Jdi na obsah Jdi na menu
 


ALBUCA SPIRALIS

20. 10. 2018

dscn1848.jpg I po desetiletích pěstování člověk pořád po něčem touží. A to je dobře, protože jinak by ustrnul, uspokojen tím co už má. Především zimní brouzdání po internetu neustále nabízí spoustu inspirace, nenápadně vybízející pěstitele k cestě za dalšími metami. Přesně tak jsem i já jednoho zimního večera spatřil úchvatnou kytku se spirálovitě stočenými listy, tvořícími místy neuvěřitelné propletence. A k tomu ještě žlutavá květenství povědomého vzhledu, která jsem už přece někde musel vidět. Skrze obrazovku jako bych najednou cítil i jejich pronikavou vůni.

Albuca spiralis z jihoafrického Kapska mi hned napoprvé naprosto učarovala,dscn1837.jpg a pak ještě mnohokrát, znovu a znovu, protože její četná bizarní zákoutí jsou zároveň i velice fotogenická. Zatoužil jsem po ní okamžitě, byť tehdy jen v rovině teoretické. Vždyť kdybych ji předtím někde viděl nabízet, dávno už bych ji přece měl doma, protože tuhle kytku z čeledi Hyacinthaceae prostě nelze přehlédnout ani v hodně pestré společnosti jiných rostlin.

dscn1832.jpgDiskutovali jsme o ní také s jedním spřáteleným pěstitelem na jihu Moravy, kterého moje superlativy stran té kytky s podivně pokroucenými listy velmi zaujaly. Asi dva měsíce nato mi volal, že tu vytouženou cibulovinu objevil někde v Rakousku, a světe div se, nebylo to v květinářství nebo některé z velkopěstíren, i když právě z jedné z nich rostliny bezpochyby pocházely. Nalezl je totiž v obchodě, zabývajícím se spíše nábytkem a doplňky interiérů. Neváhal a koupil všechny, které tam tenkrát na prodej zrovna měli. Tři z nich se o dva týdny později ocitly u nás v Pávově.   

dscn5200.jpgAlbuca spiralis je doma na dosti rozsáhlém areálu v provincích Západní a Severní Kapsko, a stejně velký je i rozptyl nadmořských výšek, v nichž lze tuto cibulovinu spatřit. Začíná na 60m a končí někde nad hranicí dvou tisíc metrů. Roste údajně jak na prosluněných planinách, tak v řídkých lesích i křovinatém terénu. Na míru pokroucení koncových partií jejích listů má vliv právě intenzita oslunění a úhel dopadu slunečních paprsků v době jejich nárůstu. Podle údajů na botanických i cibulářských webech by se mělo jednat o druh se zimním růstem. To mi potvrdil i pan Petr Babula (za což mu samozřejmě děkuji), brněnský kaktusář a pěstitel cibulovin, jehož pozoruhodné pěstitelské výsledky občas sleduji na diskusním fóru plzeňského kaktusářského spolku.

 dscn1845.jpgAlbuca spiralis roste v přírodě většinou soliterně, nebo vytváří malé trsy cibulek, vznikající dělením té původní. Jak vyplývá z výše uvedeného, její květenství se objevují během zimy, zatímco příbuzenstvo z východních oblastí Jihoafrické republiky naopak v zimě odpočívá. Pro úplnost lze dodat, že rostlin rodu Albuca existují desítky druhů. Další s největší pravděpodobností teprve čekají na svůj popis, zatímco ta z dnešního článku je oficiálně známa již od roku 1782. Je to vcelku logické, vždyť takhle nápadné listy přece nemohou jen tak uniknout pozornosti vnímavého člověka, a nemusí to nutně být zrovna botanik. Autorem popisu je Carl Linné mladší, syn věhlasného botanika, který svého otce přežil o pouhých pět let a popis rostliny z dnešního článku byl zveřejněn pouhý rok před jeho předčasným umrtím. dscn1844.jpg

Trojice našich nováčků se v Pávově ocitla sice k naší velké radosti, bohužel ale v období nejméně vhodném na přemýšlení jak nejlépe s nimi naložit, o studiu podrobnějších informací o nich ani nemluvě. Pěstitelská i zasilatelská sezóna roku 2015 byla již v plném proudu, venku vrcholila jedna z mnoha vln veder a jediné co bylo třeba udělat co nejdříve jsem neprodleně učinil. Vysadil jsem nádherně olistěné cibule (byl přitom červenec!) z hliněných květináčů a jejich kořenové baly z většího zbavil pěstírenské rašelino-kokosové směsi. Při této činnosti jsem si povšiml, že jedna z rostlin má v růstovém středu zárodek budoucího květenství. Všechny tři naše rostliny se ocitly v plastových miskách a běžném substrátu, v němž pěstujeme takřka všechny naše sukulenty. Přesazené cibule jsem umístil do polostínu u zdi prosklené verandy, v těsné blízkosti neustále otevřeného okna. To vše v obavách, že po přesazení budou snadno zranitelné slunečními paprsky i vedrem, panujícím již řadu dnů nejenom ve sklenících, ale i venku. Den co den jsem je po ránu nebo večer kropil a jednou týdně vydatně zalil, nehledě na to, že by vlastně touto dobou už měly dávno odpočívat hlubokým letním spánkem. Jenomže k tomu se cibule evidentně neměly.

Naopak mi připadalo, jakoby se právě probudily. Jeden nový list stíhal druhý a květenství se postupně objevila i v růstových středech zbývajících dvou rostlin. Nebyl čas přemýšlet, zda jim rozhasili zaběhnutý životní rytmus už v pěstírně, nebo se kytky prostě jenom probudily někde na cestě díky neinformovaným prodejcům. A o existenci pana Babuly jsem navíc v té době ještě neměl tušení. Nezbývalo než se v tom letním shonu spoléhat na vlastní pěstitelský cit a přizpůsobit se v rámci možností situaci.

dscn2760.jpgCibulky dostávaly hojnost vody a jako z vody taky rostly, a následně i kvetly. Jejich květy na mohutných stvolech byly velice podobné těm, které jsme vídali takřka po celou zimu v našem skleníku u drobnějšího druhu rodu Albuca, o němž jsme psali v této rubrice už dříve (Albuca sp. Augrabies Hills/7.5. 2013). Také tyto letní silně voněly, ale jestli to byla zrovna vanilka a máslo, jak se píše v internerových článcích, to nedokážu ani s odstupem času posoudit. Jisté je, že květenství se vyznačovala velkou trvanlivostí, protože rostliny zdobila asi 5-6 týdnů a samotné cibule zcela vyčerpala. Žlutavé kvítky se otevíraly (spíše neotevíraly nebo napůl otevíraly) postupně a když se to představení začínalo nachylovat ke konci, omezil jsem trochu přísun vody a vadnoucí stvoly odstranil. Namísto ukládání k spánku se však růstové středy otevřely a začaly k mému překvapení produkovat další a další nové listy, s příchodem podzimu čím dál méně pokroucené, přesně v intencích informací z netu. Navíc se na dvou cibulích objevily zárodky dalších květenství, zatímco u třetí začala nadzemní zeleň žloutnout a uvadat. U té jsem utlumil vodu na minimum a její objem se následkem toho zmenšil asi o třetinu. Obě zbylé dostávaly vodu i nadále jednou týdně, byť v o mnoho menších dávkách než předtím.

dscn2080.jpgVeškeré snahy o převedení rostlin na zimní růst se však i v budoucnu míjely účinkem. Návrat k jejich přirozenosti se zkrátka nekonal. Proto následovala další pěstitelská provizoria. Jakmile jsem spatřil sebemenší náznaky povadlosti rostlin, omezil jsem vodu. Na každé jejich náhlé probuzení jsem reagoval častějším zaléváním nebo kropením (pokud bylo zrovna teplo). A tak je tomu dodnes. Rostliny nedodržují žádný pevný růstový řád, žádné střídání vegetace a odpočinku, jak se o tom píše v literatuře nebo na cibulářských diskusních webech. Jedna z cibulí časem uhnila, dvě zbylé se časem „rozpadly“ na více menších. Ty kvetou i nadále každoročně, jen pokaždé v úplně jinou dobu. Letošních květů jsme se například dočkali na počátku května, kdy by teoreticky měly kytky přinejmenším upadat do letního spánku, pokud by si odpočinku již dávno neužívaly.

dscn2112.jpgRostliny Albuca spiralis tedy máme už tři roky, aniž by se jejich životní rytmus v našich podmínkách nějak výrazněji ustálil. Od jara do podzimu není moc čas se jim věnovat. Když se nám zdá že rostou, tak je prostě zaléváme a kropíme. Jenže pokud by se nám podařilo dát jejich životu přírodní řád, připravili bychom se tím o krásu pokroucených listů, protože v době jejich plné vegetace by rostliny ve středoevropských podmínkách trpěly chronickým dostatkem slunečních paprsků. Neviděli bychom ty tmavě zelené spirálky, které daly rostlině jméno, což by byla věčná škoda. Měli bychom vlastně být docela spokojeni, protože ačkoliv je teoreticky pěstovat stále neumíme, rostou a kvetou, i když nepravidelně a kdy se jim zrovna chce. Smířeni s jejich nepřevychovatelností se těšíme z té africké krásy. Prý se jedná o rostliny samosprašné, ale nikdy jsme po odkvětu plod nespatřili. Možná jsme usychající květenství zlikvidovali příliš brzy. Přesto jsme jich už pár namnožili, to když se velké cibule rozpadaly na více maličkých. Třeba právě s nimi bude aspoň trošičku snadnější pořízení.

Trojice úvodních snímků byla pořízena na přelomu července a srpna roku 2015, na čtvrtém je detail listopadového květenství z téhož roku. Následuje dvojice pohledů do zajímavých zákoutí, jakých Albuca spiralis nabízí opravdu mnoho. Trojice fotografií v závěru článku je už z roku 2018. Ukazuje proměny trojice cibulek, vzniklých rozpadem jedné z těch původních. Z květenství na poslední z nich jsme se pro změnu těšili na počátku května.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář