Jdi na obsah Jdi na menu
 


MILETÍN

22. 3. 2013

Miletín je malé podkrkonošské městečko s devíti stovkami obyvatel, ležící asi napůl cesty ze Dvora Králové nad Labem do Hořic. Není to onen klasický cíl našich turistických výšlapů, protože sem zajíždíme vždy výhradně autem na svých cestách za sukulenty. Miletín je pro nás totiž už dlouhá léta tradiční zastávkou při cestě ze sukulentního království našeho kamaráda Luboše Hojného do zahradnictví pana Jaroslava Bittmana v Dymokurech.

p1060929.jpg

Silnice ze Dvora do nedalekých Hořic vede spodní částí miletínského náměstí. Stačí odbočit, zaparkovat a na chvilku se oddat pohostinnosti rodiště klasika české literatury Karla Jaromíra Erbena. Jeho socha vévodí malebnému náměstíčku (obr.č.1), a hned kousek od ní stojí dům jeho potomků i s tradiční cukrárnou a výrobnou slavných Miletínských motlitbiček. Cukrářská firma rodiny Erbenů má ve štítu rok založení 1820. Ještě starší datum lze nalézt na protější straně náměstí, kde sídlí konkurenční cukrárna rodiny Laušmanů, založená údajně již roku 1781!
Nejznámějším výrobkem obou cukráren jsou zmíněné „Motlitbičky“ („Erbenovy miletínské“ u Erbenů a „Miletínské“ u Laušmanů). Slepované perníky s polevou a mandlí na povrchu i zvláštní náplní uvnitř, vyráběné podle tradiční miletínské receptury, totiž opravdu nápadně připomínají miniaturní motlitební knížky. Těsto na ně prý zraje celé týdny! Komunisti však neměli pochopení k motlitbám ani soukromému vlastnictví výrobních prostředků, a tak samozřejmě po únoru 1948 oba podniky znárodnili, a z Miletínských motlitbiček se pak postupem času staly „Miletínky“, postrádající ale už tradiční recepturu a výrobní postupy.

p1060927.jpg

Motlitbičky chutnaly presidentu Masarykovi, a ódy na ně pěl i básník Jaroslav Seifert! I my se po nich můžeme utlouct, což platí i o nejrůznějších perníčcích z dílny pana Laušmana, kterých si z Miletína pokaždé odvážíme plnou tašku! Kosové, borůvkové, čokoládové, ananasové, švestkové a kdovíjaké ještě. Člověk neví kdy přestat! Trvanlivost sice mají dlouhou, ale jejich životnost u nás bývá krátká!
Málokdy dojde i na nějaký jejich zákusek, nad nimiž srdíčka nás sladkožroutů jen poskakují, protože ještě předtím absolvujeme oběd v restauraci s nádherným názvem „V Sousedském domě“ (obr.č.2). Vaří se v ní podomácku, porce jsou jako u maminky a ceny velice příznivé! V Miletíně si navíc také vaří své vlastní pivo!
Mají tu také barokní zámek ze 17. století, stojící na místě starého vodního hradu. Zámek byl předán potomkům posledních majitelů, v současnosti není veřejnosti přístupný, a sídlí v něm Muzeum českého amatérského divadla! Ještě blíže náměstí stojí kostel, a hned před ním zvláštně vyhlížející samostatná věž s branou (obr.č.3). Ta prý tu stávala už od 13. století, a byla východní branou do tehdejšího kláštera. Roku 1586 na ni byla přistavěna ještě tři další patra a vznikla v ní zvonice. Miletínské zvony měly pohnutý osud, jako ostatně na mnoha jiných místech, kudy prošla válka. Ty původní byly zrekvírovány v roce 1916, a jejich následovníci pak v dubnu roku 1942. Nové zvony byly vysvěceny až v roce 1997, a na miletínské věži se ocitly díky sbírce občanů, ale především finančnímu daru statečného člověka s velkým srdcem Aloise Hlavatého. Rodák z Miletína a  politický vězeň komunistického režimu věnoval na miletínské zvony i nedaleké hořické nemocnici věškeré peníze ze svého odškodnění za dlouhá léta, strávená v komunistických kriminálech!

p1060926.jpg
 

Ať přijedeme do Miletína kdykoliv, na náměstíčku vždy panuje ospale klidná atmosféra. Rázem máme pocit, jako bychom byli na dovolené. A že v tom věčně uspěchaném světě vlastně není kam spěchat! Náměstí tu mají vysypané nádherným pískem s drobnými oblázky, podobnými těm, jakými zdobíme naše sukulentíky. Vždycky nám to připomene, že právě kvůli sukulentům musíme zase vyrazit, abychom stihli vše, co jsme si na ten den naplánovali. S plnými žaludky dobrého jídla a taškou lahodných perníků od Laušmanů opouštíme městečko Miletín s tím, že zanedlouho se sem zase rádi vrátíme!
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář