sukulenty

Sukulenty používají v boji o zachování svého rostlinného druhu nejrůznější způsoby. Dá se říci, že vytvářejí jakési pojistky, aby tu zůstaly přinejmenším do následujícího roku, ale ještě lépe i po mnoho dalších generací. Některé druhy si při tom počínají velice důmyslně a jsou i takové, které prostě nenechávají nic náhodě. Pojistku přežití pro jistotu pojistí ještě jednou, a někdy i dvakrát. To je i případ živorodé rostliny z ostrova Madagaskar, dříve příslušné k rodu Bryophyllum, ale dnes již patřící k velkorodu Kalanchoe.
Bryophyllum laetivirens pochází z madagaskarské provincie Isalo a o jejím pěstování jsme v příslušné rubrice psali už v počátcích existence našeho webu (Pěstitelská praxe/21.4. 2008). V té době jsme s jejím pěstovánín teprve začínali, na rozdíl od jiných druhů živorodek rodu Bryophyllum, z nichž některé jsme dokonce znali již od útlého dětství (např. Bryophyllum daigremontianum). Bryophyllum laetivirens je oproti většině ostatních menšího (nižšího) vzrůstu, dlouhou dobu si udržuje kompaktní přízemní tvar a pokud dostává maximum slunečních paprsků a přiměřeně vody, pak je to i rostlina mimořádně dekorativní. Jen ke kvetení se v naší sbírce dlouho neměla.
Vše se zlomilo terpve v roce 2016. Do té doby jsme na našich rostlinách nespatřili ani jediný kvítek, a to jsme jich za ta léta vypěstovali už stovky. Přitom se jedná o rostlinu pěstitelsky jednoduchou, velmi odolnou a neskutečně snadno se množící. O to silnější ta její výzva byla. Letos zjara vykvetlo dokonce hned několik rostlin na nejrůznějších místech našeho skleníku. První náznaky květenství se objevily už někdy okolo vánoc, ale jejich vývoj byl pomalý, jak jsme tomu ostatně u těchto madagaskarských živorodek zvyklí. První květy se otevíraly koncem března a vrcholy zdobily ještě o měsíc později. Záměrně nepíši „vrcholy rostlin“, protože z těch už v době kvetení kromě holého stonku v podstatě nic nezbylo. Květní stvoly Bryophyllum laetiviren nebyly vysoké jak jsme zvyklí u ostatních živorodých druhů. Snad jen 10-15cm, přesto se jim během vývoje květenství podařilo rostliny postupně připravit o všechny listy.
Ono těch listů v případě Bryophyllum laetivirens nikdy nebývá mnoho. Květuschopné rostliny jich v době přípravy ke kvetení měly 4-5 párů, které odspodu postupně chřadly a jejich zubaté okraje opouštěly všechny mladé rostlinky s čekacími kořínky. Když se nahoře otevíraly první květy, dole už z listů zůstala jen pokroucená a napůl uschlá torza. Všechna šťáva z nich byla tou dobou předána tam, kde ji bylo k záchraně druhu nejvíce třeba. V okolí torza kdysi pohledné kytky mezitím vyrůstal lán mladých. První pojistka přežití druhu byla matkou přírodou právě uzavřena!
Druhá a třetí pojistka se objevila o něco později. Jakmile začaly květy na vrcholu rostliny uvadat, bylo jasné, že minimálně část z nich se promění v plody plné semen. Co kdyby náhodou nějakým nedopatřením přišlo pryč všechno to potomstvo, vyrůstající v okolí torza odkvetlé rostliny a připomínající miniaturní sukulentní lesík? Pak jsou tu semena, která se v pravý okamžik za příznivých povětrnostních podmínek rozleti po okolí a v místě dopadu později část z nich vyklíčí. Pojistka druhá je tedy na světě. Ale kde má rostlina na vyprahlém Madagaskaru jistotu, že extrémní výkyvy počasí nezničí vše co až dosud pro záchrannu druhu učinila? 
A tak kromě plodů (semeníků) začne na zbytcích někdejšího květenství produkovat ještě další rostlinky. Začaly tam vyrůstat někdy na přelomu jara a léta. Vždycky když jsem zaléval, sledoval jsem jak se pomaloučku zvětšují, a taky jak jich postupně přibývá. Když dosáhly velikosti necelých dvou centimetrů, to mohlo být někdy uprostřed léta, začala na okrajích jejich listů už narůstat další generace potomstva. Připadalo mi neskutečné, co dokáže vyprodukovat ta holá tyčka, která bývala ještě na konci zimy docela hezkou rostlinou. Kde vůbec bere sílu k svému záchrannému počínání, stupňovanému v několika dokonale promyšlených fázích?
Času během léta mnoho nezbývalo, a tak jsem rád, že jsme vůbec stihli na konci září rostlinkami a plody ještě obrostlý stvol vyfotit, aby tu zůstala památka na ten neskutečně vitální boj o přežití, který možná nemá v říši sukulentů obdoby. Kdybych to nesledoval průběžně celé léto a kousek podzimu na vlastní oči, asi bych ani neuvěřil že je něco podobného možné. Sukulenty nás neustále něčím překvapují. Krásnými květy, zajímavými tvary i svým zvláštním, mnohdy těžko pochopitelným chováním. To ale není případ rostliny z tohoto článku. Tady se jedná o docela prostý pud sebezáchovy, dovedený takřka k dokonalosti.
Na úvodním snímku je skupinka Bryophyllum laetivirens v plastové žardince o průměru 12cm, na druhém jeden z listů, porostlý potomstvem. Třetí fotografie dokazuje jak malé rostliny jsou již schopny potomstvo produkovat. Na čtvrtém obrázku je aprílové květenství jedné z našich rostlin Bryophyllum laetivirens. A na závěr stejné květenství v polovině září, porostlé již plody i malými rostlinkami, produkujícími opět na okrajích listů další generaci potomstva.