOE PEGLERAE

4. 1. 2009

ObrazekTato nádherně modrá aloe se u nás v posledních letech objevila díky produkci západoevropských kaktusových pěstíren, jejichž majitelé si uvědomili v podstatě předem zaručený komerční úspěch mimořádně hezké rostliny. Rozsáhlý rod Aloe z čeledi liliovitých (Liliaceae) nabízí pěstitelům množství nádherných druhů, z nichž některé svou krásou výrazně vybočují z normálu. Právě takovou je Aloe peglerae z jihoafrického Transvaalu. Její modrozelené listy dosahují délky až 30cm při šířce 5-6 centimetrů. Jsou hustě narostlé v přízemní růžici a jejich konce se po nějakém čase naklánějí směrem k růstovému středu. Celek pak vypadá jako ostnatá koule, protože ojíněné listy jsou ostny porostlé nejenom na hranách, ale také na své spodní straně. Obrazek
Korunu všemu dodá nízké květenstvé s desítkami hustě nahloučených květů červené barvy. Když člověk tu nádheru spatří na internetu, okamžitě ho popadne nutkání vyrazit na jih Afriky a vidět tu kytku na vlastní oči. Aloe peglerae se díky nenechavcům stalo v přírodě druhem na pokraji vyhynutí, a jeho spásou se stal až účinný záchranný program. Nyní už je o budousnost druhu zjevně postaráno, i když mladé rostlinky z pěstíren budou nejspíše množené z meristému, takže  možná všechny pocházejí z jediné rostliny. Stejně tedy bude záležet na afrických včelách, ptácích a ochráncích přírody, na nichž především leží tíha odpovědnosti za zachování druhu, který by nám sukulentářům asi hodně chyběl.
ObrazekAloe peglerae je rostlina na plné sluníčko, což jsme si v praxi vyzkoušeli. K modrozelené se vlivem slunečních paprsků přidá na hřbetech listů ještě růžovofialový nádech. Postupně tmavnoucí ostny se stávají kontrastními, takže na českém slunci je to kytka velice fešná. Pokud má dostatek slunce, může i hodně vody, ale pouze v nejteplejších měsících. Zjara a na podzim zaléváme v mírnějších dávkách, ale pravidelně, i když rostlina by vydržela bez vody značně dlouhou dobu. Sluneční palbu snáší Aloe peglerae ještě mnohem lépe než třeba známé A. marlothii a další druhy s modrozeleným povrchem listů.
Zimu přečkávají naše rostliny takřka nasucho při 10-12°C. Čas od času jim dáme trochu vody, která ze substrátu rychle zmizí, aniž by na listech rostlin nastaly jakékoliv změny.Obrazek
Voskovitá vrstva na povrchu listů se při neopatrné manipulaci s rostlinou může snadno smazat, a její obnova je pak dlouhodobou záležitostí.Trocha opatrnosti se tedy každopádně vyplatí. Pokud rostlinu uchopíme při sázení až dole o kořenového krčku, jedinými skvrnami na ojíněném povrchu zůstanou ty čárkovité, které jsou přirozenou ozdobou rostliny. Vznikají už při nárůstu čerstvých listů, na něž se otisknou tehdy ještě měkké ostny těch sousedních.
Květenství se asi u našich rostlin hned tak nedočkáme, protože jsou ještě příliš mladé. Na Tenerife jsme sice  viděli rostliny o poznání větší, ale ani ty ještě nekvetly. A na jih Afriky je to hodně z ruky. Zatím nezbývá než se obrnit trpělivostí, a čas od času se pokochat tou krásou na internetu.
Na úvodní fotografii jsou naše mladé rostliny Aloe peglerae, a následuje jeden pohled zblízka do listové růžice. Druhá dvojice snímků je pořízena na Tenerife, kde spousta krásných a letitých exemplářů rostla v jemném přistínění stromovitých jatrof (Jatropha), jejichž listím byly listové růžice částěčně zapadané.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Konzumace

(Lucie , 21. 4. 2019 15:13)

Da se konzumovat?