Jdi na obsah Jdi na menu
 


KLUČOVSKÝ KOPEC

16. 12. 2018
Letos zjara jsme již potřetí navštívili Kobylinec a kochali se neuvěřitelnou záplavou květů koniklece velkokvětého. Návrší se stepním porostem nad obcí Trnava (nedaleko Třebíče) se pomalu ale jistě stává na počátku dubna poutním místem. Máme štěstí, že tam můžeme vyrazit v podstatě kdykoliv, protože sukulentářská sezóna je tou dobou teprve na samém začátku. Díky tomu se nám napotřetí podařilo být jedinými návštěvníky onoho místečka (Koniklece na Kobylinci/25.5. 2016), byť jen na několik minut. 
 dscn1928.jpg
Především o víkendech tam ale bývá hodně rušno, protože možnost pořízení fotografií nádherných květů v přírodním prostředí si nenechají ujít novináři, jejichž prostřednictvím nalákáni sem pak vyrážejí milovníci přírody i botanických kuriozit ze všech světových stran. Když už jsme se nacházeli na Třebíčsku, padlo rozhodnutí tentokrát navštívit i druhou lokalitu, na níž stejný druh koniklece také roste. 
dscn1975.jpg
Pěšky to z Kobylince na Ptáčovský kopeček není daleko. Populace tamních konikleců sice není ani zdaleka tak početná, a tím pádem neláká ani zdaleka tolik lidí. Jedná se totiž o místo trochu odlehlejší, k němuž se nedá zajet tak blízko autem jako je tomu v případě Kobylince. Počasí nám přálo a cesta navíc vedla malebnou krajinou kamenitých ostrůvků, zdobících zdejší pole, louky i okraje lesů. Také Ptáčovský kopeček byl vyhlášen Přírodní památkou, překvapivě již mnohem dříve (1948) než známější lokalita Kobylinec (1982). Zajímavostí nedaleké obce Ptáčov je, že v jejím okolí byly v minulosti objeveny kosti pravěkých zvířat, a okolní příroda lákala k návštěvě mnoha umělců (mj. Vítězslav Nezval).
 dscn2039.jpg
Když už koniklecový den, tak se vším všudy, řekli jsme si v ten jedenáctý dubnový den a vydali se po návratu do Trnavy ještě přes Třebíč k obci Klučov. Západně od vesnice se tyčí Klučovský kopec, který je jediným domovem koniklece lučního na Vysočině. Tato rostlina z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae) nemá možná tak nápadné květy jako její příbuzenstvo na Kobylinci nebo Ptáčovském kopečku, ale rostliny jsou naprosto fascinující záležitostí jako celek. Fotografové je prostě musejí milovat. Lidově se jim říká „boží fousky“, nebo taky „čertovy vousy“, latinsky pak Pulsatilla pratensis. Lokalita na Klučovském kopci není příliš rozlehlá (0,72 ha), ale když se na návštěvníka usměje štěstí, připadá si tady jako v sedmém nebi. My jsme štěstí měli a za takřka hodinové bloudění totálně rozkopanou Třebíčí jsme byli královsky odměněni desítkami nádherných tmavě fialových květů a stovkami chlupatých poupat, krčících se v trávě a teprve čekajících na svoji chvíli. 
dscn2027.jpg
Jejich domov se nachází v nadmořské výšce okolo 550 metrů a přírodní památkou se kopec stal v roce 1982. Roste tu i divizna jižní rakouská nebo mochna písečná (Potentilla arenarii). Území je udržováno pravidelným kosením, nahrazujícím dřívější spásání ovcemi. Kopec není na první pohled nijak zvlášť zajímavý, ale stačí na něj vystoupat a vše je najednou jinak. Koniklec luční je silně ohroženým druhem, ale kdysi docela určitě býval hojnější. Naši předkové jej v lidové medicíně používali proti křečím, k léčbě revmatismu, dny a jeho listy zase v boji s nejrůznějšími vyrážkami.
dscn2003.jpg
Zmlsáni předchozími návštěvami Kobylince jsme brali návštěvu Klučovského kopce jako velké koniklecové finále. Podle názoru fotografa, přítomného na lokalitě v době našeho odchodu, to opravdové finále nastalo asi o týden později. Aby ho náhodou neprošvihl, jezdí prý sem obden, ale nikdy se nevrací zklamán. 
dscn2017.jpg
Nadšeni jsme byli i my, navzdory skutečnosti, že by se tam daly pořídit i mnohem lepší fotky, nebýt dvojice cyklistů v zářivých dresech. Svoje dopravní prostředky postavili přímo na vrchol kopce, zavazadla zase odložili o kousek dál. Bylo potom velice těžké najít místečko, odkud by se nádherné květy ve větším množství daly vyfotit bez známek jejich přítomnosti a svítivého oblečení. Vzpomněl jsem si v tu chvíli na slova jednoho známého, že „Grand Canyon bez hlav Japonců nenafotíš“. Zatím naštěstí nikoho nenapadlo, aby tady začal budovat asfaltovou cyklostezku přímo k vrcholu Klučovského kopce, a doufáme že snad ani nikdy v budoucnu nenapadne. 
Úvodní snímek patří naší třetí návštěvě Kobylince a konikleci velkokvětému, na druhém je Ptáčovský kopeček pohledem z okolních polí a luk. Zbylé fotografie byly pořízeny o něco později již na Klučovském kopci a jsou na nich koniklece luční i samotný kopec.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář