sukulenty

 Bledule jarní (Leucojum vernum) patří k opravdovým symbolům jara. V přírodě jsem ji viděl několikrát předtím, ale vždy to byly pouze jednotlivé trsy, mnohdy už zčásti odkvetlé. Ono moc záleží na tom, jak ten který rok zrovna jaro probíhá. Bledule někdy začnou kvést již v únoru, ale nejčastěji na přelomu března a dubna. Rozhodli jsme se tentokrát vydat na opravdové bleduliště, tiché lesní místečko, kde ta nádherná a křehce vyhlížející kytička zdá se nalezla naprosté přírodní optimum.

Ocitli jsme se tedy ve Staré Říši, v kraji mých předků, kteří zde po mnoho generací obdělávali nepříliš úrodnou půdu až do chvíle, než přišli komunisti a připravili je o veškerý majetek a iluze o spravedlnosti. Lidé se tu povětšinou živí zemědělstvím dodnes. Je to kraj bez velkých fabrik, s čistou vodou a vzduchem. Možná i proto se zde tak daří i bledulím.

 
Městys Stará Říše uvedl ve známost především Josef Florian, vydavatel, překladatel, literát a filosof, který tady, skoro na konci světa, už za první republiky založil věhlasné nakladateství. Překládal z francouštiny, svých dvanáct dětí neposílal do školy a vzdělával je podle vlastních představ. Jeho vnučku Julianu si vzal za ženu Ivan Martin Jirous, zvaný Magor. Já mám Starou Říši také spojenu s panem řícícím Stanislavem Fatrem, kaktusářem a srdečným člověkem, s nímž jsme se léta setkávali na schůzích a přednáškách v našem kaktusářském spolku. Knihovníkem ve Staré Říši prý byl více než třicet let!

Kilometr a půl západně od Staré Říše, v místě zvaném Jechovec, se nachází ono bleduliště. Pramenišťní a přípotoční olšiny jsou tady ze všech stran obklopeny jehličnatým lesem, vše v nadmořské výšce okolo šesti set metrů. Procházeli jsme těmi lesy, jistě na podzim bohatými na houby, a po mírném klesání za lesní školkou jsme spatřili zázrak.

Představovali jsme si, že tady bledulí uvidíme hodně, ale ani ve snu nás nenapadlo, že jejích bílá pole se potáhnou kam až dohlédneme. Myslím že zarůstají plochu minimálně tří poctivých fotbalových hřišť, větších než to, u něhož jsme na okraji Staré Říše zaparkovali auto a na němž mohou být házené auty mnohem nebezpečnější než kopané rohy. Islandský vousáč, který svými autovými hody už hodnou dobu ohromuje celou fotbalovou Evropu, by to hřiště na šířku docela určitě přehodil!

Přírodní rezervace Jechovec byla vyhlášena v roce 1982, má rozlohu 3,08 ha a takřka celá její plocha je hustě porostlá bledulemi. Žijí tu ropuchy, skokani a prý i čolek horský. Místo je součástí Markvartické pahorkatiny. Někde v tom nekonečném moři bledulí pramení Jechovecký potok, protékající pak celým tím údolím naprostého ticha. Teprve na samém okraji bleduliště jsme potkali jediné dva návštěvníky, při cestě sem ani na té zpáteční už ani jediného človíčka. O víkendech tu ale musí být dost rušno, soudě podle poctivě vyšlapané lesní pěšiny (a občas i odpadků), vedoucí od okraje lesa až sem.

Jen neradi opuštíme voňavé bílé království lesního ticha a vracíme se zpátky do civilizace. Jsme rádi, že jsme to místo navštívili, že jsme ten přírodní zázrak spatřili na vlastní oči, protože ani tisíc fotografií na internetu nemůže postihnout neskutečnost té krásy. Bleduliště na Jechovci se pro nás oba stalo nezapomenutelným zážitkem.