Jdi na obsah Jdi na menu
 


POTŠTEJN

24. 10. 2017

dscn4865.jpg

V Potštejně si člověk připadá skoro jako v pohádce. Pohádkově krásná je i zdejší krajina, obklopující městečko s tisícovkou obyvatel a dlouhatánskou tradicí vyhledávaného výletního letoviska. Uprostřed něj stojí pozdně barokní zámek s nádherným parkem, v němž rostou mnohé vzácné dřeviny, a nad městečkem se tyčí silueta zříceniny hradu Potštejna. Městečko samotné se rozkládá na obou březích Divoké Orlice s nádherně čistou vodou, která si hledá cestu mezi okolními kopci, skrývajícími stará tajemství a lákajícími k výletům. Nejvyšší z nich je Kapraď, odkud se dají pořídit snímky hradu takřka letecké. Potštejn je vyhledávaným výletním místem již od konce 19. století, kdy sem Severozápadní dráha zavedla železniční trať a otevřela ten bohem zapomenutý kraj milovníkům venkovského poklidu v krásných přírodních kulisách. Začaly zde vznikat spolky, mezi nimiž důležitou roli sehrál ten Okrášlovací, založený roku 1882 místním patriotem Janem Urbanem Jarníkem, jehož jméno dnes nese i jedna z hlavních zdejších ulic.dscn4919.jpgNa břehu Divoké Orlice byly vybudovány říční lázně, vznikalo mnoho možností ubytovacích a začali sem pravidelně jezdit i věhlasní hosté z řad politiků (mj. T.G. Masaryk), malířů, spisovatelů (např. J.V. Sládek, J.Vrchlický) i univerzitních profesorů z Prahy, Varšavy či Vídně. Mnohým známým osobnostem tehdejšího života se v Potštejně zalíbilo natolik, že si zde nechali vystavět vily. Za první republiky zájem o Potštejn sice mírně ochabl, ale nic to neubralo z jeho romantické přitažlivosti.  
Potštejn a jeho okolí daly vzniknout mnoha legendám a pověstem. Jejich základ ale často tvořily skutečné události, které se však mnohdy zdají být až neskutečné. Jen dění na zdejším hradě by vydalo na několik knih. dscn4909.jpgAsi nejznámějším literárním dílem, které díky zdejším pověstem i skutečným událostem vzniklo, je „Poklad“ Aloise Jiráska. Kniha inspirovaná skutečným příběhem majitele zdejšího panství a vybájeným pokladem, jehož hledání tento urozený podivín věnoval velkou část svého pestrého života. Pověst o pokladu vznikla už mnohem dříve, ještě za doby loupeživého rytíře Mikuláše z Potštejna. Ten si na strategicky postaveném hradě zbudoval svoji základnu, z níž se svými kumpány podnikal loupeživé výpravy do širokého okolí. Tehdejší moravský markrabě a budoucí český král Karel IV. se rytíři snažil domluvit po dobrém, a ten mu dokonce přislíbil, že loupežnické řemeslo pověsí na hřebík. Když svůj slib nedodržel, vydal se budoucí panovník se svojí družinou k hradu a devět týdnů jej dobýval. Hrad byl srovnán se zemí, v jeho ruinách nalezl rytíř Mikuláš z Potštejna smrt a veškerý jeho majetek byl zabaven.dscn5004.jpg Když markraběte po dvou letech přešel vztek, většinu jej zase jeho příbuzným vrátil, ale strategicky položené místo s ruinami hradu si ponechal a později na něm dal vystavět hrad nový (1355-1359). A právě v té době si lidé začali klást otázku, kam vlastně zmizelo všechno to nakradené bohatství? Převládal názor, že musí být zakopáno někde pod hradem, a dost možná i v ruinách nedalekého a nikdy nedostavěného templářského hradu Velešov.
Roku 1746 se na potštejnské panství se svými rodiči odněkud ze Slezska přistěhoval Jan Antonín Harbuval Chamaré. Po smrti svého otce o osmnáct let později panství převzal. Už okolo roku 1770 se mu podařilo zlikvidovat plátenickou manufakturu, a nedařilo se mu ani ve zpracování bavlny a hedvábí. Své úsilí poté napřel směrem k chátrajícímu hradu. dscn4852.jpgV následujících třech letech se věnoval hledání pokladu tak intenzivně, že to vedlo k jeho značné devastaci. Sousední templářský hrad Velešov se mu podařilo zlikvidovat úplně. Částečně následkem hledání pokladu, ale také díky těžbě kamene na přístavby potštejnského zámku, k jehož dopravě nechal zkonstruovat dokonce lanovku. Jeho posedlost pokladem pak trvala s přestávkami celá desetiletí. V roce 1782 o svém počínání dokonce stihl napsat v německém jazyce i knihu. Jiráskovy knihy, a dost možná i té hraběte Chamaré, se v osmdesátých letech chopil jako volné předlohy režisér Zdeněk Troška a natočil film „Poklad hraběte Chamaré“. Na hradě Potštejně a v jeho okolí ale žádné filmové scény nevznikaly.dscn4881.jpgJiráskova kniha „Poklad“ spatřila světlo světa v roce 1881. Výrazně oživila zájem o hrad a dost možná že právě ona nastartovala záchranu toho, co z něj ještě zůstalo.
Jan Antonín Harbuval Chamaré se později zaměřil i na vzduchoplavbu, která mu učarovala někdy kolem roku 1787. O čtyři roky později už byl Potštejn svědkem jeho pokusů o vzlétnutí v balónu, jehož základ sem nechal odněkud dopravit a potáhl jej hedvábným plátnem. Později hrabě přesídlil do zámku v Nových Hradech, kde roku 1808 zemřel a je tam také pochován.  Na dvě noci se naším přechodným bydlištěm stává hotel Slávia, který se může pochlubit neuvěřitelně dlouhou historií, sahající až do roku 1766! Hotel byl založen ještě za života hledače pokladu hraběte Chamaré,dscn4874.jpgtehdy ještě jako zájezdní hostinec. Úplně nejzajímavější na tom všem je, že po celých těch 250 let jej má v držení stejný rod s příznačným příjmením Hostinský! Jedinou přestávkou v této nevídané historii bylo více než čtyřicet let, kdy rod Hostinských zbavili starostí o jejich majetek komunisti. Hotel se nachází v blízkosti kostela sv. Marka a jen kousek je to odtud k bráně potštejnského zámku. Ubytování je to docela obyčejné, čisté i poměrně levné. Kuchyně je zde vynikající, doplněná příjemnou rodinnou atmosférou. Když jsme do Potštejna dorazili, všechnu tu krásu kolem halila neprostupná inverzní mlhovina. Předpovědi počasí ale nelhaly, když avizovaly její rozpouštění hned následujícího dne. Celý jsme jej věnovali putování po okolí. dscn4862.jpg Sotva se ocitneme na okraji Potštejna, spatříme opravdu kouzelné místečko. Místní ho nazývají „Spálený most“. Dřevěný most přes železnici tu opravdu stával. Padl ale za oběť požáru v roce 1957 a nový už na jeho místě postaven nebyl. Je to místo s nádherným výhledem do kraje, ozvláštněné instalací starého návěstidla v travnaté stráni pod tratí. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nikdy bych neuvěřil jak působivá může tato absurdní kombinace být. Palec nahoru místnímu Okrašlovacímu spolku, komunisty zrušenému v padesátých letech a znovu obnovenému teprve po listopadu 1989. Jeho členové na tom místě u trati vymýtili náletové dřeviny a osadili jej přírodně vyhlížejícími lavičkami. Když jsem vymýšlel pojmenování pro tuto rubriku, přesně taková místa jsem měl na mysli. dscn4761.jpg Barevnými podzimními lesy jsme z kopců nad Potštejnem sestoupili v Liticích znovu až k břehům Divoké Orlice, jejímž údolím jsme se pak vraceli. Ještě předtím jsme vyšplhali k místnímu hradu, o maličko zachovalejšímu než ten nad Potštejnem. Jenže hrad Litice byl zrovna kvůli padání zdiva a nebezpečí úrazu uzavřen až do konečného vyjádření statiků. Že by zase dílo nějakého novodobého hledače pokladů?
Hrad nad Potštejnem otevřený byl, ale měli jsme to tenkrát při zpáteční cestě s chlupem. Druhý den totiž začínal listopad a hrad se pro veřejnost na mnoho měsíců uzavíral. A tak naše výprava byla jednou z úplně posledních, které se v roce 2015 vydaly po stopách hledače pokladu hraběte Jana Antonína Harbuval Chamaré. dscn4784.jpgZřícenina nám silně připomínala naši milovanou Lipnici, včetně nádherných výhledů do okolí. Zvláštností je zdejší kaple, vystavěné zcela netradičně „z kopce“. Zpátky do městečka jsme se vraceli alejí kolem Divoké Orlice a den zakončili v místní cukrárně na nábřeží. Pan cukrář je poeta a spisovatel, jehož díla vydaná vlastním nákladem lze uvnitř jeho voňavého krámku zakoupit. Nedovedeme sice posoudit jak se mu daří na poli literárním, ale zákusky umí vskutku výtečné. Však jsme si na ně taky poctivě vystáli frontu a některé z nich během té krátké chvíle doslova mizely před očima. Potštejn je zkrátka moc dobré mísečko k prožití několika bezstarostných výletnických dnů. A krásné, nutno dodat. dscn4809.jpg Obr.č.1 – městečko Potštejn pohledem z hradu, č.2 – zámek v Potštejně, č.3 – zámecký park v podzimních barvách, č.4 – hrad Potštejn, č.5 – a jedna jeho část, č.6 – hradní kaple zvenčí, č.7– a zevnitř, č.8 – a další část hradu i s paní průvodkyní, č.9 – semafor bez kolejí v ranním slunci, č.10 – věž hradu Litice, č.11 – dřěvená zvonička v podhradí, č.12 – a na závěr ještě jeden podzimní pohled na hrad Potštejn z vrchu Kapraď

 

   

dscn5008.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Poděkování

(Petr Vacek, 28. 10. 2017 23:17)

Nejen o sukulentech dovedete psát skvostně
Díky Petr Vacek Proseč u Skutče