sukulenty.estranky.cz

O pomíjivé kráse tvarů u kristát sukulentních rostlin jsme už v jiné rubrice (Tvarování a aranžování) nedávno psali. V případě kristátních rostlin rodu Aeonium to platí dvojnásob, protože jejich pomíjivost je takřka stoprocentní, a navíc nám často vlivem nedostatku slunečních paprsků s bizarním tvarem zároveň zmizí i jejich nádherné zbarvení. Nabízí se v této souvislosti také slůvko „dočasnost“, ale nerad ho používám kvůli asociaci s příjezdem nezvaných hostů z Rusi, kteří se tu pak zdrželi déle než bylo zdrávo. Takovou výdrž u kristát rodu Aeonium k naší lítosti v žádném případě očekávat nelze!
Hřebenové (hřebenovité, kristátní) formy aeonií jsou vždy tvarově zajímavé, a když navíc slunce zbarví listy nějakého zdařilého zahradnického kultivaru, máme před sebou rostlinu na níž je radost pohledět. Rostliny na fotografiích jsou kristáty Aeonium 'Atropurpureum'. Dříve pro ně byly používány nejrůznější a především vždy hodně dlouhé názvy, související s jejich druhovým zařazením k Aeonium arboreum a jeho poddruhům. Mnozí odborníci považují tento kultivar právě za barevnou mutaci této rostliny. V moderní literatuře (R. Schulz - AEONIUM in habitat and cultivation) už je vše přece jenom jednodušší a používají se i zkrácené názvy kultivarů. Každopádně je tato červenohnědá rostlina známa už od roku 1820 z ostrova Gran Canaria, odkud se postupně rozšířila do celého světa. O pěstování Aeonium arboreum i jeho barevných kultivarů jsme psali v rubrice „Pěstitelská praxe“ už 26.2. 1008.
Vraťme se ale k zmiňované pomíjivosti. Scénář bývá v drtivé většině případů naprosto stejný. Nádherný hřeben listů na plochém a směrem vzhůru se rozšiřujícím kmínku je opravdovou lahůdkou pro milovníky bizarností. Všeho ale jenom do času. Dříve či později totiž v těsné blízkosti hřebene začnou vyrůstat normální listové růžice. Nejprve jsem se je snažil likvidovat, ale časem jsem pochopil marnost svého počínání, protože jich narůstalo čím dál více. Protože rostou rychleji než původní hřebeny kristáty, rychle je i zarůstají, a to i přestože listové růžice bývají oproti těm z normálních rostlin o poznání menší. Jen plochý kmen zůstává ať se děje co se děje.
Výsledek je zvláštní a tak trochu rozpačitý. Plochý kmen s množstvím zdrobnělin známých listových růžic aeonií na vrcholu, mezi nimiž ještě zůstávají i nějaké kristátní hřebeny. Někomu se i toto podivné spojení může líbit, ale já obvykle sahám pro nůž nebo nůžky (ty většinou stačí) a snažím se z té spleti vykuchat nějaký hezký hřeben k dalšímu zakořenění a následnému pokusu o obnovení zašlé slávy. Kristáty aeonií naštěstí koření ještě rychleji než rostliny s normálním růstem, takže na výsledek není třeba dlouho čekat. Uprostřed léta to trvá třeba jenom tři dny!
Ale k něčemu jsou tyto polovičaté kristáty přece jenom dobré. Produkují neuvěřitelné množství drobných růžic s normálním růstem, jaké zdravé rostliny nikdy neposkytnou ani při velice razantním řezu. Navíc jsou růžice odebírané z kristát droboučké a rostou nesrovnatelně pomaleji než ty z normálních rostlin. Nabízí se jejich sázení do malých a mělkých misek, což s rychleji rostoucím příbuzenstvem dělat nelze!
A ještě je tu možnost návratu ke kristátnímu růstu. Stává se to sice méně často než například u příbuzných echeverií, ale občas se přece jenom zadaří a na již vzrostlém kmínku začne náhle narůstat nádherný a docela čistý hřeben. Ten se samozřejmě může zase kdykoliv vytratit, stejně jako zbarvení listů při nedostatku slunečních paprsků, provázejícím takřka celou českou zimu.
Příchod jara poznám nejenom podle probouzení rostlin ve skleníku, ale také návratem červenohnědého zbarvení na povrch listů těchto kultivarů rodu Aeonium včetně jejich kristát. Jsou pro mne v tomto složitém období na sklonku zimy každoročně dobrým vodítkem při zalévání. Jakmile jejich barva nabere intenzitu jakou vidíte na fotografiích, vím že mohu zalévat už docela pravidelně, aniž by to zanechalo neblahé následky na tvaru rostlin. Kristáty aeonií jsou vody stejně lačné jako jejich normálně rostoucí příbuzenstvo, takže jakmile se začnou zbarvovat, zalévám je už pravidelně a vydatně každý týden. Od května pak vodu dostávají každý týden klidně i dvakrát s výjimkou krátké letní dormance! Pokud chci mít rostliny pěkné a zároveň znepříjemnit život škůdcům, čas od času mírně klepnu prstem do jejich kmínků. Z husté koruny se vysypou zbytky suchých listů, v nichž si vlnatka s oblibou buduje svá hnízda. Když ještě po takovém proklepnutí následuje zálivka shora do husté spleti listů, na chemii můžeme klidně zapomenout, protože to už je pro jinak nepříjemné škůdce kombinace naprosto nesnesitelná.
Je zajímavé, že normální rostliny rodu Aeonium se zelenými listy nevytvářejí kristáty ani zdaleka tak často jako jejich barevné kultivary. Možná je to tak dobře, protože když se k zajímavému tvaru přidá ještě výrazné zbarvení listů, je z toho docela hezká podívaná. Ta jarní bývá pokaždé nejkrásnější!
Úvodní dvojice snímků byla pořízena na konci února, kdy už přece jenom občas vysvitlo sluníčko a listy kristátní rostliny Aeonium 'Atropurpureum' začaly získávat výraznější zbarvení. Stejná rostlina je i na třetím snímku (vpravo vzadu) z poloviny března společně s dvojicí dalších kristát. Barevná proměna za poměrně krátké období je zde zjevná! Každá kristáta je naprostý originál, ale všechny tři přitom pocházejí z rostliny na následujícím snímku. Na té je už patrná zmíněná  „dočasnost“ a rostlina  dnes slouží už pouze jako matečnice. Maličká kristáta na poslední fotografii je také z ní, a na startu do života si prozatím vystačí s prostorem 2,5x2,5 centimetru a minimem substrátu!