sukulenty.estranky.cz

Evropská dálková turistická trasa E4 vede napříč Krétou takřka po celé její délce. Její začátek je v Kastelli Kíssamou na severozápadě ostrova, a po 320 kilometrech černožlutého značení trasa končí v Káto Zákros na samém východu Kréty. Podle turistických průvodců jsou prý ke zdolání celé trasy třeba alespoň tři týdny!
Většina západní části E4 kopíruje mořské pobřeží, a tyče s jejími značkami je možno spatřit na mnoha místech trasy dokonce i přímo na plážích! Značení jsme si všimli už před devíti lety, kdy jsme v Paleochoře bydleli poprvé, protože městečkem trasa také prochází. Také jsme čas od času pozorovali při lenošení na nedaleké pláži Anidri skupinky poutníků, kteří tam z trasy E4 docela vyčerpaní dorazili, aby se osvěžili v moři a následně i v místní taverně. Paleochora je ideálním pobytovým místem, pokud se rozhodnete šlapat po E4 a poznat tak mnohá zapomenutá místa jihozápadního pobřeží Kréty. Krásných míst jsme při našem putování po ní potkávali mnohem více než poutníků!
Už doma jsme si vybrali některé atraktivní úseky trasy E4, dostupné z Paleochory lodí nebo jiným dopravním prostředkem (nebo pěšky). Vydávali jsme se lodí na východ i západ od města, abychom se po E4 pěšky vraceli domů. Někdy jsme také pěší turistiku kombinovali s lodní dopravou tak, že jsme prošli určitý úsek trasy a do Paleochory se pak z jeho cíle vrátili po vodě. Rádi chodíme i doma, ale tady jsme si to vyloženě užívali!
Trasy jsme volili tak, aby vždycky zbýval dostatek času na kochání se krásami okolní krajiny, a především na koupání v Libyjském moři. Cestou jsme navštívili množství nádherných pláží a plážiček, docela opuštěných a jako stvořených pro milovníky ticha, samoty a romantiky, jaké bychom na severu ostrova už asi hledali marně. Desítky dalších jsme s těžkým srdcem jenom míjeli, protože jinak bychom se do tmy zpátky asi nedostali!
Už od minulé návštěvy Paleochory (červen 2002) jsme byli vybaveni červeným turistickým průvodcem Rother „KRÉTA západ“. Jeho kapesní formát je na cesty praktický, a knížečky z této edice jsme s úspěchem využili i při svých putováních po Tenerife, Madeiře, ale třeba i Českém ráji. Jen si člověk musí zvyknout, že časové údaje německých autorů (u zahraničních zemí) průvodců musí brát s rezervou. Buď jsou naši západní sousedé rychlejšími chodci, nebo délky pochodu prostě jenom odhadovali, aniž by je přitom sami absolvovali. Nebo trasy prolétli v poklusu, neohlížejíce se vpravo ani vlevo, což bych zrovna na jihozápadě Kréty považoval za projev ryzího barbarství! Když tedy v průvodci autoři uvádějí, že inkriminovanou trasu lze absolvovat za pět hodin, určitě k tomu ve svých plánech ještě  minimálně jednu další přidáváme!
Ve všech těchto průvodcích jsou jednotlivé trasy vcelku dobře popsány, pokud se samozřejmě dařilo i překladateli publikace. Trasy jsou rozděleny do tří kategorií, přičemž nejsnadnější bývají v průvodci označeny modrými číslicemi, zatímco ty již mírně exponované červenými. Černé číslice u tras každopádně znamenají nějaký problém, který by mohl cestou zaskočit méně zdatné poutníky. Může jím být třeba velké převýšení, místy nepřehledný terén, nebo také úseky nevhodné pro putování lidí trpících závratí. Posuzování obtížnosti tras ale samozřejmě může být i dost subjektivní. Některé červené trasy v průvodci po západní Krétě by například ve stejném průvodci po Madeiře byly stoprocentně černé! Každopádně se ale podle tohoto průvodce dá docela dobře naplánovat dovolená, protože potřebných informací v něm nalezneme dostatek, jsou navíc velice přehledně uspořádány, a doplněny dost podrobnými mapkami jednotlivých tras. 
Přesto se i s ním dá na krétském jihozápadě docela snadno zabloudit, o čemž jsme se v praxi měli možnost přesvědčit hned několikrát! Černožluté značení trasy E4 je sice na řecké poměry nadstandartní, ale úrovně toho českého nedosahuje ani omylem. Značky jsou umístěny na železných tyčích, ale také na stromech a pařezech. Někdy bývají jen namalované barvami na kamenech, tak jak to známe u nás, jindy je nahrazují po dlouhou dobu pouze tradiční kamenní mužíčci!
Kolem cesty je tu tolik lákadel, že se člověk za pochodu snadno zakouká kam nemá! Už jsme to zmiňovali několikrát v minulých kapitolách našeho vyprávění, ale přesto si dovolím ještě jednou zopakovat naši nejdůležitější zásadu. Nikdy se příliš NEKOCHAT ZA POCHODU! Hrozí pak zbytečné bloudění, provázené často škrábanci na nohou od pichlavých rostlin, lemujících drtivou většinu cest. Kozí stezky jsou zde matoucí naprosto dokonale, a zanedlouho vás nasměrují úplně jinam, než zmíněný turistický průvodce! Na kamenitých stezkách hrozí riziko podvrknutí kotníku, které je v pustinách krétského jihozápadu mnohem nepříjemnější, než třeba někde kousek od vsi u jihočeských rybníků. Občas ale při chvilkové nepozornosti může hrozit i nekontrolovaný pád ze skály, který nemusí vždy dopadnout šťastně! 
Důležité je také zvolit vhodnou obuv. Na všech úsecích, které jsme po E4 absolvovali, jsme vystačili s obyčejnými botaskami, které by však na některých úsecích byly zbytečné, nebo někdy dokonce vyloženě na obtíž! To když trasa vede písečným terénem, kde bychom polovinu času věnovali odstraňování písku z obuvi. Například při cestě z Agia Rouméli na Agios Pávlos jsme zvolili obyčejné sandály, do nichž se písek z cesty sypal a zase je hned vzápětí nerušeně opouštěl, aniž bychom se museli zastavit. V závěru trasy už byl ale písek tak horký (říjen!), že nás chvílemi donutil i k poklusu! Na většinu cest jsme ale přece jenom raději obuli zmíněné botasky.
Velice důležitá je na E4 dostatečná zásoba vody, protože většina přímořských úseků neskýtá příliš stínu, a především nenabízí téměř žádné stálé zdroje vody. Spolehnutí není ani na ty, které jsou bez záruky uváděny v turistických průvodcích, zvláště když se na cestu vydáte po skončení horkého krétského léta! Pitný režim se nevyplatí zanedbávat ani u nás, a na jihozápadě Kréty to platí dvojnásob. Podobně je to s jídlem. Procházíte často liduprázdnou krajinou, kde si můžete o tavernách nebo barech nechat jenom zdát. Právě informace o možnostech stravování nebo doplnění zásob vody jsou ve zmíněném průvodci podrobné a věrohodné! Záleží pak už jenom na řeckých majitelých občerstvení, zda inkriminovanou dobu za turistickou sezónu považují či ne! Zatímco s jídlem se v případě nutnosti rádi uskromníme, a někdy na něj v tom vedru není zase až tak velká chuť, voda je naprostou nutností! Pouštět se bez ní na delší úseky je příliš velký risk!
Výměnou za pohodlí tradičního plážového servisu toho E4 nabízí nesrovnatelně více! Kromě nádherných výhledů do krajiny („panoramat“, jak říkává s oblibou paní Homolková) a báječného koupání bez plavek si na své přidou i milovníci historie. Památek z různých období řeckých dějin zde naleznou spoustu, a mohou si je prohlédnout bez davů turistů zcela nerušeně, navíc často zasazené v nádherných přírodních scenériích. My dva nejsme zrovna milovníci rozpadlého zdiva nebo po zemi se povalujících antických sloupků, ohraničených šňůrkami a opatřených fůrou vysvětlivek na tabulích. Tady na E4 je to ale s památkami úplně jinak! Sloupky se dokonce povalují přímo na jedné z pláží (Viena), stejně jako v těsné blízkosti jiných stojí prosté kamenné kapličky či kostelíky, odolávající zde po staletí povětrnostním vlivům i lidské chtivosti. Nebo nádherné zvony, zavěšené na obyčejném provaze z větví starých stromů, jejichž zvuk se úplně ztrácí v šumění moře a poryvech větru, narážejícího na okolní skaliska.
Po trase E4 procházíme dějinami i současností. Míjíme zbytky kdysi slavných měst, která mívala vlastní vojsko i měnu, i torza chrámů a motliteben, které zničilo zemětřesení a následně pohltilo moře. Procházíme suchými pustinami, kde před tisíci lety pulsoval čilý život vyspělé civilizace, nemající patrně tou dobou na celé naší planetě obdoby! Bývají to nádherná setkání s dějinami, jaká nabízí evropská trasa E4 všem, kteří jsou ochotni vzdát se třeba jen na jediný den pohodlí turistických letovisek, jejichž dějiny se píší teprve od osmdesátých let minulého století, a v nichž veškerý život končí zároveň s odjezdem posledních podzimních rekreantů!
E4 je balzámem pro duši i tělo! Vede těsně nad pobřežím, nebo přímo po něm, od turisty milované a opěvované (a k prasknutí přeplněné) zátoky Elafónissos přes Paleochoru až do Soúgie, kde se dělí na dvě části. Ta jižní pokračuje ještě dál při pobřeží, zatímco severní stoupá roklí Agia Iríni do hor a pokračuje už potom dále krétským vnitrozemím. Přímořská větev E4 pokračuje přes Agia Rouméli do Loutra (přes Agios Pávlos) a Hory Sfakion. A odtud potom ještě kousek na východ do Frangokastello, jemuž dominuje benátská pevnost ze 14. století, jakých na řeckých ostrovech mimo velkých měst mnoho nespatříte. Odtud už i jižní trasa E4 začíná stoupat do hor i mizí hluboko v krétském vnitrozemí, kterým pak vede až na samý východ ostrova.
Na svých cestách jsme z její přímořské části prošli už pěkný kus, další zajímavé úseky jsme měli možnost pozorovat jen z moře při plavbách lodí okolo pobřeží (i při svém pobytu v Plakias na přelomu září a října 2006), a jiné zatím známe jenom díky satelitním mapám. I na ně snad jednou dojde, protože E4 je jako silný magnet, který přitahuje, i když jsme mu značně vzdáleni a z našeho nitra na konci české zimy pozvolna vyprchávají i poslední zbytky paprsků krétského slunce, jehož jsme si loni na trase E4 užili opravdu do sytosti!
Fotografie: 1. E4 a já. 2. Značky a „panoramata“ na cestě z Soúgie do Paleochory. 3. A další na pařezu u pláží Kedrodassos. 4. Osamělý poutník kochající se na kameni se značkou E4 kousek na východ od Paleochory. 5. E4 vedoucí mezi skalami a označená jen kamennými mužíčky. 6. Tyč se značkou na velké pláži Kedrodassos. 7. Ivana a trocha stínu na cestě k Agios Pávlos. 8. Rozpálené pískové pole nad pláží v Agios Pávlos. 9. Kaplička u pláže v místě zvaném Lissós a zvon zavěšený na starém rohovníku Ceratonia siliqua. 10. Pevnost Frangokastello. Někde tam přímořská trasa E4 končí a definitivně mizí ve vnitrozemí. 11. Nádherné místečko na E4 západně od Agia Rouméli, které jsme tentokrát viděli jenom z lodi. Příště už snad i zblízka a s pořádnou koupelí!