sukulenty

Jen pár kilometrů od krajkářského městečka Vamberka jako bychom se ocitli někde v Iowě. Krytý dřevěný most přes řeku Zdobnici se totiž nápadně podobal těm ze slavného a dojímavého filmu „Madisonské mosty“. Ten český se nachází v místě zvaném Peklo nad Zdobnicí, a je takřka o čtyřicet let starší než většina z těch slavných mostů v americkém státě Iowa, které se po úspěchu filmu staly oblíbeným cílem turistů. Most přes řeku Zdobnici byl totiž postaven již v roce 1840 a dodnes po něm auta projíždějí z jednoho jejího břehu na druhý. Jedná se tedy v pravém slova smyslu o funkční technickou památku.

Stavba je to vskutku zajímavá. Most je dlouhý asi sedmnáct metrů a široký šest, což z něj činí patrně nejširší dřevěný most u nás. Zajímavostí je každopádně i žaluziové okno na jeho boku a také skutečnost, že spodní část mostu vede pouhých 170cm nad hladinou řeky Zdobnice. Ta prý sice mívá pod mostem obvykle hloubku jen čtyřicet centimetrů, ale i takto mělký vodní tok může způsobit spoustu nepříjemností s fatálním koncem.

V létě roku 1909 pobýval na faře v nedaleké Německé Rybné (dnes Rybná nad Zdobnicí) slavný český krajinář Antonín Slavíček. Právě koupání pod tímto dřevěným mostem, jemuž odborníci říkají věšadlový, se stalo tomuto umělci osudným dne 10. srpna onoho roku. Při koupání jej totiž stihla mozková mrtvice, jejímž následkem ochrnul na pravou stranu těla.

Slavíček se z této události zotavoval jen velmi pomalu, což sebou začalo přinášet i psychické problémy, končící jeho dobrovolným odchodem ze života. Zastřelil se necelý půlrok po této nešťastné údálosti (1.února 1910). Zanechal po sobě tři malé děti a vdovu, která se ještě téhož roku provdala za Herberta Masaryka, malířova přítele a syna tehdy ještě budoucího presidenta samostatného Československa.

Okolí mostu i celý tenhle kraj lahodí nejenom citlivému vnímání malíře či fotografa, ale snad úplně každému, kdo má rád přírodu a pohledy do jejích krásných zákoutí. Jedno takové nabízí řeka Zdobnice jenom pár desítek metrů proti proudu od starobylého mostu, oděného v slušivém hnědém plášti.

Jeden z břehů Zdobnice v těch místech lemují vysoké opukové skály, které společně s kamenitým korytem řeky a podzimním zbarvením okolních stromů vytvořily v den naší návštěvy podmanivě krásný obraz, jemuž k dokonalosti chyběla už jen trocha slunečních paprsků. Voda ve Zdobnici byla čistá jako křišťál a nad okolními kopci se teprve pozvolna rozplývaly chuchvalce mlhy. V Pekle nad Zdobnicí jsme si připadali spíše jako v ráji.