HRÁDEK s nádechem tajemna
Jihlava bývala centrem německého jazykového ostrova. Není proto divu, že veškeré záhady i pseudozáhady z její historie se většinou týkají míst, souvisejících ještě s jejím německým osídlením, případně i německou okupací. Nejznámějším takovým místem je tzv. „svítící chodba“ v jihlavském podzemí. Svého času zaměstnávala záhadology a lovce senzací docela vydatně, a podobně tomu bylo později i s tzv. „Hrádkem“. Jakmile se někde objeví investigativní novinář Stanislav Motl, můžeme si být většinou jistí, že se o nějakou záhadu, nebo alespoň zajímavost opravdu jedná!
Hrádek stojí na návrší v oblasti zvané Velký Heulos, nebo také Březinovy sady. Jedná se o nádhernou kamennou budovu, vystavěnou ve starogermánském stylu podle návrhu berlínského architekta Franze G. Wintera. Říká se ale, že ten budovu navrhoval podle skici samotného vůdce Adolfa Hitlera! Původně měla budova, jejíž základní kámen byl položen v dubnu roku 1941, sloužit jako ubytovna. O dva roky později však bylo rozhodnuto, že zde bude sídlit prestižní škola, nesoucí jméno Adolfa Hitlera. Takových škol vzniklo v celé Říši pouze dvanáct, a pouze dvě z nich mimo území Německa. Tou poslední v řadě byla právě ta jihlavská!
Její slavnostní otevření v roce 1944 bylo velkolepé. Hlavním hostem byl Karl Hermann Frank, a nesměl samozřejmě chybět ani nejvýznačnější nacistický potentát místního původu Dr. Arthur Seyss-Inquart. Rodák z nedalekého Stonařova se stal rakouským kancléřem, a Hitler jej jmenoval říšským komisařem v obsazeném Nizozemí. Jeho závratnou kariéru ukončil až norimberský tribunál vynesením trestu smrti, vykonaným v místě procesu v říjnu roku 1946.
Hrádek po válce sloužil jako ubytovna pro nejrůznější školy. Pamatuji se, že jsem tam několikrát byl na nějakých folkových koncertech. To ještě v době, kdy budova patřila Vysoké škole zemědělské. Po listopadu 1989 Hrádek nějaký čas chátral, ale naštěstí byla nakonec budova nákladně a vkusně zrekonstruována pro potřeby České policie, která zde ubytovávala frekventanty zdejší školy.
V předposlední den roku 2010 jsme rádi využili nabídky České policie prohlédnout si prostory Hrádku, které se na tento jediný den otevřely veřejnosti. Venku bylo to ráno snad dvacet pod nulou, když jsme už vydatně zasněženým a zledovatělým Heulosem stoupali vzhůru. Prohlídka stála zato, a zájemců o ni bylo překvapivě mnoho. Policisté nás provedli od sklepa až po půdu, a průvodkyně ochotně odpovídala na veškeré naše dotazy. Nepovažuji se za nějakého zvláštního patriota, ale veškeré nové pohledy na Jihlavu jsou pro mne vždy obohacením. Naskytlo se nám jich toho dne hned několik, protože převážně listnáči zarostlý Malý Heulos byl opadaný, takže bylo vidět i vyhlídkovou věž kostela Svatého Jakuba ze zcela netradičního úhlu. Budova Hrádku je vskutku impozantní záležitostí, včetně ochozu a kašny z mrákotínské žuly. Rozhodně se z architektonického hlediska jedná o zajímavou stavbu, jakých u nás asi mnoho k vidění není!
V údolí pod námi odpočívala sněhem zapadlá zoologická zahrada, a město se připravovalo na rozloučení s právě končícím rokem. V supermarketech to vřelo, stejně jako ve všech lahůdkářstvích a jiných obchodech s potravinami. Prohlídka Hrádku byla příjemným vybočením z toho shonu. Vůbec jsme tedy nelitovali, že jsme využili té vzácné příležitosti, která se možná zase dlouho nebude opakovat!
Na trojici snímků je Hrádek současný, zachycený v předposlední den roku 2010. Na dobové fotografii v závěru je Hrádek patrně bezprostředně před svým dokončením během 2. světové války. V údolí pod ním je dnes jihlavská ZOO!
