sukulenty

Kromě toho, že společně pěstujeme sukulenty a jiné rostliny, máme ještě několik dalších zálib, které nás ještě více spojují. Mohl bych jmenovat třeba houbaření, ale to je v našem případě už spíše posedlost. Oba také rádi cestujeme. Poznáváme zajímavá místa u nás i v cizině, a pokud to jenom trochu jde, snažíme se k nim dojít pěšky (per pedes). Nejsme líní na krok, jak se říká. A zdraví nám zatím slouží úměrně věku, což je samozřejmě nejdůležitějším předpokladem pro naše cesty za krásnými místy.

Člověk na cestě je vždycky šťastný, protože se má pořád na co těšit. Když jde tam, těší se na její cíl, kde pak nechá větší či menší kousek svého srdce, a něco z toho místa si zase ve svém srdci odnáší sebou. A když se vrací, těší se zase na klid a pohodu domova, přinášející pocit jistoty a bezpečí. Šlapajíce těmi cestami a pěšinkami, může se v klidu rozhlížet kolem sebe a jakmile ho něco zaujme, zastaví a pokochá se. Na cestě taky pěkně vyhládne, a příroda je nejkrásnější jídelnou na světě.

Za uplynulé čtvrtstoletí jsme s Ivanou společně ušli po svých už hezký kus cesty, a také navštívili spoustu nádherných místeček. Z každé cesty si přinášíme něco pozitivního, něco co nás obohatilo a zůstane navždy uloženo v našich myslích. Odtud se pak vzpomínky na ta místa občas vynoří, jakoby nám chtěly připomenout, že nejsou ani zdaleka tak pomíjivé jako materiální hodnoty tohoto uspěchaného světa.
Jsou místa, kam se chceme zase někdy vrátit. A existují taková, na která se opravdu vracíme. Místa a místečka našeho srdce, na nichž se pokaždé vzácně shodneme. A pak jsou tu místa magická, přitahující nás neviditelnou silou od chvíle, kdy jsme je poprvé spatřili. Místa, kam se vracet prostě musíme. Fyzicky občas, v myšlenkách každou chvíli!

Na taková místa se vracíme z nejrůznějších stran. A na některá se teprve vracet budeme. Jejich genius loci bývá silný a vzbuzuje v nás ty zvláštní a zcela nenapodobitelné pocity hned při první, a potom i při každé další návštěvě. Přijdeme do těch míst, a okamžitě víme, že tady jsme doma. Že sem se budeme rádi zase vracet, jak jen to bude možné. Přesně se ten pocit ale popsat nedá!
Nejstarším z těchto míst je pro nás oba Lipnice nad Sázavou. Symbolicky právě tam vedla kdysi naše úplně první společná cesta, ale oba jsme ji znali už dávno předtím. Magická silueta zdejšího hradu je vidět z velké dálky a ze všech možných stran. Vždy nás nutí upírat zrak tím směrem, přesně jako když procházíme svými houbařskými místečky. Ještě sice hříbečky nevidíme, ale víme že tam někde jsou! Stejné je to s Lipnicí, když se její silueta někdy ztrácí v hustých mlhách a my sjíždíme třeba po silnici ze Skřivánku dolů k Havlíčkovu Brodu.

To samé nás potkává i na dálnici D1. Já jako spolujezdec se pokaždé otáčím tím směrem. Aniž bych cokoliv řekl, Iva se ptá „Jak je vidět?“.Druhým magickým místem je Paleochora. Škoda že je pro nás trochu z ruky, až na jihozápadě Kréty. Ale i tam jsme se cítili doma hned od počátku. Ospalost toho starobylého městečka je jako zklidňující injekce do žil. Duchem bývám v Paleochoře často. Především v zimě, kdy venku leží hromady sněhu a dny jsou krátké až běda. Kvůli ní jsme dokonce loni porušili pravidlo, že se v rámci našich řeckých dovolených nikdy nebudeme vracet na stejná pobytová místa. A chce se nám tam znovu, nebo někam hodně blízko, odkud se do Paleochory dostaneme po svých nebo lodí kdykoliv se nám zachce.
Od prvního okamžiku je pro nás magickým místem Hvězda. Místo v Broumovských stěnách s překrásnou turistickou chatou s restaurací, kaplí, venkovním bufetem a nádherným výhledem do okolní krajiny. Letos na podzim jsme se tam po letech znovu vrátili. Kdoví už po kolikáté to bylo, a z kolikátého směru? A zase jsme cítili to zvláštní mrazení, když jsme se z úzkých skalních stezek vynořili v těch známých místech a oddychli si, že všechno je tu pořád jak vždycky bylo.
 

Letos jsme k Hvězdě přidali ještě další magické místo, ležící úplně na druhé straně Broumovských stěn. Jmenuje se Koruna. Magie toho místa se popsat nedá. Musí se prožít. Je to nádherná přírodní galerie, v níž se můžete kochat pohledy na město Broumov i jeho široké okolí, stejně jako na polskou Hejšovinu, a když máte štěstí, tak i mnohem dál. Cesta sem vede v závěru po úzkých dřevěných lávkách, a na podzim tu bylo téměř liduprázdno. Sem se budeme vracet jak to jen půjde. A určitě taky z různých stran, tak jako na naši milovanou Lipnici.
Zajímavých míst je v naší zemi hodně. V této rubrice vám nabídneme náš pohled na některá z nich, jejichž stopy si nosíme sebou v srdcích na cestách k dalším krásným místům. Když čas dovolí, jsme my dva zase na cestě. A pořád se máme na co těšit!