sukulenty

Tento druh nepěstuji příliš dlouho. Vlastně ani nevím, kde jsem k rostlinám přišel, což se mi příliš často nestává. Pěstoval jsem je normálně, tedy s kořeny pod zemí. Když jsem psal před pěti lety článek o trichodiademách do časopisu „Svět exotických rostlin“, zrovna kvetly. Bylo to někdy na sklonku léta, a jednalo se o tehdy mladé rostlinky (pravděpodobně zakořeněné řízky). Vůbec jsem je původně nepovažoval za trichodiademy, protože stavba těla i listů je v mnohém odlišná. Listy jsou papilózní, pokryté chloupky po celém povrchu, a jejich délka je v poměru k šířce značná. Dokud jsem rostliny nezačal tvarovat, rostly spíše poléhavě, protože jejich tenké stonky k převislosti přímo sváděly. Když jsem zjistil, že přivezené rostliny mají poupata, doufal jsem v jejich brzké rodové určení. Jakmile vykvetly, byl jsem tam kde předtím. Poupata na nezvykle (u trichodiadem) dlouhých stopkách se rozvinuly v květy světle oranžové barvy, jejichž lístečky byly ještě děleny tmavším pruhem.
Měj jsem však štěstí, protože v době jejich květu nás  navštívil Petr Pavelka, který se v těchto kytičkách náramně vyzná. Rostlinu mi určil, a já si vzápětí její existenci ověřil v Jacobsenově „Sukkulent lexikonu“, protože jsem se do té doby s takovým názvem nesetkal. Navíc mi Petr prozradil, že by tento druh měl pod zemí vytvářet také mohutné kořeny, což mne zaujalo a rozhodl jsem se, že jakmile nastane vhodná doba, určitě se na ně podívám.
Co se týče pěstování, byly to rostliny přinášející více strastí než radostí. Jejich plazivý a poměrně živelný růst mne po dlouho dobu nutil k neustálému zkracování výhonů. Navíc na rostlinách neuvěřitelně hodovaly mšice, které na sukulentech jinak vídám velice zřídka (většinou pouze na čerstvých květech některých tlustic). Kytičky žily po nějakou dobu na pomezí života a smrti, ale pak nastal náhlý obrat. Ztloustly jim kořeny, které zpočátku téměř postrádaly. Trochu jsem je povysadil, ale od té doby nekvetly. Snad to bylo způsobeno i častějším řezem v rámci mých snah o udržení kompaktního tvaru. Teprve letos nastala změna. Koncem léta jsem všechny tři rostliny ostříhal až takřka ke kořenům a ponechal jim pouze jedinou (nejsilnější) větev. Na rozdíl od jiných druhů začaly poměrně rychle obrážet, a k mému údivu jsem mezi mladými lístky zpozoroval náznaky poupat. Přestal jsem zalévat a nechal přebujelé listy trochu zatáhnout. Zdá se, že dobrá věc se podařila a objevily se květy.
Na internetu jsem viděl několik rostlin s nádhernými kořeny a kompaktními korunkami. Vzhledem k dosavadním zkušenostem to musely být kytky hodně staré a často stříhané. Pak jsem našel jednu, která rostla přirozeně v jakémsi parku v teplejších krajích. Ta zabírala asi půl metru čtverečního a plazila se kam oko dohlédlo. Na rozdíl od tvarovaných exemplářů byla doslova obsypána květy. Když jsem si obrázky dal do souvislosti s vlastními zkušenostmi, došel jsem k závěru, že pokud budu rostliny nadále tvarovat, nemohu nikdy počítat s takovým množstvím květů. V praxi si to vyzkouším už letos. Jakmile rostliny odkvetou, zkrátím opět přerůstající výhony, zakořením je a budu pěstovat jako převislou rostlinu v závěsné nádobě. Snad se tak dočkám rostlin bizarních tvarů a spousty květů zároveň. Jsem zvědav, jak to nakonec dopadne.