sukulenty.estranky.cz

O pěstování tzv. „Pouštní růže“ jsme v této rubrice na našich stránkách psali už 5.7. 2008, o omezených možnostech a některých způsobech jejího tvarování pak v příslušné rubrice docela nedávno. Adenium obesum je rostlinou nesmírně populární, ale zároveň pěstitelsky stále dost problematickou. Většinu uhynulých rostlin má na svědomí nedodržení základních pěstitelských podmínek, o nichž jsme psali už ve výše uvedeném článku této rubriky. Připomeňme si tedy to podstatné, oč bychom rostlinu v žádném případě neměli připravit, pokud chceme aby nám zdravě rostla, a především také kvetla. Právě vidina nádherných květů je totiž nejčastějším důvodem, proč si lidé vlastně Adenium obesum pořizují.
Od jara do podzimu potřebuje Adenium obesum ke spokojeném životu a hojnému kvetení maximum slunečních paprsků. V tom se neliší od drtivé většiny dalších sukulentů. Na rozdíl od nich ale vyžaduje i více tepla, a od jara do podzimu také o mnoho větší dávky vody, podávané navíc v častějších intervalech než jsme u většiny sukulentů běžně zvyklí.
Co máme vzadu na zahradě makrolonový průchoďák na letní pěstování našich sukulentů, konečně naše adenia dostávají co potřebují. Stěhujeme je tam ze zimoviště o něco později než ostatní rostliny, a také o něco dříve zase zpět do zimní zahrady a za okna bytu. Pokud je rok s normálním průběhem počasí, bývají v makroloňáku zhruba od druhé poloviny května. Jsou umístěny na jeho konci v blízkosti druhých dveří a jednoho ze střešních oken, posilujících ještě pohyb čerstvého vzduchu v makrolonovém tunelu.
Právě neustálý pohyb vzduchu urychluje prosychání substrátu po zálivce, což je dalším důležitým předpokladem úspěšného pěstování adenií. Přenášíme je sem již v plném růstu, ale ještě ne zcela přivyklé na plné slunce a vysoké teploty, panující zde za slunečných dnů. Proto rostliny zprvu zažijí mírný šok, projevující se částečným opadem listů. Nové však namísto nich rychle dorůstají. Adenia zaléváme dvakrát týdně, vždy večer konví shora přímo na listy (a později i květy), odkud voda po větvích stéká a ještě dlouhý čas pak z listů neustále kape dolů do substrátu. Po této zálivce ještě další vodu nalijeme přímo na povrch zeminy, ale už jen menší množství. Pokud jsou slunečné dny, a v makroloňáku je přes den teplo, ve zbývajících dnech ještě vždy večer rostliny z konve mírně pokropíme. Při zatažené obloze tuto vodní výpomoc klidně vynecháme.
Jakmile nastanou opravdová letní vedra, omezíme klasickou zálivku do substrátu, ale zato každý večer rostliny shora vydatně kropíme proudem vody! Jednou týdně navíc ještě  klasicky zalijeme do substrátu! Protože adenia velice dobře snášejí extrémně vysoké teploty, kropení jim zajišťuje doplňování zásob vody v pletivech, ubývajících jejím zvýšeným odpařováním. Adenia při takovém zacházení vůbec neprožívají letní stagnaci, jak ji známe u většiny ostatních sukulentů. Během veder naopak nejvíce kvetou a vypadají svěží, zatímco ostatní sukulenty se před vedrem raději zavrtávají do země (některé doslova)!
Během sezóny se mění množství i vzhled listů. Zjara bývají větší, tmavě zelené a nádherně napnuté, a protože je jich tou dobou velké množství, vytvářejí ještě na vrcholech rostlin docela hustou korunu. Uprostřed léta bývá listů méně, protože rostlina už dává většinu energie k vývoji květů, kterých bývá neuvěřitelné množství. Také jsou listy tou dobou většinou menší, světlejší, ale zároveň o poznání silnější a tuhé. Rostlina si v nich kvůli vysokým teplotám také v rámci možností ukládá menší množství vody. Během veder bývají listy více či méně prohnuté. Rostlina tak zmenšuje jejich plochu, nastavenou slunečním paprskům, kvůli snížení zbytečného odpařování vody z jejich nitra. Rostliny se přes léto stávají celkově odolnějšími proti teplotním výkyvům, takže relativně dobře snášejí i trvalejší přemokření, a nevadí jim ani výraznější noční poklesy teplot. Větráme prakticky neustále, a dveře skleníku zavíráme pouze když hlásí silný nárazový vítr nebo prudké ochlazení, spojené s trvaleji zataženou oblohou.
Pokud nastanou teplé letní deště, občas (když je výjimečně čas) vyneseme rostliny na několik hodin ven namísto zálivky. Trvale je ale pod širákem neletníme, protože bychom nemohli účinně regulovat přísun vody k jejich kořenům! Při popsané péči rostliny netrpí žádnými škůdci, které známe v bytech nebo klasických sklenících. 
Neustále kontrolujeme zdraví rostlin především prostým pozorováním jak rychle odebírají vodu po zálivce, a také jemným stiskem kmene u jeho báze. Pokud je kmen tvrdý, není důvod k obavám. Pokud je měkký, a substrát přitom po zálivce rychle vysychá, přidáme ještě trochu vody, protože jí rostlina zřejmě má nedostatek! Jakmile ale do dvou dnů kmen znovu neztvrdne, raději rostlinu vyklopíme z květináče a zkontrolujeme kořeny.
Když zjistíme jejich hnilobu, odstraníme vše poškozené, a rostlinu uložíme dolů pod parapet do stínu, kde ránu necháme pozvolna prosychat. Jakmile je zacelená, sázíme do stejné nádoby a písčitého substrátu, ale ještě nějaký čas rostlinu ponecháme raději v polostínu a věnujeme jí zvýšenou pozornost. Pokud je tou dobou teplo, pravidelně ji shora kropíme. Při této péči drtivá většina takto poškozených rostlin pokračuje v normálním růstu. V případě adenií se však nevyplácí s jejich záchranou příliš otálet, protože hniloba pod zemí postupuje velmi rychle!
Při každoročním přesazování (nejčastěji v předjaří) beztak mnohdy zjišťujeme, že i dost velká část kořenů v předchozích obdobích uhnila, ale rostliny se s jejich ztrátou samy nějak vyrovnaly, aniž bychom si toho navenek všimli! Každoroční přesazování adenií považuji z hlediska prevence proti hnilobám kořenů za velice důležitou a účinnou prevenci, samozřejmě fungující jen ve spojení s výše uvedenou průběžnou péčí!
Letní dávky vody obvykle začínáme snižovat v polovině srpna, kdy začínají ranní teploty častěji klesat k 5°Celsia. Pokud nepanují vedra, omezujeme už i jejich večerní kropení, které provádíme méně často, a obvykle už raději v ranních hodinách. V září už rostliny většinou zaléváme jednou za týden až dva v závisloti na počasí, shora je už ale poléváme zcela výjimečně! V tu dobu už beztak nemají téměř žádné listy (jen květy a poupata), takže podobné počínání ztrácí smysl.
Datum jejich definitivního stěhování na zimoviště nelze nějak přesně stanovit, a závisí jen na počasí. Jakmile noční teploty začnou být trvaleji nízké (5-10°C) a ty denní přestanou vystupovat k 20°C, je nejvyšší čas. Rostliny by sice na letním stanovišti ještě nějaký čas vydržely, ale jen za cenu méně častého větrání průchoďáku kvůli umělému zvýšení denních teplot v něm. Protože převážná většina ostatních sukulentů v takových podmínkách ještě stále spokojeně vegetuje při nepřetržitě otevřených dveřích, nechceme je kvůli několika adeniím omezovat!
Ty si ještě nějaký čas pobudou v prosklené zimní zahradě, a teprve když začnou opravdové mrazíky, a začíná se topit, stěhují se za okna bytu. Všechny rostliny se tam nevejdou, a tak zbytek zůstává ve verandě. Tou dobou jsou už rostliny většinou opadané, nebo byly jejich vrcholy zkráceny. Zálivku dostávají jednou za týden až 10 dnů, opět v závislosti na počasí, a především v mnohem mírnějších dávkách než předtím. Letos mají v době psaní tohoto článku na koncích větví více lusků (semeníků) než listů, protože v tomto mimořádně mizerném roce (co se počasí týče) se hmyz v makrolonovém průchoďáku opravdu činil! Mladé semenáče adenií samozřejmě zaléváme i častěji, protože přece jenom nemají takovou zásobu vody v kmíncích. 
V zimní zahradě teploty trvaleji neklesají pod 15°C, a pokud venku svítí sluníčko, bývá tam i docela teplo. U okna v bytě se teploty nejčastěji pohybují mezi18-20°Celsia. Jakmile to zjara počasí dovolí, stěhujeme rostliny z bytu okamžitě za ostatními do zimní zahrady, kde je přece jenom více světla. Tou dobou jim začínáme přidávat vody, i když mnohé z nich ještě stále nemají žádné listí. Jen pořád bedlivě sledujeme, zda voda ze substrátu rychle mizí. A pak konečně nastane ten správný čas k stěhování na místo, které „pouštním růžím“ maximálně vyhovuje!
Po úvodním, typicky letním pohledu do koruny rozkvetlého adenia, následuje snímek z makrolonového průchoďáku i s částí našich adenií na jeho konci. Přes léto je u nás možné vidět květy tmavé i světlejší, nebo také obojí pohromadě, vyrůstající z jediného místa, jak tomu je i na obrázku č. 5! Následuje jedno z větších adenií na konci srpna, které však takto kvete už více než dva měsíce! Předposlední snímek je pořízen za oknem bytu na konci listopadu. Rostliny už nemají takřka žádné listy, a jejich holé koruny zdobí pouze množství dozrávajících lusků (semeníků). A na závěr ještě jedna vzpomínka na léto, která by se dala nazvat „kluci sobě“!